Mystičky a jejich moudrost pro náš svět

„Nespoutaná milost je voláním velice mnoha žen žijících v dnešní době, kdy opět obnovujeme posvátnost formy a tělesnosti a osvobozujeme svět od chyby v podobě znevažování této posvátné sféry Země. Mirabai Starr dobře ukazuje, jak přirozené setkávání v rámci společenství a moudrost žen představují pro náš svět cestu vpřed, jelikož ženský hlas promlouvá o skrytých pravdách, dávných křivdách a bezpráví, které jako by se nás stále nechtěly pustit. Tato kniha předkládá před každého člověka výzvu, aby se ujal své duchovní, tvořivé a společensky aktivní role takovým způsobem, jak je k tomu oduševněle inspirován. Děkuji ti, Mirabai, že jsi napsala to, o čem víme, že tak skutečně je.

Kéž je volání ženství konečně slyšeno a kéž se dveře budoucnosti otevřou dokořán!“

– Meghan Don, autorka The New Divine Feminine:
Spiritual Evolution for a Woman’s Soul

Mirabai Starr (1961) vyučovala filosofii a světová náboženství na University of New Mexico v Taosu. Přeložila mystické spisy Terezie z Ávily, Juliany z Norwiche a Jana od Kříže do moderní angličtiny. Žije v Novém Mexiku.

.....................

V pralese probíhá tajná oslava a vy jste byli pozváni, abyste se jí také zúčastnili. Tato velkolepá party probíhá už tisíce let. Pořádají ji mystičky nejrůznějšího ražení a všechny pocházejí z jediné rodiny spřízněných duší – a je svým způsobem lhostejné, zda se hlásí k hinduismu, buddhismu, taoismu, judaismu, křesťanství, islámu či nejrůznějším typům domorodé kultury.

K hostům se počítají všichni, jejichž srdce někdy zatoužilo po spojení s Miláčkem a po zmírnění utrpení všech cítících bytostí. Což jste i VY. A tajná je tato sešlost jednoduše proto, že když se v historii moudré ženy scházely bez utajování, vystavovaly se tak smrtelnému nebezpečí. Nejde o to, že by se bály zemřít, ale spíš o to, že každou buňkou svého těla cítily, že se musejí chránit, protože jejich poznání je pro lidi i jiné bytosti potřebné. Jejich láska, schopnost jasně myslet a krása jsou i dnes nesmírně, přímo naléhavě zapotřebí. A tak chodí v přestrojení, rozdávají po náměstích pozvánky na večírek a čekají, že nás budou moci přivítat, až přijdeme. Čekají trpělivě, ale se vzrušením.

Přijďte. Zažijte milosrdenství Kuan-jin a soucit Táry, zářivost Sofie a útočiště Šekiny. Lámejte chléb statečné prorokyně Matky Marie a namáčejte si jej do kořeněných olejů svaté dcery Fatimy.

Opájejte se až k zemdlení písněmi extatické bhaktické básnířky Mírábáí a poté se nechte přivést zpět ke střízlivosti trefnými a brilantními formulacemi svaté Terezie z Ávily. Vrťte v tanci zadkem spolu s divokou bohyní Kálí a její majestátní sestrou Durgou. Válejte sudy po svazích bezmezného Údolí Tao. Nalezněte útočiště v klenotech Buddhy v ženské podobě, v dharmě, již vyučují ženy, v sanghze, v níž se sešel kruh nespoutaných, ale zároveň přívětivých žen. K tomu, abyste směli projít těmito branami, nemusíte být nutně ženského pohlaví. Jsou zde vítáni i muži. Jenom nás, pánové, tentokrát už nebudete komandovat, ani nám sahat na prsa, ani za nás řešit problémy. Smíte ochutnat, co jsme uvařily, a zapít to šampaňským. Smíte nás vyzvat k tanci, a nesmíte se urazit, pokud odmítneme. Smíte si prostudovat naše texty, přemýšlet o našich nejprovokativnějších otázkách. Pokud po tom zatoužíte, smíte nám padnout do náruče a poplakat si. Upokojíme vás, tak jako vždycky. A pak vás pošleme zase zpátky do města s kapsami plnými semínek, která uprostřed toho všeho zasadíte. Tajemství je venku. Oslava přímo překypuje. Radost je teď až příliš velká na to, aby ji bylo možné celou obsáhnout. Bolest začala být až příliš naléhavá, než aby ji bylo možné přehlížet. Země praská a otevírá se, ženy vycházejí ze svých úkrytů a naplňují ulice, zvedají utrpení do náručí, požadují od tyranů spravedlnost, vyvíjejí tlak na patriarchát a spouštějí změnu paradigmatu, jakou svět neviděl.

U mystiček není kontemplativní život ani tak záležitostí překonání iluzí pozemské existence nebo dosahování stavů dokonalé vyrovnanosti, jako spíše potřeby být co nejvíce přítomny v realitě, již představují lidské zkušenosti. Budeme-li statečně otevřené všemu, co je, bez ohledu, jak je to nezáživné nebo zdlouhavé, rozčilující nebo ostudné, pak začneme to, co je, vnímat jako prodchnuté svatostí.

Důležité je příliš nemyslet, zato hodně milovat, a dělat tudíž všechno, co ve vás bude nejvíce podněcovat lásku. – Terezie z Ávily

Již jsme si řekli, že většina velkých světových náboženství má tendenci klást důraz na překonávání těla a dalších pozemských zdrojů rozptylování. Není to nijak překvapivé, protože jejich hlavními správci v historii byli muži odhodlaní podrobit si své tělesné sklony, aby tak byli hodni setkat se s Božstvím. Ovšem – a už se zase ocitáme v kuchyni – jsou to právě ženy, které přenášejí živé jádro náboženství, zapalují svíčky, odříkávají modlitby, uklízejí po porodu a omývají mrtvé. Neboli, jak zní slavný Tereziin výrok, „Bůh žije mezi hrnci a pánvemi“.

Kontemplativní život není pro bázlivé. Mlčet je totiž svým způsobem děsivé, a je potřeba mít odvahu, abychom zůstali v klidu. Nelze očekávat, že bude člověk sedět na bojišti své mysli, aniž by byl vyzbrojen mečem bezpodmínečné pravdy v jedné ruce a mečem bezpodmínečné lásky v druhé. Přesto však není cesta do nitra určena pouze nemnoha vyvoleným. Pro získání přístupu k místu, kde se můžeme setkat s Realitou a přitakat jí, není nutné procházet složitými iniciacemi ani platit si drahé semináře. Obrátíme-li se dovnitř a začneme s trpělivostí a zvídavostí zkoumat přítomný okamžik, stáváme se jakoby pláží, na kterou se může vylít vlna lásky a transformovat topografii naší duše. Moje přítelkyně Miranda Macpherson nazývá toto zakoušení přílivu „nektarem“, čímž odkazuje k jeho sladkosti i výživnosti.

Mirabai Starr, překlad Monika Kittová