Autorská čtení, vycházející na CD, nejsou žádná novinka – sám mám doma Hejdu, Zajíčka, Jirouse, Holana, Krchovského, Balabána.....ale Hlasy jsou asi první, kde to vypadá na nějakou koncepci, je to tak?

Ano. Nepřicházíme s nějakým objevem, ale právě koncepce té edice by měla být tím, co je nové. Naše koncepce má několik kritérií. Nejdůležitějším je kvalita literárního díla oslovených autorů. Těmi autory jsou básníci, prozaici či esejisté, a také překladatelé. Překlad záměrně vnímáme jako slovesný výkon, který stavíme na roveň jiným autorským vyjádřením. Každé CD přináší čtení jednoho autora, přičemž obsah určuje sám oslovený autor. Limitující je pouze rozsah, ohraničený zhruba 70 minutami. Edici chápeme nejenom jako prostor dokumentující hlasy zdejších spisovatelů, ale především jako způsob, jak zvýšit zájem o literaturu. Představujeme si, že ten, kdo si nahrávku poslechne, si bude chtít od autora-interpreta něco dalšího přečíst... Proto je součástí obalu CD také medailon autora a doprovodný text o jeho díle.

Podle jakých kritérií vznikla první autorská sedmička, kterou jste nedávno najednou vydali?

Součástí koncepce je také to, že se snažíme, aby oslovení představovali různé autorské přístupy, různé poetiky a různé pohledy na svět. Chceme, aby byli zastoupeni mladší i starší či aby například nevydávali všichni v jednom dvou nakladatelstvích, tedy aby edice Hlasy určitým způsobem reprezentovala také bohatství a různorodost současné české literatury napříč všemi těmito dílčími kritérii. Od samého začátku, když jsme o edici začali uvažovat, jsme s kolegy Michalem Holubcem a Ivanem Arsenjevem diskutovali o tom, které konkrétní autory chceme oslovit. A bylo zajímavé, že ač se každý z nás pohybuje v trochu jiném prostředí, poměrně rychle jsme se dokázali shodnout. Teprve když už byly během jara a léta natočené nahrávky s těmi prvními „sedmi statečnými“, padlo rozhodnutí, že je vydáme na podzim najednou jako jakousi úvodní sérii. Nechtělo se nám totiž rozhodovat, komu v tu chvíli dát přednost. A stejně by to patrně muselo dopadnout, kdybychom měli natočené čtení více autorů. Tím chci říci, že ten výběr není náhodný, ale na druhou stranu jsme prostě někým začít museli.

Staví se každý z autorů k osamocenému čtení na mikrofon trochu jinak? Nějaké historky z natáčení?

Především nás mile překvapilo, jak vstřícně autoři na naši nabídku reagovali a jak profesionálně přicházeli do studia připravení. Nikdo z nich to nebral jako nějakou rutinní záležitost. U těch, kteří měli s natáčením zkušenost, jsme jenom cítili jistou obavu, že nahrávání ve studiu musí být spojeno se spěchem a že odejdou tím prostředím nějak zválcováni. Což se myslím nenaplnilo. Zaujetí a radost z té práce je domnívám se na těch nahrávkách poznat. A taky ta osobitost každého z autorů, která se projevuje jak ve způsobu čtení, tak už ve volbě toho, co čtou. Například Lubomír Martínek přišel s tím, že bude číst ze své knihy Muškátový oříšek od začátku až do místa, kam za těch sedmdesát minut dočte. Oldřich Král naopak velmi pečlivě a důkladně svůj výbor z překladů Mistra Zhuanga komponoval.

Je pro zachování autorského hlasu třeba dnes vydávat hned CD? Nestačila by nějaká virtuální audio-knihovna? Nelíbila se vám představa, že bude existovat jen zvuk a nic v ruce?

Od začátku jsme se s kolegy, kteří se na přípravě podílejí, shodli v tom, že nahrávky budou vycházet v omezeném nákladu pouze na CD, a nebudou tedy šířeny například jako soubory ke stažení na internetu. Právě to chceme, aby zůstalo „něco v ruce“. Výsledkem je artefakt, nikoli nějaká „virtuální realita“. Myslím, že to ovlivňuje i náš přístup k práci, je v tom jistá závaznost, snaha o dotaženost. A ta edice nemá být archivem, který střádá dokumenty, naopak chce ukazovat literaturu jako něco živého, současného, zasahujícího do života.

Jak a kým budou Hlasy pokračovat? Je to edice nějak početně omezená nebo je otevřená volně do budoucna? Kdo její vydávání finančně podporuje?

Připravujeme již kolekci pro příští rok. Nyní jsme oslovili Vladimíra Binara, Jiřího Kuběnu, Věru Linhartovou, Jiřího Pelána, Karla Šiktance, Miloslava Topinku, Josefa Topola a Ivana Wernische. Edice je otevřená, na další autory bychom se rádi obrátili zase příští rok na podzim. Zatím spíš řešíme, komu z těch, které bychom do edice rádi pozvali, to nabídnout dřív... Všechnu práci jsme letos dělali zadarmo, výrobu a honoráře pro autory uhradil Nadační fond Martiny a Martina Růžičkových, slevu na výrobu nám poskytla firma Northvideo. Do budoucna bychom chtěli najít další sponzory.