Stačí prvně zběžně zalistovat a koncept je jasný. Editorka Petra Nováková oslovila 51 vhodných osob, které se ujali zhruba tohoto úkolu: popsat artefakty, které jsou nějak spojené s konkrétním rokem mezi lety 1918 – 2017. Možná právě proto, že výběr není nijak objektivní (jaká asi objektivní kritéria by se dala nasadit?), je to sbírka živá a není snad dvoustrana, která by na první pohled nezaujala.

Ať už jdete knihou chronologicky, nebo jen přeskakujete z místa na místo, je to zážitek. Těch 100 věcí nějak zasahovalo nebo utvářelo život obyvatel téhle republiky. Té první, protektorátu, té stalinistické, normalizační, polistopadové. Originální pocta 100. výročí republiky začíná první československou známkou, na které v roce 1918 vyobrazil Hradčany Alfons Mucha. A pokračuje se dál: roku 1922 píše Franz Kafka na zdravotní dovolené ve Špindlu Zámek, roku 1923 navrhuje Zdenek Rykr obal na čokoládovou pochoutku Kofila, roku 1930 byl otevřen první padesátimetrový bazén v Československu, ano, ta dnes zarostlá zřícenina pod Barrandovem, rok 1939 a ilegální odbojový časopis V boj, rok 1941, kdy vychází poprvé Foglarova kniha Stínadla se bouří s ježkem v kleci, rok 1943, kdy byla v pankrácké věznici instalována gilotina, kterou nacisté zavraždili 1075 lidí, na stránce roku 1945 je komunistická legitimace, hned o rok později najdeme příběh tužky s vyměnitelnou tuhou Versatil.

1949 – tatraplán, 1950 – silonky, 1959 – magnetofon Tesla Sonet Duo, 1961 a vynález kontaktní čočky, 1968 – úloha tranzistoráků v srpnové okupaci, 1969 – posmrtná Palachova maska, 1971 – plastové hračky Libuše Niklové, 1974 – kolo Favorit, 1975 – pistole CZ75, 1976 – jak igráček, tak Husákovy pověstné projevové hodiny, 1977 – Charta a její podpisové lístky, 1984 – Nobelova cena za literaturu pro Jaroslava Seiferta, spartakiádní jarmilky, modrá knížka, pervitin, semtex, a pak už věci po roce 1989 – porno-video-kazeta, kupónová knížka, tetovací strojek, audiokazeta, hokejka Petra Svobody, kterou vstřelil zlatý gól v Naganu, antivirus Avast, odznak Kaplického „chobotnice“, piana na ulicích, Kinterův pomník pod pražským Nuselským mostem „lampa pro sebevrahy“….

Ano, je to takový alternativní dějepis prostřednictvím věcí, které každý zná, ale které mají svůj osud, příběh, věcí, ke kterým různí lidé v různých letech mohli získat až zvláštní vztah, věcí, které život ulehčovaly, zpestřovaly, komplikovaly, někdy i braly. Výrazná grafická úprava (Martin Hůla z Carton Clanu) zajímavost napsaného násobí a zvýrazňuje tak, že se pamětníci okamžitě upamatovávají a téměř automaticky se jim vybavují jejich vlastní vzpomínky s popsaným a zobrazeným. Dějiny republiky jako návštěva blešího trhu! Se všemi těmi pocity, co v nás nostalgie našich životů zanechává. Příběhy věcí a naše příběhy s těmi věcmi.