Jak píše, a potvrzuje to i podtitul, jenž zní Stalinismus jako civilizace, na příkladu jednoho konkrétního města, Magnitogorsku, tedy Magnetické hory, lze zcela přesvědčivě ukázat fungování, či spíše nefungování celého systému obrovské země. Samozřejmě si to žádá na slovo vzatého odborníka, který dokáže trpělivě vyhledávat v archivech, mluvit s pamětníky, skládat a propojovat vše dohromady. Přesně vším tím se Kotkin vyznačuje, ostatně, je autorem zatím dvou svazků z plánované trilogie, zasvěcené Stalinovu životu, éře a politice, svazků neuvěřitelně vyzdrojovaných, zároveň čtivě psaných. Již nyní je jasné, že právě tato Kotkinova biografie J. V. Stalina bude onou referenční – bohužel ji ale nemáme (zatím?) v češtině.

Práci o Magnitogorsku začal Kotkin psát ještě před Stalinem, vyšla o téměř dvacet let dříve, v roce 1995, již zde se ale v plné míře ukázaly všechny Kotkinovy přednosti: pečlivé čtení archivních dokumentů, důkladná analýza, kritická práce se všemi zdroji, písemnými i orálními. Zároveň, a to platí pro všechny jeho knihy, každé tvrzení je důkladně vyargumentováno, vše je podloženo citacemi, texty jsou provázeny obšírným poznámkovým aparátem.

Město Magnitogorsk, historie a okolnosti jeho vzniku i jeho další existence, existování je pro přiblížení stalinismu jako takového – podobně jako Sovětský svaz, i ono vzniklo "na zelené louce", na nic nenavazovalo, z ničeho nevyrůstalo. Zároveň se zde naplno – a není ani divu, vždyť bylo ve stádiu vznikání – projevovaly všechny zápory režimu, jeho systému, a to jak politického, tak plánování, jehož samotné nastavení v podstatě muselo bránit neproblémovému rozvoji města (anebo státu jako takového). "Stalinismus," píše Kotkin, "proslul jako despotický politický systém plným právem. Bližší pohled na Magnitogorsk třicátých let nám ovšem ukáže, že jeho osobitost nevězí ve vytvoření obřího státu a zničení společnosti, ale v tom, že spolu s obřím státem vybudoval společnost docela novou – společnost projevující se svébytnými vlastnickými vztahy, společenskou strukturou, organizací ekonomiky, politickou praxí a jazykem." Blížeji se pak Kotkin stalinismu a ruské revoluci věnuje v obsáhlém úvodu s všeříkajícím názvem Porozumění ruské revoluci.

Když se bolševici v roce 1929 rozhodli vedle skupiny vrchů na jižním okraji Uralu, obsahujících jednu z nejbohatších a nejsnáze dostupných železných rud na světě vybudovat gigantické železárny, a současně i město, v němž by bydleli jejich zaměstnanci, aglomeraci, čítající na dvě stě tisíc lidí, mělo to svou logiku. Ovšem plány jsou jedna věc, jejich realizace pak druhá.

Kotkin tak popisuje vpravdě nelidské podmínky, v nichž museli budovatelé města i železáři zpočátku (ale v podstatě ještě pěkně dlouho i po "dokončení výstavby" města) žít, neuvěřitelně neschopné vedení, svazované stranickými regulemi, jež jakoby jen házely klacky pod nohy schopným, kteří pak končili v lepším případě ve vězení, všechnu tu bídu a mizérii, šlendrián, až se ani nechce je zde zmiňovat. Zároveň nelze než smeknout nad houževnatostí všech těch prostých lidí, kteří v mrazu, o hladu, a leckdy doslova holýma rukama vydupali Magnitogorsk ze země. A to doslova, a navzdory stalinismu zuřícímu kolem.

V každém případě, byť je to téměř sto let stará historie, je dobré Kotkina číst,a to i v souvislosti se současným putinovským Ruskem, tak moc se tam toho totiž nezměnilo.

Josef Rauvolf