Proč by si dělník ve šroubárně nemohl přečíst Vergilia?

Zpěv první - ukázka

O bojích hrdiny zpívám, jenž z trójského pobřeží první

dospěl hnán osudem k italské zemi a k lávínským břehům.

nebeští bohové dlouho jím po širých zemích i mořích

smýkali, když lítá Júnó se nechtěla vzdát svého hněvu.

Mnoho i ve válce zkusil, než mohl založit město

a vlastní bohy dát latiu, odkud vzešel pak národ

latínů, předkové albští i hrazení vznosného Říma.

Prozraď mi důvody, Múzo: co se tak Júnóny dotklo?

Jaká ji sžírala bolest, že muže tak poctivého

stíhala tolika strastmi a přiměla protrpět tolik

nesnází? Copak jsou bohové schopni až takové zášti?

Kartágo, původně osada tyrská, stávalo kdysi

za mořem, leč přímo naproti místu, kam ústí náš Tiber.

bývalo velmi bohaté, prahlo však po kruté válce.

Júnó tam údajně trávila víc času nežli kde jinde,

samos byl pro ni až na druhém místě. To zde měla koně

a zbroj a jakožto patronka Kartága přála si pro něj

nadvládu nad všemi národy, pokud to dovolí osud.

Doslechla se však, že z trójské krve se narodí lidé,

kteří jí v budoucnu mají tyrskou tvrz obrátit v trosky:

přijde prý dovedně válčící národ, jenž zmocní se vlády

nad širým světem a Kartágo zničí – tak určily Parky.

Toho se saturnská bála; vždyť doposud nezapomněla

na starou válku, v níž milé své achájce na Tróju vedla,

doposud z mysli jí nesešla původní příčina hněvu:

stále ji spaluje bolest a stále má hluboko v sobě

uložen Paridův verdikt, tu křivdu, to zhrdnutí krásou!

Celý ten rod je jí protivný, včetně poct unesenému

ganymédovi!2 Proto zas zaplála hněvem a štvala

Trójany – či spíše to, co z nich achillés s Danay nechal

přes všechna vodstva a k latiu bránila byť se jen blížit,

osudem hnáni tak po léta bloudili po mořích vůkol:

takové práce to stálo dát římskému národu základ!

Veselým Trójanům sicilská zem sešla před chvílí z očí,

plachtí vstříc moři a kované přídě se pěnou vpřed derou.

Júnóně ovšem se poznovu ozývá zjizvené srdce

a takto přemítá: „Teď že mám přestat a smířit se s prohrou?

Trójského krále já nesvedu odvrátit od itálie?

Prý že mi brání v tom osud! Copak však athéna směla

achájcům rozprášit loďstvo a pod hladinu je stáhnout

za to, co v záchvatu šílenství spáchal jen oílův aiás?

A přece Jovovy ohně osobně metala z mračen,

lodě jim rozbila na padrť, hladiny vzbouřila větrem,

aianta skrznaskrz proklála bleskem, až plameny dávil,

a pak ho do víru chytla a nabodla na ostrý útes!

Zato já – slavná královna bohů a Jovova sestra

i žena – s jediným národem takových roků se pachtím!

Kdo potom má mít respekt z Júnóny a z její moci?

Kdo potom má mým oltářům přinášet obětní pocty?“

...................