Hned zkraje se možná musí člověk zbavit některých předsudků. Takže: ano, papežské dokumety může číst i člověk nevěřící (a mnoho lidí po světě to také dělá). Ale také: není to bulvární čtení o rozvedených, homosexuálech, feministkách a pedofilních kněžích, ale nepovrchní zamyšlení nad situací všech podob lásky na tomhle světě pochopitelně ve smyslu křesťanství.

Člověk nemusí být ani znalec katolického světa, ani papežského úřadu, nemusí mít ani teologické ani filozofické vzdělání na to, aby mu dikce této, víc jak dvěstě stránkové publikace, přišla skutečně sympatická.  Samozřejmě se tu cituje Bible, odvolává se v ní na nejrůznější pasáže, ale po dlouhé době zní papežské poselství jistou moudrou vlídností, která se nedá vykrokovat a vykolíkovat paragrafy, exkomunikacemi a pastorační zacementovaností, která místo prostého a účinného : "V důležitých věcech se řídím Desaterem a ve všem ostatním cítítm svobodu" pěstuje biflování svatosti, které si lásku plete s vojenskými řády.

Láska je v Amoris Laetitia probírána skutečně ze všech stran. V žádném případě to není text, který nějak podkuřuje tzv. moderním představám o tom, co je to partnerství, rodina, skutečný vztah, rodičovství atd. Tady katolící tradičně doporučují mít na sebe vysoké nároky, nebrat cesty života zkratkami, učit se trpělivosti a oběti, odpovědnosti, dospělosti...To, z jakých stran se tu o lásce mluví je vlastně hodně náročný svět. Text ale na mnoha místech vyjadřuje pochopení pro ty, kteří se setkávají s obtížemi, kteří žijí jinak, kteří se dívají na svět jinak než římský papež, ale kterým také sociální podmínky brání svobodně se pro lásku každodenně rozhodovat. Tahle exhortace nezvedá prst, neposílá hříšníky na trestnou lavici, ale vlastně téměř na každé stránce se ptá, co by církev mohla udělat lépe, aby svědčila o tom, jak velká a strhující je tvář skutečné lásky.

Je zajímavé sledovat, jak katoličtí fundamentalisté z tohoto papeže šílí. Jak třeba na pražském arcibiskupství nemohou zkousnot jeho výzvy, směřující k projevení účinné lásky k uprchlíkům. Jak tohoto papeže mistrují, přestože jinak bývali vždy poslušnými ovečkami. Jak, kdyby to o papeži mohli říct naplno, označili by ho rovnou za marxistu, který vede církev do zkázy a který už snad brzy bude vystřídán někdým rozumnějším, kdo zase utáhne povolené šrouby, ohrožující celou tisíciletou stavbu. Jo, nemají to někteří katolíci lehké s tou láskou, ale nějak se s tím, že Bůh (jak se všeobecně v katolické církvi věří) vybral skrze kardinály na konkláve zrovna tohoto papeže, budou muset srovnat. Třeba se časem nějaké dobře okované konzervy zase dočkají. Nezbývá, než se modlit.