Ji.hlava 2026: Cena za nejlepší dokumentární knihu - 5 finalistů

O vítězné knize rozhodne pětičlenná odborná porota ve složení: dokumentární režisérka Hana Nováková, knižní influencerka Klára Nováková, publicistka a provozovatelka knihkupectví Libuše Kubová, novinář a šéfredaktor ČRo Plus Josef Pazderka a historik Jakub Rákosník.

Nyní porota z třiceti širších nominací vybrala pět finalistů.

„Každá z knih jiným způsobem otevírá téma, na které se díváme ze známých úhlů, a přináší perspektivy, které běžně zůstávají stranou. Spojuje je důraz na konkrétní lidskou zkušenost, schopnost nahlížet společenské fenomény bez zjednodušování a hledat v nich širší souvislosti. Od příběhů žen, které se po výkonu trestu snaží vrátit do běžného života, přes hravou inventuru českých zlozvyků a reportážní pohled na alternativní spiritualitu až po environmentální a společenské proměny západní Asie a severní Afriky ukazují, že dokumentární literatura může být zároveň osobní, společenská i kritická – a především otevírat prostor pro porozumění tomu, co bývá snadné přehlédnout,“ uvedla porota k výběru.

Domů? Příběhy bývalých vězeňkyň (Kamila Hladká, Dcera sestry, 2025)

Cesta domů vede odněkud a vede někam. Pro někoho představuje domov místo, pro jiného lidi, pro všechny pocit bezpečí. Čím je pro ty, které se dostaly do vězení, a kdo vlastně jsou? Trestáme je nebo převychováváme?
Ženské vězeňství je odlišné od toho mužského. Většina odsouzených byla sama obětí, většina vyrostla nebo žije v prostředí, kde bití je normou. Většina je poznamenána nepřítomností nebo fatální přítomností otce. Většina je manipulovatelná k alkoholu, drogám a ke krádežím. Většina má děti, říká, že je miluje, ale nedokáže se o ně postarat. Mnohé trpí ztrátou citlivosti. Pro mnohé je lítost výhodný nástroj. Ale pak v té vší temnotě zasvítí světlo. To jsou autentické osudy bývalých vězeňkyň.
Kniha vychází s dokumentárními fotografiemi Karly Zoufalé a předmluvou Jiřího Gajdoše, který dvacet let působil v bezpečnostních složkách a posledních deset let se věnuje prevenci kriminality a sociálního vyloučení.

Národní sbírka zlozvyků (Kateřina Šedá a kolektiv, Kateřina Šedá, 2025)

Oceňovaná umělkyně Kateřina Šedá v knize shromáždila desetitisíce českých zlozvyků, od individuálních přes rodinné až k národním.

Český národ má spoustu neduhů i neřestí – a právě díky nim vznikl skutečný unikát. Naší nejlepší vlastností však zůstává schopnost udělat si legraci sami ze sebe, což je klíčové téma této publikace. Kniha nejen pobaví a překvapí, ale také dojme a přiměje k zamyšlení nad sebou samými.

Neříkejte tomu ezo (Pavel Šplíchal, Magdalena Dušková, Alarm, 2025)

Reportážní kniha Pavla Šplíchala a Magdaleny Duškové mapuje podoby alternativní spirituality v Česku. Zkušenost s někým „ezo” má dnes asi každý, ať už jde o strýčka, kamarádku, nebo někoho ještě bližšího. Česko je pro alternativní spiritualitu, jak „ezu” říkají odbornice a odborníci, zemí zaslíbenou. V nějaké podobě ji tu praktikuje okolo padesáti procent lidí v zemi. Za pandemie Covidu byla část z nich hodně viditelná kvůli hlasitému odmítání vakcín, spojit však alternativní spiritualitu jen s hnutím proti očkování by byla chyba. Jedná se o velmi bohaté, mladé a stále se měnící duchovní hnutí.
Magdalena Dušková a Pavel Šplíchal se v reportážích vydávají do samizdatové duchovní knihovničky v osmdesátých letech, na luxusní retreat do Švýcarska v roce 2012, kdy měl skončit svět, do zastavárny, kde “bad boye” potkala psychospirituální krize, do minulého života na francouzský venkov 16. století, kde vojsko plenilo a vypálilo celou vesnici, i na současné předměstí Českých Budějovic, kde po malých krůčcích docházelo k politické radikalizaci zajištěného manželského páru. Alternativní spiritualita představivosti svých následovníků meze neklade.
Kniha se nevyhne ani politice. I když se většina motivačních koučů, guruů a jógových učitelů označuje za apolitické, toto tvrzení mívá od pravdy daleko. Část alternativně spirituálního učení svým důrazem na schopnost „přitahovat si do života“ špatné či dobré věci na základě vlastního energetického nastavení, kopíruje logiku neoliberálnímu kapitalismu. Každý je zodpovědný jen za sebe, každý si tvoří vlastní osud. Peníze jsou v tomto pojetí pak formou energie. Kdo k nim má správný postoj, určitě jich bude mít dostatek. Zároveň se v prostředí wellness a alternativní spirituality setkáváme také s četnými konspiracemi. Chemtrails, války mimozemšťanů i nadřazenost slovanské kultury bývají v prostředí konspirituality na denním pořádku.

Neúrodný půlměsíc (Lenka Hrabalová, Host, 2025)

Klimatická krize se projevuje všude. Nejvíce na místech, na něž běžně nemyslíme. Říká se, že rozbuškami konfliktů budoucnosti budou spory o základní zdroje — pitnou vodu, zemědělskou půdu, místo pro život. Snad nikde to neplatí tolik jako v zemích Blízkého východu a severní Afriky, o nichž se však do médií dostanou zprávy pouze v souvislosti s politickými krizemi, nikoli už těmi environmentálními. Arabistka Lenka Hrabalová se proto v Neúrodném půlměsíci vydává k řekám Eufratu a Tigridu, aby vyprávěla příběh vody, jejího nedostatku i strategického významu. Zkoumá, jestli se může znovu zazelenat Sahara a zda čerpání jejích obrovských podzemních zásob vody s sebou nenese i nějaká rizika. Ohledává historii prastarých lesů a jejich blízkou budoucnost, která bude patrně suchá, plná požárů, ale také nových technologií a ekologických přístupů. Setkává se s místními lidmi i zahraničními vědci, kteří všichni hledají řešení a způsoby, jak zadržet vláhu, zchladit vzduch a něco vypěstovat. A zároveň líčí celý region v nečekané, překvapivé a potřebné perspektivě.

Spravedlivý růst (Daniel Prokop, Host, 2026)

Rovné šance, efektivní reformy a prosperita širší společnosti jako lék na politickou strnulost Česko si udržuje spoustu drahých nespravedlností. Chudé děti mají malou šanci získat kvalitní vzdělání. Nízkopříjmové zaměstnance drtí daňový systém. Rodiče, cizince i předlužené vytlačuje legislativa z trhu práce. Veřejné systémy nemotivují ke zdravotní prevenci ani ekonomické iniciativě. Nic z toho už nemůžeme nazývat slepými skvrnami — a přesto statisíce lidí a celé regiony stále nedosáhnou na společný blahobyt. Česko kvůli tomu ekonomicky stagnuje a ztrácí společenskou soudržnost. Geopolitická situace a klimatická krize před nás přitom staví mnohem závažnější výzvy. Sociolog Daniel Prokop ukazuje, že potřebujeme spravedlivý růst. Česko poroste, jen když do prosperity spravedlivě zapojí všechny obyvatele. Zároveň musí překonat samospád, jímž se dnes řídí veřejné systémy. Část lidí se v nich ztrácí, zbytek využívá jejich mezery a slabiny a politika jen udržuje společenskou strnulost. Prokopova kniha ukazuje hloubku zdejších problémů a zároveň detailně popisuje reformy daní, dávek, vzdělávání, ale i samospráv či zdravotní prevence, které by Česko posunuly k prosperitě pro všechny. Od autora bestselleru Slepé skvrny