Rolf Sellin nabízí službu průvodce, rádce i nejbližšího důvěrníka všem „hypersenzitivním lidem mezi námi“, kteří se o sobě mohou včas dozvědět něco zásadního, podobně jako on, když v kalifornském knihkupectví kdysi náhodně objevil knihu s titulem „How to drive when the World overwhelms you“ (Jak se má člověku dařit, když ho svět přemáhá) od Elaine N. Aronové.

Název natolik souzněl s jeho tíživými životními pocity, že si ji koupil a jedním dechem přečetl. Byl tehdy fascinován poznáním, že někdo hovoří o něm a o situaci, která ho pohlcovala už od dětství.

Na popud přečtené publikace a s touhou po nalezení vlastního středu a spokojeného života později absolvoval řadu psychoterapeutických kurzů, kde se učil sám sobě porozumět, měnit vlastní myšlenkové návyky, řídit vnímání, orientovat se v podnětech a dávkovat je, zkrátka s vysokou senzibilitou konstruktivně zacházet.

Rolf Sellin tyto pracně získané, osvojené i vyvinuté metody pak začal předávat druhým, kteří trpěli podobnými problémy a tak se k nám po zhruba pěti letech konečně dostává 160 stran českého překladu původně německého originálu a začíná o něm být slyšet – nejvíce díky nadšeným přímým referencím. Soucitem a empatií oplývající hypersenzitivní jedinci totiž obvykle sami dobře vycítí, komu knihu doporučit k přečtení.

Volná asociace k názvu knihy vybízí k představě, že v centru pozornosti bude figurovat skupina přecitlivělých introvertů, nejspíše přehnaně altruistických žen. Překvapivě tomu tak není - hypersenzitivita rozhodně nevylučuje extroverty, muže, ani osoby na první pohled silné. Zjednodušeně řečeno se jedná o nezanedbatelné procento lidské populace (zhruba 15 až 20 %), kteří přijímají daleko více podnětů než ostatní.Této skupině psychologie dosud nevěnovala patřičnou pozornost a ani věda si s ní příliš neví rady.

Autor knihy propagaci přispívá neustálým zdůrazňováním faktu, že hypersenzitivita je nadání a lidé jí nemusí trpět, což osvětluje hned v úvodním textu prostřednictvím srovnání stejné situace prožívané pokaždé jinak, přičemž ve druhém případě je hypersenzitivita vnímána čistě jako obohacující dar.

Struktura Sellinovy knihy je přehledná, vedoucí čtenáře od pochopení k prožitku a sebereflexi. Na několika místech autor sklouzává do osobnější roviny, když popisuje problematické prožívání ze své minulosti, přetíženost dojmy, neschopnost žít naplno.

Existují jedinci, jimž vysoká senzitivita přirozeně přináší pouze výhody. Ti zbylí mají šanci se naučit, jak svou dispozici začít správně využívat. Zároveň ale na cestě k intenzivnímu prožívání štěstí a radosti budou muset vynaložit velké úsilí, což v některých případech může vyžadovat dlouhodobou terapeutickou podporu a tato kniha je potom ve službě láskyplné motivace k takovému kroku.

Podle některých odborníků je hypersenzitivita dědičná, spolupůsobí na ni geny a sociální faktory, projevuje se už v dětství, nebo výjimečně i v průběhu života vlivem traumatických zážitků, nemocí nebo jiných faktorů.

Psychoterapeuté údajně často léčí pouze důsledky „nezvládnuté“ a „přebujelé“ hypersenzitivity. Rolf Sellin proto poukazuje na „terapeutické zcestí“ způsobené nepřesným diagnostikováním problému, kdy hypersenzitivní lidé nedostávají žádoucí péči, protože se ocitli v přihrádce „úzkostná porucha“, „emoční nestabilita“, „závislost“, „autismus“, „ADHD“ a podobně. 

S důležitostí rozpoznání účinné terapie podle něj také úzce souvisí vyloučení nevhodných přidružených technik meditace, které zbavují hranic, uvolňují a transcendují namísto potřebného uzemnění a centrování.

Více vidět, slyšet a cítit by na první pohled mohlo přinášet výhody, ale na problém je zaděláno v momentě, kdy zostřené pozorování akcentuje výhradně negativní jevy. Dotyčný se pak rychle začne utápět v bolestech světa, pocitech únavy, zahořklosti a bezmoci. Znějící poplašné signály nervového systému ho snadno dostanou do nebezpečného trvalého stresu.

Hypersenzitivní člověk také inklinuje k vidění sebe sama i světa očima druhých, přestává registrovat signály a potřeby vlastního těla, následkem čehož ho vyčerpává běžná činnost i kontakt s lidmi.

Vědomé řízení myšlení, orientace v podnětech a jejich dávkování by podle autora publikace mělo pozvednout životní pocit a sebevědomí. Teprve poznání vlastních hranic a centrovanost může znovu umožnit vnímat sebe sama, rozvíjet se a adekvátně využít své schopnosti v osobním životě i v zaměstnání. Rolf Sellin k tomu chce dodat odvahu.

Kateřina Malotínová, autorka je kustodka v Centru současného umění DOX