V listopadu se dostal do kin film Amnestie a zároveň s ním máme k dispozici stejnojmennou knihu s podtitulem Svoboda jako tlustá čára za minulostí. Na tomto místě je třeba uvést, že kniha není jen doplňkem k filmu. Představuje samostatné dílo, informačně bohaté svědectví o jevu, o kterém dodnes panují různé mýty. Nejde přitom o jednolité dílo: v osmi kapitolách se střídají žánry i autoři. Ani v jednom případě se neztrácí dynamika, přestože se vše točí kolem jednoho termínu -  amnestie. Úhly pohledu jsou natolik různorodé, že odkrývají hlubší povahu nejen toho, co amnestiím předcházelo, ale i toho, co následovalo měsíce po jejich udělení.

Po úvodu od Maroše Hečka následují eseje Fedora Blaščáka a Lenky Marečkové. V obou se rozebírají vážná témata: objasnění konce komunistické totality, jednání se zástupci demokratické opozice, formování porevoluční elity, následné udělení samotných amnestií, a také selhání, jaká se k nim váží. Podobná témata najdeme i ve filmové povídce Maroše Hečka.

Pro vězněné znamenal výkon trestu za socialismu nejen omezení svobody, ale i nedůstojné podmínky, jakým se později vzepřeli vzpourou ve věznici v Leopoldově (Slovensko). O brutalitě mezi vězni v plné síle vypovídá komiks Jozefa Danglára Gertliho. Obraz dokáže vyvolat silné emoce, o čemž svědčí vícero akčních a dramatických dvojstranných ilustrací. Právě použití různých žánrů dělá knihu jedinečnou: různé formy přitom drží jednu linii, umělecké prostředky nejsou na úkor napětí a tempa.

Důležitý je následující rozhovor Fedora Blažčáka s Romanem Kvasnicou, který působil v roce 1990 jako prokurátor a 2. ledna toho roku byl povolán do Leopoldova kvůli hledání řešení situace ve vězni obsazené věznici. Pro čtenáře bude určitě zajímavé postupně sledovat nejen vývoj samotné vzpoury a jejího konce, ale i širší kontext souvisící s tehdejšími představiteli moci. Následujíc kapitola se věnuje vzpomínkám dvanácti osobností od undergroundu po politiku. Ještě před dobovými dokumenty, které knihu uzavírají, tvoří sedmou kapitolu kriminalistické studie. Je opravdu důležité číst je pozorně, protože prostřednictvím dat uvádí na pravou míru různé falešné představy o násilné trestné činnosti po amnestiích.

Poměrně rozšířeným mýtem je, že Václav Havel udělil milost i vrahům. Přestože to není pravda, tenhle názor přetrvává a dokonce se čas od času objevuje jako konstatování platného faktu, jehož pravdivost se už neověřuje. Vyvolává se tak představa, jakoby Havel nerozlišoval mezi závažností zločinů, a nebo, v horším případě, se tak dokonce podsouvá názor, že šlo o záměrný skutek.  Další nesprávnou, ale široce přijímanou, představou je, že prudký nárůst kriminality v roce 1990 mají na svědomí právě amnestovaní. Analýzy ukazují, v čem je tato představa nesprávná a že bude-li se nadále objevovat i po vydání knihy Amnestie, bude už jen těžko někdo obhajovat svoje tvrzení.

Ján Blažovský, psáno pro Medziknihy .sk, překlad OKO