Praha má láska: nová dvacet let stará kniha od Ivana Klímy

/ Michal Klíma

Můj otec Ivan Klíma byl jedním z prvních českých spisovatelů, který začal psát svá díla na osobním počítači. Svou první Toshibu získal ještě za komunistického režimu. Samozřejmě mu jí musel dovézt zahraniční diplomat, jinak by mu ji státní orgány tehdy nejspíše nedovolily doručit. Když v říjnu 2025 zemřel, zůstaly v jeho psacím stole desítky disket a v jeho posledním MacBooku disk plný souborů.
Můj otec Ivan Klíma byl jedním z prvních českých spisovatelů, který začal psát svá díla na osobním počítači. Svou první Toshibu získal ještě za komunistického režimu. Samozřejmě mu jí musel dovézt zahraniční diplomat, jinak by mu ji státní orgány tehdy nejspíše nedovolily doručit. Když v říjnu 2025 zemřel, zůstaly v jeho psacím stole desítky disket a v jeho posledním MacBooku disk plný souborů.

Stál jsem před úkolem vytvořit z celé této čtyřicetileté literární tvorby uložené na médiích zálohy. Netušil jsem, jestli diskety nebudou poškozené a jestli se vůbec podaří z nich obsah přehrát. Navíc ty z konce osmdesátých a z devadesátých let byly psány v dnes již neexistujících softwarech a v jiném než dnes používaném kódování češtiny. Byla to výzva, která ale přinesla nečekanou odměnu. Prakticky všechen obsah se podařilo jednodušeji či složitější přečíst a staré soubory překódovat. A k mému obrovskému překvapení se objevila díla, o nichž nikdo z rodiny nevěděl, že je otec napsal.

Na disketě z léta 1990 jsem našel scénář divadelní hry, která se odehrává na sklonku roku 1938. Popisuje rozhovory těžce nemocného Karla Čapka s jeho nejbližšími - bratrem Josefem, manželkou Olgou Scheinpflugovou, novinářem Ferdinandem Peroutkou a lékařem přítelem Karlem Steinbachem.

Čapek těžce snáší narůstající projevy fašismu a v horečkách se mu zjevuje jeho mrtvá matka a také výjevy z jeho protiválečných her. Už se nedozvíme, proč ji otec nenabídl žádnému divadlu - nejspíše se domníval, že v roce 1990 hra řeší neaktuální záležitosti a pak na ní zapomněl. K dnešní době ale promlouvá mimořádně aktuálně. Bylo by skvělé, kdyby se jí podařilo uvést na scénu v roce 2028, kdy od smrti Karla Čapka uplyne 90 let,stejně jako od popisu mnichovské dohody.

Dalším překvapením byl objev knihy Praha má láska. Podle metadat na disketách ji psal čtyři roky a dokončil ji v roce 2005.

Překvapilo mě nejen to, že je to kniha, o níž jsme nevěděli, že jí táta psal, ale také to, kolik je v ní historických údajů, o nichž jsem netušil, že je znal. Nejde ale o přesná data, těm se spíše vyhýbá, ale o historické souvislosti a paralely. Je to v jeho díle unikátní text, srovnatelný snad jen s oceňovanou knihou pamětí Moje šílené století. Místopisné a historické popisy jsou prokládány autorovými úvahami a hodnocením historie. Je to spíše esej než průvodce, ale současně jsou ty události a ta místa, která považoval za důležitá, přesně popsány. Dali jsme proto knize podtitul Osobní průvodce pamětí a duší města.

Když jsem knihu objevil, bylo mi jasné, že musí vyjít. A protože česká literatura měla být čestným hostem na mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu, chtěl jsem, abychom stihli vydání do té doby. Když se o knize dozvěděl otcův německý nakladatel Transit Verlag, projevil zájem knihu vydat i v němčině a sami jsme se rozhodli vydat i anglickou verzi. Nebyl čas hledat nakladatele, tak jsme se sestrou založili rychle vlastní nakladatelství LITTERA. Knihu jsme nakonec vydali jen tři dny před Frankfurtem, ale to stačilo, abych ji tam mohl čtyřikrát veřejně prezentovat. A k výroční den 17. listopadu byla kniha v ukázkách znovu představena ve Frankfurtu - tentokrát na večeru pod názvem Das verrückte Jahrhundert von Ivan Klíma - Šílené století Ivana Klímy.

České a anglické vydání knihy je bohatě ilustrováno pérovkami, které nakreslila moje sestra Hana. Knihu její ilustrace vtipně doplňují. Jsem si jist, že by se tátovi líbily, tak jako se mu líbily její ilustrace k jiným jeho knihám. Přidali jsme také abecední rejstřík míst a osobností, o nichž se v knize píše, a doplnily několik poznámek zachycující rozvoj Prahy po té, co otec knihu dopsal.

Praha má láska je určena širokému okruhu čtenářů. Od mladých lidí, kteří se z ní atraktivní a čtivou formou poučí o české historii, až po příslušníky starších generací, kteří nad ní mohou konfrontovat své zkušenosti a názory s myšlenkami autorovými. A samozřejmě zahraniční čtenáři se z ní dozví přesně tu sumu informací, které jim přiblíží město, kterým procházejí, nebo do kterého se chystají.

Michal Klíma

Další články

Jak hluboko se do člověka propíše násilí zažité v dětství? A co se stane, když před ním zavírají oči právě ti, kteří mají chránit? Finská spisovatelka Iida Rauma přichází s nekompromisním románem Destrukce, uvozeným mrazivým podtitulem Případová studie. Je to surová, a přesto literárně brilantní obžaloba školní šikany, kolektivního mlčení a zneužívání moci. Kniha radikálně nabourává mýtus o bezchybném finském vzdělávacím systému.
Recenze

Finská literární senzace Destrukce: „Psát tuto knihu bylo jako procházet se peklem“

Jak hluboko se do člověka propíše násilí zažité v dětství? A co se stane, když před ním zavírají oči právě ti, kteří mají chránit? Finská spisovatelka Iida Rauma přichází s nekompromisním románem Destrukce, uvozeným mrazivým podtitulem Případová studie. Je to surová, a přesto literárně brilantní obžaloba školní šikany, kolektivního mlčení a zneužívání moci. Kniha radikálně nabourává mýtus o bezchybném finském vzdělávacím systému.
 | Veronika Chaloupková, nakl. Argo
Na rozdíl od literatury německého expresionismu, kdy máme k dispozici řadu překladů ale i studií, především zásluhou Ludvíka Kundery, ten český zůstával až donedávna víceméně stranou. Antologie V tepnách vře krev, kterou připravil Michale Jareš, vše mění.
Recenze

My, čeští expresionisté, již nežijeme, ale byli jsme tady

Na rozdíl od literatury německého expresionismu, kdy máme k dispozici řadu překladů ale i studií, především zásluhou Ludvíka Kundery, ten český zůstával až donedávna víceméně stranou. Antologie V tepnách vře krev, kterou připravil Michale Jareš, vše mění.
 | Josef Rauvolf
V záplavě publikací věnovaných Dmitriji Šostakoviči, které vycházejí v zahraničí, představuje kniha Briana Mortona zdařilý pokus spojit historickou biografii, hudební analýzu a portrét člověka, který byl nucen prožít většinu svého života ve stínu totalitní moci. Nejde o suchou muzikologickou studii, ale o poutavé vyprávění o jednom z nejvýznamnějších skladatelů 20. století a o jeho složitém zápasu se sovětským režimem.
Recenze

Šostakovičův život mezi hudbou a mocí

V záplavě publikací věnovaných Dmitriji Šostakoviči, které vycházejí v zahraničí, představuje kniha Briana Mortona zdařilý pokus spojit historickou biografii, hudební analýzu a portrét člověka, který byl nucen prožít většinu svého života ve stínu totalitní moci. Nejde o suchou muzikologickou studii, ale o poutavé vyprávění o jednom z nejvýznamnějších skladatelů 20. století a o jeho složitém zápasu se sovětským režimem.