Vychází první český výbor z básní Piera Paola Pasoliniho

Básně začal psát v sedmi letech, ovšem skutečnou poetickou iniciací pro Piera Paola Pasoliniho byla četba básní Arthura Rimbauda na gymnáziu, díky jehož důrazným protiburžoazním postojům se autor kromě jiného stal odhodlaným antifašistou.

Pro překladatele je Pasolini básníkem až asketicky racionálním, intelektuálním, ideovým či ideologickým, a vždy zaměřeným na sdělnost a prostý jazyk, který ovšem tu a tam dokáže škodolibě potrápit a popíchnout náhlými argumentačními zvraty a nečekanými sémantickými rovinami výpovědí. Není básníkem přesné a úpravné formy a vznešeného a komplikovaného literárního jazyka s přesně spočítanými slabikami a dokonalými rýmy nebo naopak básníkem chrlivě delirantním, démonickým a emotivním. Významovým centrem jeho básnického světa je posedlý, mystický až posvátný vztah ke skutečnosti. V autorově podání je největším tajemstvím a úsilím pravé poznání každodenní reality, kdy postupuje z jejích okrajů do jejího středu.

z úvodu Tomáše Matrase

Guinea [úryvek][...]

Inteligence nebude mít žádnou váhu,

a to nikdy,v úsudku našeho veřejného mínění.

Tím nepohnou ani krvavé lágry a jiné křivdy,

na názoru milionu duší mého národa se nic nezmění,

žádná idea, žádná vášeň se zde neujme,nikdo jasně nevyjádří svoje rozhořčení,

náš po staletí nejednotný lid nic nedojme

,jen k přežívání slouží mu jeho jemná moudrost,

pouta nesvobody z něj však nesejme.

Ukazovat svou propadlou tvář, svoji vyhublost,svůj osamělý dětský hlásek pozvedat,nemá smysl:

už dávno navykla si zbabělost vídat druhé v krutých mukách umírat a zachovávat prapodivnou lhostejnost

.Já umírám, a ani to mi nemůže moc prospívat.[...]

z Básně ve tvaru růže, (1964)

Vliv peněz na poezii...

na objednávku koho?Moci!

I navzdory bližnímu, tomu ubožákovi!

Blaze tomu, kdo když měl kdysi objednávku od moci, byl čistý a blízký Bohu!

Ten kdo dělá poezii teď – ať je chytlavá, nebo chytlavá není,

už neumí být poslušný moci a zároveň i Boha;

kdo je nečestný k ne-Pravdě je nečestný také k Pravdě.

Ale aby se pomstil za tuto dvojí nečestnost,člověk upadá:

to, co by možná nemohla udělat moc,tedy udělá on sám,

svýma vlastníma rukama?

z Dodatku ke Zbožštit a uspořádat (1971)

53

Vidím, jak noční anglickou krajinou,

temný tyrkys, to je její barva –

po travnaté pěšince za nízkou ohradou

kráčí muž a žena – noří se

do noci, jež halí jen okolí

jejich domu; jdou pěšky kolem krátkého světa –

Blízko měsíce s hrůzou zahlédnu hvězdu,

kterou jsem vídal jako chlapec – budoucnost odpoví

tomu, kdo už všechno ví – mlčením na mlčení –

Ten muž a ta žena – taková provinčnost

a takový venkov... Přehnaně jasná je

obloha nad domem. Vy jste muž – cítím to

,když vidím toho mladého otce, co vítězí

(on tomu věří) nad nocí – Buďte bez starosti –

ze Sonet jako koníček (1973)