Nicci French: Zlé pondělí

/ Tomáš Fojtík

Máte chuť na další detektivku ze země, která patří ke kolébce nejslavnějších detektivních legend? Britská detektivka stále prožívá své tučné roky a čas od času se objeví nová napínavá série. Možná jste zaregistrovali knihu Zlé pondělí od Nicci French, která právě takový start slibuje. Sliby jsou sliby, ale jaká je skutečnost?
Máte chuť na další detektivku ze země, která patří ke kolébce nejslavnějších detektivních legend? Britská detektivka stále prožívá své tučné roky a čas od času se objeví nová napínavá série. Možná jste zaregistrovali knihu Zlé pondělí od Nicci French, která právě takový start slibuje. Sliby jsou sliby, ale jaká je skutečnost?

Přestože anotace popisuje únos malého Matthewa Faradaye, ve skutečnosti začíná příběh mnohem dříve – v roce 1987 se ztratila malá Joanna, a nikdy se nenašla. Po dvaceti letech se zdá, že se historie opakuje. Opět ztracené malé dítě, opět není jediná stopa, která by vedla k únosci. Jenže, Zlé pondělí není ani tak detektivní, jako spíš psychologický román, takže hlavní postavou je psycholožka Frieda Kleinová. A jeden z jejích pacientů má podivné sny, ve kterém unáší pětileté dítě, jehož popis odpovídá ztracenému Matthewovi.

Nicci French (autorský pseudonym manželské dvojice, která píše společně) ve Zlém pondělí naznačuje několik zajímavých motivů. Kromě centrální linky příběhu tu je motiv města, které mizí pod vrstvou nové zástavby. Tento motiv mizejícího města ale nebyl příliš rozpracován a ani nebyl spojen s motivem zločinu a díky tomu tam působí dost podivně. Je to stejné jako kdybyste vyprávěli nějaký příběh ze své kanceláře a uprostřed vyprávění řekli: „Květináč byl nějak nakřivo,“ a pak pokračovali dál, aniž by líčení vaší příhody s tím květináčem nějak souviselo.

V úvodu a v závěru, tedy ve chvílích, kdy se dělo něco dramatického byla vidět síla Nicci French – jejich schopnost psát a upoutat čtenáře. Střízlivé, leč působivé líčení prostředí a dějů, dobře postavené dialogy… Prostě všechno, co má dobrá kniha mít. Jenže slabina knihy je v tom zbytku.

A když píšu „zbytku“, mám na mysli zhruba polovinu rozsahu knihy. Zlé pondělí je první kniha sedmidílné série, takže nás autorská dvojice zasvěcuje do života Friedy Kleinové i lidí kolem ní. Poznáváme její soukromý i profesní život, poznáváme její kolegy, jejího mentora a další vedlejší postavy. Je třeba říct, že ty postavy jsou zajímavé. Mají hloubku a některé i nádech tajemství (otázka je, jestli bude tento nádech tajemství později využit a jestli nezůstane stejně nedořešen, jako vrstva mizejícího města). Bohužel je ale tato část, zhruba do 150té strany z celkových tří set rozvláčná. Stálo mě hodně úsilí, abych vydržel. To úsilí se vyplatilo, protože od chvíle, kdy Frieda Kleinová pochopí, že s jejím pacientem není vše v pořádku to dostalo výborný spád. Ten rozvláčný úvod chápu jako daň za rozpracování několika příběhů, které mohou mít pokračování v dalších částech série. Vzpomeňme na slabého Netopýra Joa Nesboho a na to, jak skvělé byly další knihy. Je ale také pravda, že v jiných případech bylo úvodní zasvěcování zdařilejší – z poslední doby například v knize Volání Kukačky Roberta Galbraitha.

V dohledné době by mělo vyjít v Argu pokračování, které se bude jmenovat Ztracené úterý. Z ukázky, kterou jsem si přečetl na konci elektronické verze Zlého pondělí jsem nabyl dojmu, že se máme na co těšit. Teď jen doufat, že toto očekávání bude naplněno.

Hodnocení: 70%

 

Další články

Ještě jednou ke knize Jareda Diamonda Svět, který skončil. S laskavým svolením autora Topi Piguly publikujeme část jeho recenze z blogu Respektu, kterou knize věnoval.
Recenze

Takoví jsme kdysi byli..a takoví jsme dnes - přemýšlej o tom

Ještě jednou ke knize Jareda Diamonda Svět, který skončil. S laskavým svolením autora Topi Piguly publikujeme část jeho recenze z blogu Respektu, kterou knize věnoval.
 | Topi Pigula
Mám rád to rčení, že "nikdo není synem sebe, spadlým z nebe", čili že člověk vždycky na něco navazuje, na něco reaguje, proti něčemu se vyhraňuje a tak. Kniha na toto téma, od renomovaného amerického profesora, biofyzika a antropologa, Jareda Diamonda (1937), se jmenuje Svět, který včera skončil a právě vyšla česky.
Recenze

Jak se v dějinách chovala ta vědomá prokrvená flákota

Mám rád to rčení, že "nikdo není synem sebe, spadlým z nebe", čili že člověk vždycky na něco navazuje, na něco reaguje, proti něčemu se vyhraňuje a tak. Kniha na toto téma, od renomovaného amerického profesora, biofyzika a antropologa, Jareda Diamonda (1937), se jmenuje Svět, který včera skončil a právě vyšla česky.
 | Tomáš Weiss
Když se řekne „dobrý politický thriller“, většině lidem se vybaví Tom Clancy nebo John Grisham. Tento oblíbený žánr si ale vyzkoušela řada dalších spisovatelů, a někteří z nich se mohou mistrům oboru směle rovnat. Mezi ně díky Washingtonskému dekretu teď patří, přes určité výhrady, i Jussi Adler Olsen.
Recenze

Jussi Adler Olsen: Washingtonský dekret

Když se řekne „dobrý politický thriller“, většině lidem se vybaví Tom Clancy nebo John Grisham. Tento oblíbený žánr si ale vyzkoušela řada dalších spisovatelů, a někteří z nich se mohou mistrům oboru směle rovnat. Mezi ně díky Washingtonskému dekretu teď patří, přes určité výhrady, i Jussi Adler Olsen.