Máte sestru? A máte třeba rovnou dvě? Těmhle třem holkám by se mohlo taky říkat Svědomitost, Prohra a Láskyplnost. Všechny tyhle vlastnosti totiž Rosalind, Bianca a Cordelia z univerzitního městečka Barnwell mají. Taky jsou setsakramentsky sečtělé. Ta první nesnáší, když ji někdo ze čtení vytrhne, prostřední dělá, že vůbec nečte aby se společensky neznemožnila, a poslední se povaluje s knížkou kdekoli. Jejich otcem je profesor Andreas, specialista na Shakespeara, jak napovídají jména jeho dcer. Ty se zcela náhle sjíždí do otcovského domu, aby pomohly matce v její těžké nemoci. Ve skutečnosti je ale všechno trochu jinak. Všechny tři mají velký osobní problém, který nedokáží řešit jinde než u svých rodičů a všechny navíc potřebují dospět a získat konečně pevnou půdu pod nohama pro svůj další, životně důležitý krok.

   Eleanor Brownová ve své prvotině vypráví citlivý, zdánlivě idylický příběh, který ale nepostrádá tvrdé jádro. Protože autorka celý román napsala v první osobě množného čísla, je možné chápat propojení sester i na stylistické úrovni. Kromě životně důležitých rozhodnutí, která musí dívky nutně učinit, jinak se jejich život nepohne dál, je možné knihu chápat též jako oslavu čtení. „Vplétáme se mezi slova a opět se z nich vyplétáme jako turisté ve vyhlídkovém autobusu. Když odložíte knihu v kuchyni, protože musíte na záchod, možná pak zjistíte, že je pryč a že ji nahradila jiná, stejně zajímavá. Nečiníme rozdíly.“

 Půvabů se tu ale nabízí hned několik. Pár řádků věnovala například autorka výkladu slova „weird“. Pochopitelně i tady jde o Shakespeara, ale také o hravý název knihy v anglickém originále, který ale ocení i čtenáři českého překladu.

   Zkrátka, Sestry sudičky jsou skvělou knihou o běžných i velkých životních starostech, o chybách, které se dají napravit a o knížkách, které nám plní radostně život. Zbývá jenom doufat, že autorka této úspěšné prvotiny, Eleanor Brownová, narozená původně ve Washingtonu, nyní žijící v Coloradu, bude ve svém psaní i nadále pokračovat.