Císař Karel IV.: Postrach světa, otec vlasti, nebo chladný politik? Historik Olaf B. Rader v nové knize nabízí temnější portrét známého panovníka

V Noci na Karlštejně exceluje Vlastimil Brodský v roli moudrého, vlídného, trochu roztržitého Veličenstva. Takový Karel IV je zabudovaný hluboko v paměti miliony Čechů. Otec vlasti, největší Čech, zakladatel univerzity, stavitel Nového Města. Muž, který z Prahy udělal centrum Evropy. 

Jenže existuje jiný Karel IV. Ten, o němž píše německý historik Olaf B. Rader. Tento Karel IV je výborný diplomat, ale zároveň člověk, který v listopadu 1349 písemně povolil norimberským měšťanům pobít tamní Židy. Člověk, který platil kronikáře, aby malovali dobu přesně tak, jak se mu hodilo. Člověk, který vlastní zlatou bulu, základní zákon říše, který sám vydal, několikrát porušil, když to bylo výhodné.

Raderova biografie Císař Karel IV.: Postrach světa vyšla německy v roce 2023 a stejně jako předchozí Biografie Fridricha II (2010), ukazuje oblíbeného panovníka ve světle, na které nejsme zvyklí. Nyní vychází v českém překladu Václava a Zuzany Soukupových v nakladatelství Argo jako jeden z titulů letošního Velkého knižního čtvrtka. 

Třicet let výzkumu o Karlu IV. v jedné knize

Olaf B. Rader (*1961) je německý historik a medievalista. Od roku 1992 pracuje v Berlínsko-braniborské akademii věd na vydávání listin z doby Karla IV. Po tak dlouhé době, jak sám říká v podcastu HiKoPod, přijde bod, kdy nasbírané znalosti musíte nějak jinak zpracovat a uvolnit. „Chtěl jsem ukázat, co lze dělat s dokumenty, které tu roky shromažďujeme. Jaké otázky jim lze klást a o čem ještě vypovídají. Něco, co by člověk vůbec nečekal."

Jako historik Rader přiznává, že udržet kritický odstup od svého subjektu není jednoduché. U Karla IV. to prý byl zvláštní případ. „Čím hlouběji člověk hloubí, tím méně ho Karel přitahuje," říká. „Leccos z toho je neskutečně prohnané a vyvolává přímo odpor." Ale pak jsou chvíle, kdy Karel působí úplně jinak, jako člověk nesený pragmatismem, který je neobyčejně blízký. „Jako by vystoupil přímo z politické stavebnice moderní doby."

Z vůle Boží vládnout, z vůle Boží vraždit: Karel IV. jako panovník víry, moci a krutých rozhodnutí

Ne každý královský syn dokázal tak chytře naložit se svými předpoklady jako Václav (později biřmovaný Karel) narozený roku 1316, syn českého krále Jana Lucemburského, z matčiny strany potomkem jak Rudolfa Habsburského, tak Přemysla Otakara II. – dvou velkých rivalů dějin. 

Z markraběte moravského se postupně stal vzdorokrálem, českým králem, italským králem a v roce 1355 císařem Svaté říše římské. Rader ho nazývá „sběratelem korun" – Karel IV sbíral koruny jako součást přesného dynastického projektu, k němuž patřila čtyři manželství, každé politický svazek, strategické sňatky dětí po celé Evropě a chování, které bychom dnes nazvali ryzím politickým kalkulem.

Zároveň Karel IV vládl ve století plném katastrof. Hospodářský růst 13. století se zastavil, nastupovala malá doba ledová, přicházely záplavy. A pak, v roce 1347, dorazil mor a do roku 1351 zemřela přibližně třetina obyvatelstva Evropy. Mor přinesl hysterii a hysterie hledala viníka. Viníkem se stali Židé. Karel uzavřel s předáky Norimberka smlouvu, která předem počítala s jejich vyvražděním, a 5. prosince 1349 bylo ve městě upáleno nebo ubito 560 lidí.

Norimberský pogrom Rader na rozdíl od jiných historických výkladů nezasazuje jen do dobového kontextu jako nevyhnutelný projev středověké mentality. Čte ho jako součást panovníkova charakteru – Karel IV byl podle něj hluboce přesvědčen, že je Bohem vyvolený, člověk, který je povinen svými schopnostmi Boží záměr aktivně prosazovat. Právě tohle vysvětluje, co jiné biografie nechávaly bez odpovědi: jak mohl být Karel IV zbožný a krutý zároveň, vydávat zákony a sám je porušovat, financovat kulturu a zároveň se podílet na pogromech. 

Kolik šípů za minutu napršelo v bitvě u Kresčaku?

Rader svou knihu nazývá „epizodickou biografií" – osobnost Karla IV nepředstavuje chronologickým výkladem od kolébky po hrob – vybírá klíčové scény a momenty, které o ní něco podstatného odhalí. Místo abstraktního popisu bitvy u Kresčaku například vypočítá s ohledem na terén a vzdálenosti  kolik šípů za minutu pršelo na útočící francouzské jezdce. A pak teprve přichází analýza.
Čtenáři jeho psaní říkají „Rader-Sound". Každá kapitola začíná konkrétní scénou: konkrétní den, konkrétní místo, konkrétní situace. Je to způsob psaní blízký dobré literatuře faktu, a část odborné kritiky mu to vytýká, většina čtenářů a recenzentů to ale oceňuje.

Recenze: Záleží vůbec na letopočtech?

Po vydání v Německu kniha vzbudila okamžitou pozornost. Neue Zürcher Zeitung ji označil za „mnohotvárný obraz 14. století a jeho nejdůležitějšího panovníka", odborný Zeitschrift für Geschichtswissenschaft (2024, č. 4) za „znalecky napsanou a literárně náročnou životní cestu velkého Lucemburčana." Přední český medievalista František Šmahel ji recenzoval v Českém časopisu historickém – pro německou populárně-vědeckou biografii poměrně výjimečné ocenění. 

Kritické hlasy přišly zejména od akademiků. Historik Joachim Bahlcke na portálu wissenschaft.de shrnul: „Raderovo dílo nastavuje pozoruhodné akcenty, ale nenahrazuje starší, klasicky psané biografie Karla IV." Vytýkají mu totéž, za co ho jiní chválí: v obsahu chybí letopočty a hospodářské struktury jsou zpracovány jen okrajově.

V Česku recenzent Stanislav Vaněk ocenil, že Rader Karla nahlíží komplexním způsobem a objektivně hodnotí jeho mocenskou politiku, a zároveň vyzdvihl, že se autor orientuje i v české popkultuře: odvolává se na filmy jako Slasti otce vlasti nebo Noc na Karlštejně. Reflex knihu označil za pohled na Karla „bez národních vášní a s důrazem na dobovou mentalitu" a přiřadil ji k těm knihám, které ukazují panovníka jako postavu obdivuhodnou i rozporuplnou zároveň. 

Pro české čtenáře má kniha navíc jeden rozměr navíc: je to pohled zvenčí na postavu, kterou jsme si tak důkladně přivlastnili, že jsme ji přestali vidět. Rader nepřichází s odsudkem ani s obhajobou. Přichází s portrétem člověka, ze kterého jsou sňaty vrstvy nalepené generacemi po jeho smrti. Při uvedení českého překladu v březnu 2026 použil historik Martin Nodl z nakladatelství Argo pro Karla IV. německé slovo Schreibtischmörder – vrah od psacího stolu – člověk, jehož zločiny nevyžadovaly zbraň, stačilo pero.