Jak si z ještě jakž takž přijatelných lidských mravenišť neudělat asfaltovo-betonovo-skleněný labyrint s každodenním dopravní rodeem a celkově anihilační atmosférou? O městě jako komplikovaném a citlivém organimsu je třeba hluboce a včas přemýšlet. Nenechat "myslet" jen peníze a jejich popsunovače a rozmnožovače. Je tolik dalších skupin, které se potřebují ve městě nejen vyspat a makat, ale i nadechnout a zasnít. Jasně - může být město s několika miliony lidí místem ke snění o něčem jiném, než o sebevraždě nebo agresivitě?

Je třeba investovat do budoucnosti měst. Do jejich udržitelnosti, jak to třeba v posledních letech dělal švédský Stockholm - potrubí na odpadky, teplo pro domácnosti z jejich spalovny, solární panely na městských budovách, omezení vjezdu aut do centra a dalších zón, přátelská veřejná doprava, nerozšiřování města, ale vnitřní dostavby a rekonstrukce již stávajích zastavěných prostor.

U všech řešení je nutné dbát na to, aby vize neztratily kontakt s realitou, ale také na to, aby i v přísně pragmatickém světě zůstaly vizemi - tedy odvážnými řešeními, překračujícími např. jedno volební období.

Pokusy o udržitelné rozvoje  lidského  velkoměsta mají už dnes svoje dějiny. V knize se začíná přeměnou Paříže za Napoleona III. z poloviny 19. století. Vlastně přísně promyšlené umělecké dílo.  K tomu v kontrastu spontánní neorganizovaný růstu dnes patnáctimilionového Lagosu (Nigérie), kde jen centrální tržiště navštíví denně přes milion lidí a v některých částech města bydlí v jedné domácnosti průměrně 18 lidí.

Paříž a Lagos je první ze dvojice měst, na nichž autoři ukazují různé přístupy k rozvoji měst. Následují Londýn x Sao Paulo, Barcelona x Bilbao, Teherán x Curych a brazilská Curitiba x Kodaň. Různé postupy, různá řešení, různé výchozí situace. Některé podobné problémy. Třeba: jak neudělat město jen jako urbanistickou stavebnici, ale slyšet v něm různé lidské potřeby. Ale zase je evidentní, že je občas třeba udělat lidu něco proti srsti a chvíli vydržet remcání. Pochopitelně, že v normální občanské společnosti je třeba hodně diskutovat a argumentovat. Jak s obyvateli, tak pochopitelně s investory projektů, což je evidentně hodně sofistikovaná, ale klíčová disciplína. Jak se domluvit na tom, že promyšlené město je vlastně logickým cílem skoro všech. Cílem, který ale na začátku, kdy jsou výsledky v mlhách předpokladů a očekávání, hájí před většinou často jen hrstka "myslících".