Vzhledem k tomu, že tato kniha má dokonce šest dílů, nevím, jak se autoři obálky vypořádají s nutností udělat design alespoň trochu originálním, protože prvním dílem nasadili poměrně vysokou laťku, co se přehršle efektů týče. Obal knihy by rozhodně zaujal člověka, který je teprve na počátku dospívání a na barevné poutače s obličejem dívky, která samozřejmě zcela neodpovídá popisu hlavní hrdinky, si potrpí. Tím se dostáváme k jádru věci. Když jsem si přečetla anotaci knihy, představovala jsem si hlavní hrdinku jako klasickou šedou myšku, která se tomuto standartu nikterak nevymyká. Pravda je taková, že tato „geek girl“ je sužována problémy mnohem větších rozměrů, než bývá v realitě běžné a možné. Na to bych si ale u knih tohoto rázu měla rychle zvyknout. Harriet se řítí z jednoho neštěstí do druhého, za jediný den zvládá pokazit téměř vše, na čem spočine její ruka, a naštvat každého, na koho jen pohlédne. Když k tomu připočteme jejího otce, který se, spíše než jako rodič, chová jako Harrietin pubertální mladší bratr, a přehnaně chladnou a nepřístupnou nevlastní matku, u níž však také občas pukne ledová kra, která ji obklopuje, a vysouká ze sebe nějaký ten vtip (krajně nepřiměřený k charakteru, jenž jí byl vtisknut), máme před sebou dokonale typicky nereálnou a úsměvnou knižní rodinu. Na druhou stranu, místy jsem měla pocit, že bych do takové rodiny sem tam chtěla patřit, protože občas to vážně stálo za to. 

Co se týče příběhu jako takového, kniha má překvapivě pomalý rozjezd. Čekala jsem rozjásanou smršť akce a rychlý sled událostí. Obojího jsem se vlastně dočkala, ale poměrně chytře rozmístěného v různých částech děje, takže při čtení jsem stále měla pocit, že teď už se něco musí stát. Nebylo to nudné, ani mi to nepřipomínalo ohňostroj, bylo to příjemné svižné. Nestalo se mi, abych se z ničeho nic přestala v ději orientovat a přišla tak o sedmdesát procent fenomenálních a klíčových dějových zvratů, abych následujících několik kapitol musela popadat dech a ztrápeně klusat za prchajícím příběhem. Naivita byla poměrně častým prvkem, ale příběh na ní nebyl postavený, za což dávám velké plus. Dočkala jsem se i filozofických příměrů, jak jinak, než z úst hlavní hrdinky, která si v podobných věcech doslova libuje. Její myšlenkové pochody nepůsobí rušivě, ani otravně, navzdory své neoblíbenosti Harriet působí sympatickým dojmem. Nedočkala jsem se přehnané lítostivosti, ale pouze takové té přiměřené. Harriet mě nenutila zamačkávat slzy, ale ani se jí zlomyslně pochechtávat, protože bych si o ní udělala stejný obrázek, jako její spolužáci. Zápletka, tedy vstup do světa modelingu, mě zprvu děsila, ale nakonec jsem sama podlehla vlastní zvědavosti a docela jsem si tu jízdu v záři reflektorů užívala. Celkově knihu hodnotím jako příjemné oddechové čtení na odpoledne, kdy se vám už nechce přemýšlet nad složitými souvislostmi a chcete si prostě odpočinout nad jednoduchou knihou, která od vás žádá jen základní míru pozornosti. Bavila jsem se, sem tam se pousmála a když jsem knihu zaklapla a odložila, neotřásla jsem se znechucením. Hluboký dojem to ve vás nezanechá, ale na zpestření odpoledne je to dobrá volba.