NIC není NIC

Zkusím vysvětlit, ale uznávám, je to trochu šílené. Tak ale dnes může - dokonce myslím musí -  působit na člověka celá současná kvantová fyzika. Ti lidé, kteří nás často nabádají k racionálnímu myšlení a varují před různými alternativními řešeními, zdá se nikdy neslyšeli o teoriích a hypotézách moderních fyziků a astronomů. Co třetí, čtvrtý rozměr prostoru - ale jedenáctý rozměr, to je teprve síla. Co všechno mnohaleté zkoumání hmoty - nakonec platí, že ta viditelná tvoří pravděpodobně jen 4% té veškeré, zbylých 96% se chová hodně jinak a zhruba 70% hmoty je takových, že si s ní vědci vůbec neví rady. A pak přijde závěrečný úder: NIC ve smyslu úplné absence hmoty a teploty a všech jejích projevů, jak je dnes známe, NEEXISTUJE. Před pár dny jsem se zatajeným dechem poslouchal vysvětlování téhle šokující zprávy od astrofyzika Jiřího Grygara v pořadu slovenské televize Lampa (moderuje Štefan Hríb, doporučuji tuto realci vaší pozornosti, nic obdobného momentálně Česká televize nabídnout neumí). Popularizátor se snažil  vysvětlit na jednoduchém příkladu: představme si krabičku, které je dokonale těsná před vším fyzikálně představitelným a známým. Dokonalou vývěvou v ní vytvoříme dokonalé vakuum (teoretická představa, upozorňuje Grygar, ale budiž), v krabičce tedy není žádná známá částice hmoty. Krabičku zbavíme i teploty, dostaneme ji na ideální nulu. A přesto se v tomto NIC, začnou objevovat částice a jejich anti částice, tedy z našeho pohledu se NIČEHO stává NĚCO. Dobré, ne? A včíl mudruj, inteligente!