Od Šivy k Šamkarovi - mezi tvrdým asketou a otcem rodiny

Tohle říká na začátku knihy:

"Kdyby byl Śiva jednoduše božstvím plodnosti, nebyl by pak jeho sídlem lesní útulek spíše než sněhem zavátý horský velikán? Nebyl by spíše spojován s romantikou a slastí než s rozjímáním a odříkáním? Nenazýval by se spíše stvořitelem než ničitelem? Nebyl by snad zobrazován spíše jako životodárná voda než život beroucí oheň? Je zcela zřejmé, že v symbolice Śivy se skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Na Śivu je třeba se dívat ve světle jak vedských, tak tantrických hinduistických škol. První tradice je zahleděná dovnitř a je mnišská. Druhá pak vyhlíží ven a je více světská. Jedna pohlíží na hmotný svět jako na přelud. Ta druhá v něm pak vidí zdroj všech sil a každé moudrosti. Ve vedách je velkou Bohyní māyā, neboli klam a pokušení, v tantrách potom Śakti, zosobněná síla, božský i boží nástroj. Jak Śiva velké Bohyni odpoví? Proč zavírá oči před jejím kouzlem? A proč se ho ona snaží probudit?

Erotičnost či smyslnost okořeňují pověsti o Śivovi, jeho symboly a obřady. To vzbuzuje pozornost, dráždí smysly, zvedá mysl a poté, co počáteční vzrušení a vybouření pomíjí, je umožněno nenásilné pochopení složitých a překvapivých metafyzických myšlenek zakódovaných do tohoto bohatého bájeslovného slovníku. To, co nakonec vykvétá, je okouzlující porozumění životu osvobozené od strachu ze skutečnosti, že jsme zde, a naplněné pouze mírem, mírem se světem, se sebou samým i mírem s božstvím.

Tato kniha jde po stopách od Śivy k Śaṃkarovi, od osamělosti poustevníka ke společenství hospodáře. Snaží se rozluštit mystérium božského „erotického askety“ a jeho posvátného symbolu, liṅgy, a to rozborem a vysvětlením pověstí, znaků, nápovědí a obřadů s ním spojeným."