Jak obnovit jiskru ve vztahu? Kosmas vybral 4 knihy, které vám napoví

Chci od Gillian Anderson je sbírka anonymních výpovědí o touze, fantaziích a studu a o tom, jak moc je pro intimitu důležité dovolit si chtít a umět o tom mluvit. Honza Vojtko ve Vztazích a pastech pomáhá pojmenovat nenápadné mechanismy, které vztah začnou dusit dřív, než si to přiznáme. David Nicholls ve Jste tady ukáže, že city mohou vzplanout i ve středním věku z obyčejného rozhovoru, pokud dvěma lidem nedáte možnost úniku. A Robert Fulghum v knize Už hořela, když jsem si do ní lehal připomene, že vztah často drží (a znovu oživuje) to nejmenší: humor, pozornost a malé radosti, které se dají snadno přehlédnout.

Chci (Gillian Anderson): co vlastně znamená vaše „chci”?

Gillian Anderson je v posledních letech známá hlavně jako doktorka Jean Milburn ze seriálu Sexuální výchova. Její postava mluví o sexu tak samozřejmě, že zábrany ostatních padají – a s nimi často i ty divácké. Právě tahle odezva inspirovala Anderson a její producentku pokračovat v bourání tabu i mimo obrazovku: vyzvaly ženy z celého světa, aby anonymně poslaly své fantazie, touhy a intimní příběhy. Výsledkem je sbírka přiznání o sexu, ale i o studu, těle, něze, moci a odvaze chtít. Kniha nenabízí návod na lepší sex. Spíš zve čtenářky k sebepoznání: pojmenovat, co vlastně znamená „chci“ a co se v člověku otevře, když „chci“ konečně řekneme nahlas.

Dovolte si prozkoumat svou touhu

Anderson zdůrazňuje, že v dopisech žen nejde „jen“ o erotiku. Některé jsou naopak hluboce emocionální: spousta z nich je o vztahu k vlastnímu tělu, o něze, o tom, co všechno intimita dokáže vytáhnout na povrch. Prakticky hned po vydání se Chci stalo bestsellerem a hlavně conversation starterem (a nejen pro ženy, muži knihu kupují partnerkám i sobě). „Kdybychom jako druh byli méně odsuzující, méně nenávistní, méně perfekcionističtí nebo méně fixovaní na ideály, pak by se lidé cítili pohodlněji být sami sebou a věděli a věřili, že budou oceňováni, milováni a žádoucí takoví, jací jsou – v celé své podobě,“ vzkazuje. 

Pro koho se Chci od Gillian Anderson hodí

Pro ty, kteří vědí, že by o sexu a intimitě měli mluvit, ale zdráhají se téma otevřít. Pro situace, kdy touhu nebrzdí jen „málo času“, ale i stud, nejistota, strach z odmítnutí nebo rozdílné libido. A také pro ženy (i jejich partnery), které cítí, že se změnily a chtějí zjistit jak.

Vztahy a pasti (Honza Vojtko): co se ve vztazích děje, když si myslíme, že se neděje nic

Máme informace, možnosti, schopnosti „pracovat na vztahu“, a přesto se snadno ocitneme ve stavu: Kde jsme se to my dva vlastně ocitli? Dvě děti, práce, všechno vypadá dobře, ale spokojenost nikde. Kde se stala chyba?

Vztahy a pasti umí pojmenovat, co se ve vztazích děje, když si myslíme, že se vlastně neděje nic. „Pasti“ nejsou jen velké průšvihy. Často jsou to nenápadné věci: práce, únava, stereotyp, tiché křivdy a nepojmenovaná očekávání… Kniha je prošpikovaná humorem, ale pod ním je spousta velmi praktické moudrosti. Protože, ruku na srdce, vztahy nám pořád nějak nejdou, i když „na papíře“ máme všechno: práci, děti, zázemí, program, plný kalendář.

Vojtko: Nechci strašit, ale dávat naději

Honza Vojtko pasti nevidí jako osobní selhání, spíš typické tlakové body dnešní doby. Patří sem past romantického ideálu (jak má „správný“ vztah vypadat), past genderových rolí, past rodičovství, kdy se z partnerů stanou jen „rodiče provozu“, i past práce a výkonu, která vztahu nechá jen zbytky energie. A pak je tu velmi současná kapitola sociálních sítí – když to doma skřípe a někdo je online milý.

Vojtko neukazuje prstem, spíš říká: všimněte si, jak snadno se to děje, a pojmenujte to dřív, než bude pozdě. „Všechny tyhle pasti nemají v knize strašit, ukazovat na lidi prstem a nadávat, jak jsme to všechno podělali, spíš jen laskavě upozorňovat na to, že když jsme se do nich dostali, neznamená to, že náš vztah musí skončit. Naopak. Dá se s tím pracovat,“ říká Vojtko.

Pro koho se Vztahy a pasti od Honzy Vojtka hodí

Pro ty, kdo si říkají: „My se máme rádi, ale pořád na něco narážíme.“ Nebo: „Víme, že bychom měli komunikovat… jenže vždycky skončíme u toho samého.“ Tohle je kniha pro páry (i jednotlivce), které už zkoušely „být lepší“, vědí, že vztah se bez práce neobejde a komunikace je důležitá, a potřebují spíš mapu než motivaci.

Jste tady (David Nicholls): naděje pro lásku ve středním věku

Michael Bradshaw, učitel zeměpisu, a Marnie Walsh, freelance korektorka a editorka, se shodou bouřlivých (doslova) okolností ocitnou na několikadenní pěší túře po anglickém venkově. Sami dva, oba sotva zotavení po rozvodu. Vtipní, chytří, zoufale toužící po blízkosti, ale zároveň z pochopitelných důvodů uzavření sami do sebe. Jejich rozhovory za pochodu začínají pošťuchováním, postupně se ale prohlubují, jsou intimnější a intimnější a… zase to nevyšlo. Marnie opakovaně plánuje vykašlat se na to a jet domů, ale pořád to odkládá, aby mohla strávit další hodiny, kdy kolena trpí a déšť leje, s Michaelem, který se z každého zdržení uvnitř raduje.

Pojďme se znovu potkat „tady a teď“

David Nicholls je britský prozaik a scenárista, mimo jiné autor bestselleru Jeden den. Sám o sobě říká, že je introvert (na večírcích se prý cítí smrtelně nesvůj). O to přesněji píše o lidech, kteří jsou v jádru slušní, jen trochu zakřiknutí a snadno se ztratí ve vlastních obranách. Nicholls připomíná, že jiskra často nezačne v ložnici, ale v obyčejném rozhovoru. Když dva lidé vystoupí ze svých bezpečných nor a zkusí se potkat „tady a teď“: „Někdy je prostě jednodušší dělat to, co chce Michael – nosit pořád stejné tričko, neřešit stolování a být celý den zticha. Je v tom určitá slast – stáhnout se ze společnosti, z komunikace. Ale z rozhovoru, propojení a komunikace se dá získat i velká radost a vzrušení.“

Pro koho se Jste tady od Davida Nichollse hodí

Pro ty, kteří už mají pocit, že „jsou dobrý tým“, jen se někde ztratila romantika. A taky pro každého, kdo má alergii na seberozvojové rady. Nicholls je knihomolský ekvivalent víkendového výletu: nezachrání vás tím, že něco vysvětlí, ale tím, že vám připomene, jaké to je.

Už hořela, když jsem si do ní lehal (Robert Fulghum): neberte se tak vážně

Už hořela, když jsem si do ní lehal je mozaika krátkých fejetonů a osobních historek, které začínají úplně obyčejně (někdy až přízemně) a končí nenápadnou, přesnou pointou o tom, jak žijeme, milujeme a občas si zbytečně komplikujeme život. Nečekejte dramatický román nebo motivační knihu. Spíš drobné příběhy, které vám po dočtení zůstanou v kapse jako mince a cinknou přesně ve chvíli, kdy je potřebujete.

Povzbuzení na ledničku

Fulghum je americký autor a vypravěč, který o sobě mluví spíš jako o člověku, jenž „měl myšlenky, které lidé chtěli slyšet“, než jako o „velkém spisovateli“. Jeho texty ovšem celosvětově fungují jako protijed na fádnost a šeď každodenního života: vracejí do hry lehkost, hravost a všímavost k malým radostem, ze kterých se blízkost skládá. Jeho „rady“ si lidé lepí na ledničku: jsou krátké, srozumitelné a fungují jako malé povzbuzení, ke kterému se vrátíte cestou pro mléko. A navíc k popukání.

V Česku je Fulghum se svým humorem a sebeironií mimořádně populární. Váže se k tomu historka, kterou s oblibou vypráví: když sem přijel na autogramiádu a ptal se, proč tu jeho knihy tak fungují, jedna čtenářka mu suše odpověděla: „Protože váš překladatel je mnohem lepší spisovatel než vy.“
 

Pro koho se Už hořela, když jsem si do ní lehal hodí

Pro páry, které jsou přetažené a „fungují“, jen se vytratila radost.