Ta bolest nejsi ty: debut Terezy Ševčíkové o psychoterapii, traumatu a mýtech kolem terapie

Psychoterapie už není tabu. Mýty kolem terapie ale přetrvávají

Psychologická literatura zaplavuje knihkupectví. Na nočních stolcích se vedle románů zabydlely tituly o traumatu, hranicích, vnitřním dítěti, úzkosti. Péče o duševní zdraví už začíná být stejně důležitá jako péče o fyzické zdraví a docházet na terapii už dávno není tabu. Přesto kolem samotné terapie přežívá celá řada mylných představ: kdy je potřeba, co se tam děje, co od terapeuta čekat. Právě tohle je terén, po kterém se pohybuje knižní debut psychoterapeutky Terezy Ševčíkové Ta bolest nejsi ty, vycházející jako součást jarního Velkého knižního čtvrtku.

Když psychologické knihy tlačí na výkon

Self-help je dnes jedním z nejrychleji rostoucích knižních segmentů, žánr jako takový ale trpí specifickou nemocí: sklony k nadměrným slibům, zjednodušování a imperativům. Čtenáři po dočtení některých titulů končí s pocitem, že se musí neustále zlepšovat, léčit všechna svá traumata a že nechodit na terapii je synonymem pro zbabělost a stagnaci.

Ševčíková ve své knize jde proti takovým představám. Netlačí do terapie jako jediné správné odpovědi. Naopak počítá s tím, že psychoterapie není vždy dostupná, a nabízí čtenáři první orientační body jak o své zkušenosti přemýšlet a jak s ní pracovat.

Co si v sobě neseme: šest příběhů o úzkosti, traumatu a rodinných tajemstvích

Impuls k jejímu napsání přišel z nakladatelství. Ševčíková zpočátku váhala. Měla pocit, že o duševním zdraví už toho vyšlo hodně. Pak ale dospěla k závěru, že původní česká kniha, která by téma uchopila čtivě a bez odborného odstupu, má smysl. 

Kniha stojí na šesti příbězích šesti klientů, kteří dali souhlas se zveřejněním. Na každém příběhu Ševčíková přibližuje jedno téma: emoční zanedbávání v dětství, tabu a tajemství v rodině, úzkost a hněv, sexuální zneužívání v dětství, vliv alkoholu v rodině na dospělé děti a subjektivní pocit, že prostě není dobře – bez jasné příčiny, bez velkého dramatu, jen neurčité není mi dobře, které člověk nedokáže pojmenovat, ale nese ho dlouho. Nejde o nejčastější témata z její praxe, ale o taková, která se v ní opakují a u nichž může být příběh druhého člověka inspirací jak s tím pracovat, jak to pojmenovat, kudy se dá jít.

Praktické tipy, když terapie není hned dostupná

Na konci každé kapitoly přidává Ševčíková praktické tipy, jak na dané téma pracovat sám, bez terapie, hned teď. Protože terapie, jak sama opakuje, není vždy dostupná ani nutná.