Zatímco novinové titulky zvěstují o hartusení zbraní na ukrajinsko-ruské hranici, sáhl jsem po knize Rusko – vagon třetí třídy. Drobná, sympatická novela od autorky, o které jsem zatím neměl ani ponětí (ani jsem nemohl, v českém překladu jí zatím nic nevyšlo). Vypráví příběh Nikity, dvacetiletého citlivého chlapce, který se vydal objevit ruského člověka. Rozešla se s ním jeho Jája, anarchistka a studentská láska a on to bere jako zlom ve svém životě a výzvu k velkému činu. Jezdí po Rusi vlakem plným obyčejných lidí a obyčejných příběhů. Tyto příběhy, jednou komické, jindy smutné, mu dávají odpověď na otázku: Kdo je to ruský člověk? 

Mohli bychom čekat, že tato kniha ruské autory ponese známky patriotismu, ale toto očekávání by bylo naštěstí liché. Klučarjovová Rusko nešetří: její obraz je nelichotivý a zdá se, že upřímný. Současně ale není sebemrskačský, v příbězích často najdeme pochopení pro osud jejich aktérů a do určité míry i soucit – soucit s lidmi, které bychom asi za sousedy sami mít nechtěli.

Její hrdinové jsou lidé na okraji společnosti, kteří bojují se svým osudem a svými běsi. Jsou to tuláci, kriminálníci, rozcuchaní filosofové – ale také lidé začínající nový život. Myslím, že právě to je nejsilnější náplň té knihy, ta síla nevzdat se, nepodlehnout a postavit se na nohy.

Tato novela byla v Rusku přijata velmi bouřlivě, a není moc se čemu divit. Je na místě ocenit autorčin přístup a její zpracování námětu. I kdyby o nic víc nešlo, tak je kniha silná svými příběhy, Klučarjovová prokázala schopnost je vyprávět tak, aby pointa neutekla příliš brzy, a aby cesta za pointou byla co nejpůsobivější.

V jakékoliv době by byla tato kniha zajímavou zprávou o Rusku – zemi, kde včera už dávno neznamená zítra, ale stále je to země pozoruhodná. V této době je navíc Rusko – vagon třetí třídy příspěvkem k poznání medvěda, který opět vytahuje drápy. Medvěda, který má pod tlustým kožichem nacionalismu miliony prostých lidí.

Hodnocení: 80%