Je vůbec Anička skřítek a Slaměný Hubert pohádkou pro děti?

Předmluva

V době prvního vydání byla kniha Vítězslava Nezvala Anička skřítek a Slaměný Hubert s podtitulem kniha pro děti vyzdobena kresbami avantgardní malířky Toyen a v 60. letech její obrazový 
doprovod vytvořil světoznámý tvůrce animovaných filmů a malíř Jiří Trnka a jeho imaginativní ilustrace stále probouzejí zájem odborné i čtenářské veřejnosti. 

Nyní poprvé držíte české vydání Aničky skřítka a  Slaměného Huberta s ilustracemi konceptuálního malíře a ilustrátora Viktora Pivovarova, žijícího v Praze od 80. let. V Pivovarovově tvorbě 
se v poetických obrazech objevuje fascinace dětstvím a dospíváním. Dětství Viktora Pivovarova se stalo častým námětem významných obrazů a autorských cyklů, probouzejících konkrétní 
vzpomínky na jeho blízké, propojené se slovním doprovodem na okrajích jeho maleb. Kniha navazuje na ruské vydání Nezvalova textu v překladu Asara Eppela z roku 1980, ale odlišuje se od něj; některé kresby jsou vynechány, latinské písmo navíc předpokládá jinou grafickou úpravu než někdejší azbuka. Utkvělé okamžiky z dětství a ze sna dávají umělci schopnost zaostřovat nejbizarnější fantazie téměř fotograficky reálné. … Děti se oddávají umění z čirých stavů splínu, v němž těkající fantazie má dosti síly být hrou. 

Pohádkový román Anička skřítek a Slaměný Hubert stojí spíše na okraji masového zájmu a svým fantazijním příběhem vyvolává mnohé otázky. Je vůbec Anička skřítek a Slaměný Hubert pohádkou pro děti? Je i není. Nezvalovo vyprávění klade velké nároky na čtenáře, a je jedno, zda jde o čtenáře dětského nebo dospělého. Kritici se zase zamýšleli na tím, zda se jedná o poetistickou hříčku nebo surreální sen (poprvé totiž vyšla v roce 1936 v surrealistickém období Nezvalovy tvorby). I zde musíme odpovědět, že je obojím. Nezvalovy poetistické popěvky a říkadla vstupují do asociativního proudu hravosti prozaického textu a pohádkový příběh zase vzbuzuje představu snové krajiny dětství.

Vyprávění začíná probuzením venkovské holčičky Aničky skřítka v kočáře na Staroměstském rynku, kde se záhy potkává se Slaměným Hubertem, který právě ztratil svůj slaměný klobouk. 

V dialogu se dohadují o významu slovních hříček a o tom, zda jsou ztraceni „zde nebo jinde“ a doslova je semele rej pestrých příhod. Nejdříve se ocitnou v bizarní zoologické zahradě, kde jsou zvířaty zkoušeni ve školní lavici (jeden příklad „Co je havran? Havran je kaňka na bílém sněhu.“). Potom zase proklouznou do říše loutek, odkud musí často rychle pádit pryč a utíkat třeba na Korábu pouště (velbloudu) nebo popojet vlakem. Pokud bychom si mysleli, že jde o vlak, kde se hlásí stanice a nabízí se horké párky, tak nás autor ihned vyvede z omylu. Oba hrdinové se dostávají k dalšímu dobrodružství, tentokrát na exotickém území mouřenínů. 

Ilustrace Viktora Pivovarova mimořádně zdařile doprovázejí magickou pouť obou dětí.

Často korespondují s dějem, ale také jsou zábavně převedeny do kresleného příběhu, když třeba v kapitole o Kronice mouřenínů, kterou chtějí Anička skřítek a Slaměný Hubert poznat, vyskočí vtipné kresby divoké zvěře a velryby s malými mouřeníny, ozvláštněné psacím písmem. Tato kapitola ostatně jako celá kniha je propojena s popěvky, říkadly a nápisy („Hurá, hurá, skončil den, /zapalme si pochodeň! /Seřaďme se v husté šiky, / pojďme všichni lovit štiky, /pojďme lovit velryby! / Komu se to nelíbí, /toho natřem bílou hlinkou/a pošlem za maminkou.“), které by mohly být samostatnými básněmi a bývají také uvedeny v různých výborech pro děti a dospělé.

A v předposlední a poslední kapitole oba dětští hrdinové postupně zjišťují, že jsou před výlohou hračkářství, kde se „jen“ proměňovala zrcadla a kde jejich fantazijní pouť končí. Ale nijak 
obyčejně, Hubert si koupí hodinky a otočí ciferníkem o 24 hodin dopředu a – hopla – ocitnou se znovu v realitě. A Anička skřítek po pouti říší fantazie zaslouženě ulehne k spánku. 

Jana Čeňková, 2025