Ať sedí do smrti, musí být eliminováni!

/ nakl. Absynt

Zločin a trest v reportážním vydání. Příběh osmnáctileté dívky odsouzené na doživotí za podíl na brutální vraždě. Oběť, kterou si vyhlédli s kamarády, byla jen o pár let starší. Sledujeme rekonstrukci činu, vyšetřování a mediální hon, a přitom přemýšlíme o hranicích spravedlnosti a možnosti odpuštění. Tochman nechce vraždu ospravedlňovat. Klade ale nepříjemnou otázku: co proces vypovídá o naší společnosti?
Zločin a trest v reportážním vydání. Příběh osmnáctileté dívky odsouzené na doživotí za podíl na brutální vraždě. Oběť, kterou si vyhlédli s kamarády, byla jen o pár let starší. Sledujeme rekonstrukci činu, vyšetřování a mediální hon, a přitom přemýšlíme o hranicích spravedlnosti a možnosti odpuštění. Tochman nechce vraždu ospravedlňovat. Klade ale nepříjemnou otázku: co proces vypovídá o naší společnosti?

 

Wojciech Tochman (1969), polský novinář, reportér a spisovatel. Spolu s Mariuszem Szczygiełem, Pawłem Smoleńským, Jackem Hugo-Baderem a Lidií Ostałowskou tvořili v devadesátých letech legendární skupinu reportérů deníku Gazeta Wyborcza. Své reportérské kroky směruje tam, kde selhala společnost, kde se sousedské soužití mění v genocidu nebo občanskou válku. Přináší svědectví z Rwandy, Bosny a Hercegoviny nebo z uprchlického tábora syrských běženců v jordánském Zátarí. Wojciech Tochman je jedním ze zakladatelů Institutu reportáže, v němž přednáší o polské reportážní škole

Ukázka:

Proces začal v říjnu, rok a půl po vraždě. Několik dní předtím se v ulicích Varšavy opět objevily plakáty. S Jolčinou usměvavou tváří, tentokrát podepsané: rodina tragicky zemřelé. Všechny, kteří ji znali a měli rádi, ale i ty, jimž je blízká spravedlnost, zveme na proces. Svou přítomností dáte najevo, že odsuzujete zločince a ctíte právo. Uvedeno bylo datum, hodina, adresa soudu i číslo soudní síně.
Ve varšavských redakcích vrčely faxy, na fotocitlivý papír tiskly krátké připomínky vraždy. Odesílatel? Sdružení proti zločinu. Autor? Krzysztof O.: Někteří pořádají protestní pochody, jiní demonstrace, my chceme, aby ti, kteří nesouhlasí s násilím, zdůraznili, že očekávají adekvátní potrestání viníků. Jaký má padnout trest? Doživotí. Nenávidíte je? – reportér se Krzysztofa O. zeptal na vrahy a v odpovědi slyšel: Jak může mít někdo v bytě plném krve chuť na tatarák? Reportér napsal jako publicista: Pobuřovalo mě, že Krzysztof O. vynáší rozsudky před procesem. A ta jeho chladná kalkulace: Pokud to bude doživotí, pachatelé si odsedí minimálně pětadvacet let, pokud nižší trest, odsedí si jednu třetinu trestu. Doživotí, to jsou podle Krzysztofa O. Vánoce a Velikonoce, které vrazi stráví ve vězení. 

Nechtěli jsme, říkal švagr zavražděné, aby byla Jolina smrt marná. Pokusíme se sdělit, jaká jsou očekávání společnosti, jde-li o výši trestu. Případy znásilnění, vražd a loupeží se musí tvrdě trestat. Uspokojilo by nás doživotí.Doživotí, doživotím, doživotích, Krzysztof O. skloňoval svoji představu o trestu ve všech pádech a novináři ji šířili po Polsku. Krzysztof O. se dožadoval doživotí v ranních vydáních novin, v odpoledním vysílání i ve večerních zprávách. Tatarák na dobrý den, na dobrý večer, na dobrou noc, tataráku, tatarákem, tatarácích. Příklady titulků (výstřižky nalezené v Lidiiných modrých deskách): Bestie, Chladnokrevně, Dokud se nezlomila hůl, Kodex dobrý pro zločince, Ať sedí do smrti.

Soud se až zarazil, psal reportér, když sdružení vzneslo požadavek na doživotní trest. Dokonce i vedlejší žalobce – v této roli vystupovala sestra zavražděné – smí mluvit jen o vině, nesmí navrhovat trest. Mladá žena, vyprávěl během líčení zástupce sdružení, sama důvěřivá, a na druhé straně vychytralá dívka a dva silní muži, otevřela jim dveře, dobrý den, řekla, dobrý den, smrti. Těsno, dusno a halas, tak si největší místnost vojvodského soudu pamatují ti, kteří tam tehdy byli; hustá, napjatá atmosféra, smutečně slavnostní. Na přelíčení (bylo jich osm) svážel Krzysztof O. lidi z okolí rodiště zavražděné autobusem, tak o tom informovaly noviny, z Wyszkova, z Ostrovi, přicházeli varšavští sousedi obviněných, obvykle je ani neznali, všichni byli rozrušení, rozechvělí, zaznívaly tam středověké názory, jak vzpomíná jeden z advokátů, smrt za smrt, mají viset, křičeli diváci, mnohdy postarší, patrně důchodci ze vzdálených čtvrtí, protože někteří si nosili svačiny, všichni měli v rukou vydání Super Expressu, před soudem vypovídala zoufalá matka oběti, chtěla by trest smrti, pak vypovídala sestra zavražděné, že Jola byla citlivá dívka, zato je nebudu srovnávat ani se zvířaty, protože ta by nic takového neudělala, možná by jim odpustila, kdyby se změnili, ale jsou pořád stejní, pořád si připadám  zastrašovaná, vidím, jak Monika O. pohledem zabíjí mě i mého muže, nevěřím žádnému jejich slovu, nevěřím žádné omluvě, oni před sebou mají celý život, ale moje sestra už nemá nic. Společnost má právo požadovat obnovení pocitu bezpečí, přesvědčoval právní zástupce rodiny oběti, pachatelé takových činů musí být jednoznačně odsouzeni, musí být eliminováni.
Eliminovat! zahučel dav.

.................

překlad Michala Benešová

Kupte si knihu.

Skladem
332 Kč
běžná cena 369 Kč

Další články

Ruský skladatel a klavírista Alexandr Skrjabin (1972 - 1915) měl sklon považovat se za člověka, jehož posláním je spasit svět skrze svou hudbu. Ke konci života doufal, že hudba způsobí „kosmické kataklyzma“ a že nový svět může vzniknout pouze na troskách toho předchozího. Vzápětí ale vypukla První světová válka. Skrjabin představuje velkého vizionáře a průkopníka nového hudebního výrazu, s nímž předběhl o celé jedno desetiletí Stravinského i Schönberga.
Ukázky

Skrjabin - jedinečná a často nedoceněná postava v dějinách hudby

Ruský skladatel a klavírista Alexandr Skrjabin (1972 - 1915) měl sklon považovat se za člověka, jehož posláním je spasit svět skrze svou hudbu. Ke konci života doufal, že hudba způsobí „kosmické kataklyzma“ a že nový svět může vzniknout pouze na troskách toho předchozího. Vzápětí ale vypukla První světová válka. Skrjabin představuje velkého vizionáře a průkopníka nového hudebního výrazu, s nímž předběhl o celé jedno desetiletí Stravinského i Schönberga.
 | nakl. Dybbuk
Ben Lerner (1979) vládne mimořádným citem pro orchestraci, nevídaným hlasovým rozsahem a vytříbeným jazykovým naladěním (…) Jeho psaní patří k vrcholům současné americké prózy. 22:04 je román, rámovaný dvěma bouřemi, hurikány Irene a Sandy, a prosycený úzkostí vypravěče, je působivou výpovědí o současné Americe i o křehkém, zranitelném egu dnešních mladých mužů.
Ukázky

Psaní jako hyperaktivní uvědomování si okolního světa a vztahů

Ben Lerner (1979) vládne mimořádným citem pro orchestraci, nevídaným hlasovým rozsahem a vytříbeným jazykovým naladěním (…) Jeho psaní patří k vrcholům současné americké prózy. 22:04 je román, rámovaný dvěma bouřemi, hurikány Irene a Sandy, a prosycený úzkostí vypravěče, je působivou výpovědí o současné Americe i o křehkém, zranitelném egu dnešních mladých mužů.
 | nakl. Argo
Tahle kniha je jako večer s kamarády, co jste dlouho neviděli. Sedíte spolu na dvorku, pije se levné víno a všichni si pamatují věci trochu jinak, ale v jádru stejně. Mrvíkovy povídky mají společného jmenovatele: chvíle, kdy se mládí pomalu a někdy bolestivě přelévá do dospělosti. Ty chvíle, které formují každého z nás. Všední situace, které se stávají rituály, a okamžiky, které si neseme až do smrti.
Ukázky

Povídky, co vás proplesknou něhou a silou

Tahle kniha je jako večer s kamarády, co jste dlouho neviděli. Sedíte spolu na dvorku, pije se levné víno a všichni si pamatují věci trochu jinak, ale v jádru stejně. Mrvíkovy povídky mají společného jmenovatele: chvíle, kdy se mládí pomalu a někdy bolestivě přelévá do dospělosti. Ty chvíle, které formují každého z nás. Všední situace, které se stávají rituály, a okamžiky, které si neseme až do smrti.