Zjistil jsem, že se ze mě stává idiot!

/ Alarm A2

Redaktor webu Salon hovořil s antropologem Davidem Graeberem o jeho knize Utopie pravidel (Utopia of Rules, 2015). Proč levice udělala chybu, když opustila důkladnější kritiku byrokracie? Představuje byrokracie odpověď na hluboce zakořeněné psychologické potřeby a čím to je, že se ve styku s ní tak často chováme a cítíme „hloupě“? Ukázka z obsáhlejšího rozhovoru.
Redaktor webu Salon hovořil s antropologem Davidem Graeberem o jeho knize Utopie pravidel (Utopia of Rules, 2015). Proč levice udělala chybu, když opustila důkladnější kritiku byrokracie? Představuje byrokracie odpověď na hluboce zakořeněné psychologické potřeby a čím to je, že se ve styku s ní tak často chováme a cítíme „hloupě“? Ukázka z obsáhlejšího rozhovoru.

 

Co vás přivedlo k tomu, abyste věnoval tolik času tématu byrokracie?

Několik podobných esejů jsem napsal již v minulosti, ale uvědomil jsem si, že byrokracie je téma, které na mě neustále vyskakuje z nejrůznějších věcí, na kterých jsem pracoval. A také o ní nebyla k dispozici žádná zajímavá literatura. Při psaní knihy jsem čerpal ze svého akademického výzkumu a zčásti ze své politické práce – v obou případech jsem narážel na problematiku byrokracie a uvědomil si, že nemám k dispozici žádnou knihu, kterou bych si mohl přečíst. (Člověk totiž často píše takové knihy, které by si sám chtěl přečíst.) Jak šel čas, stále více jsem si uvědomoval, že byrokracie je důležitá politicky. Způsob, jakým se o byrokracii bavíme, byrokracie jako politické téma – to bývalo v šedesátých letech velké levicové téma. Jenže jsme ho jaksi opustili ve prospěch pravice a řekl bych, že politické důsledky byly katastrofální.

Jak to?

Protože levice se svým způsobem stavěla proti byrokratizaci života. Jde o svobodu. Mainstreamová levice, která se v dnešní době dá sotva nazvat levicí v tradičním slova smyslu, přijala kombinaci trhu a byrokracie, rovnoměrnou syntézu těch nejhorších aspektů kapitalismu a nejhorších aspektů byrokracie. To se ve skutečnosti nikomu moc nelíbí. A je to právě tento neustálý kompromis principů, co vytváří politický mišmaš, ke kterému se v zásadě nikdo nechce hlásit nebo jej prosazovat jako svébytný program. Už jen samotný fakt, že lidé volí postavy jako Tony Blair nebo Barack Obama, poukazuje na přetrvávající přitažlivou moc levicového myšlení. A protože se jedná o příšerný program, všechny vzbouřené hlasy shrábne pravice.

Co se týče spojení toho nejhoršího z byrokracie a kapitalismu, okamžitě mě napadl jeden program – americký Zákon o dostupné zdravotní péči. Hodí se to jako příklad?

Jo, hodí. Nelze totiž s jistotou říct, jestli je tenhle program soukromý, anebo veřejný; a jeho akcie jsou zčásti regulované vládou, což vás nutí vstupovat do výdělečného sektoru, ať chcete, nebo ne. A navíc vytváří naprosto zbytečně komplikované vrstvy byrokracie.

To mi připomíná váš pojem „železný zákon liberalismu“. Mohl byste ho čtenářům trochu vysvětlit?

V devatenáctém století existovala liberální představa, že vláda zanikne a bude nahrazena smluvními tržními vztahy; že vláda sama o sobě je jen pozůstatkem feudalismu, který časem zmizí. Ve skutečnosti však došlo k opaku. Vláda neustále rostla a s ní přibývali i byrokraté. Čím volnější trh máme, tím větší je počet byrokratů. Takže jsem se porozhlížel po nějakém negativním příkladu: existuje nějaké místo, kde probíhají tržní reformy, aniž by se celkový počet byrokratů zvyšoval? Nemohl jsem na nic přijít. Přibývají vždy. Hodně přibyli i pod Reaganem.

.....

Z anglického originálu I found myself turning into Idiot, publikovaného na webu Salon přeložila, Linda Fořtová, vyšlo v Alarmu časopisu A2, 26.5.2016

Další články

První verzi románu rozeslal Chirovici v roce 2014. Sedm nakladatelství si vyžádalo rukopis, všechna ho ale následně odmítla. Autor rukopis poté dvakrát upravil a obeslal menší nakladatelství. Na radu ředitele nakladatelství Holland Books a zkusil nakonec znovu obeslat velké nakladatele. Pouhých pět dní po odeslání rukopisu učinilo nakladatelství Peters Fraser and Dunlop Chirovicimu nabídku. Ještě před vydáním knihy byla prodána její práva do 34 zemí světa.
Rozhovory

Stát se spisovatelem na plný úvazek byl vždycky můj sen

První verzi románu rozeslal Chirovici v roce 2014. Sedm nakladatelství si vyžádalo rukopis, všechna ho ale následně odmítla. Autor rukopis poté dvakrát upravil a obeslal menší nakladatelství. Na radu ředitele nakladatelství Holland Books a zkusil nakonec znovu obeslat velké nakladatele. Pouhých pět dní po odeslání rukopisu učinilo nakladatelství Peters Fraser and Dunlop Chirovicimu nabídku. Ještě před vydáním knihy byla prodána její práva do 34 zemí světa.
 | nakladatelství Host
Švédská spisovatelka Katarina Bivaldová přijala v listopadu pozvání Skandinávského domu na festival Dny Severu, kde představila svůj debutový, mezinárodně úspěšný feel-good román Čtenáři z Broken Wheel doporučují.
Rozhovory

Při psaní musí mít člověk trpělivost - rozhovor s Katarinou Bivaldovou

Švédská spisovatelka Katarina Bivaldová přijala v listopadu pozvání Skandinávského domu na festival Dny Severu, kde představila svůj debutový, mezinárodně úspěšný feel-good román Čtenáři z Broken Wheel doporučují.
 | Dominika Wittenberg Gašparová.
Britský novinář ruského původu Peter Pomerantsev je považován za znalce ruské propagandy. V roce 2016 mu v českém překladu vyšla kniha Nic není pravda a všechno je možné s podtitulem Surreálné srdce nového Ruska.
Rozhovory

Bude nakonec Trump pro Putina takovou hračkou jako např. Saakašvilli?

Britský novinář ruského původu Peter Pomerantsev je považován za znalce ruské propagandy. V roce 2016 mu v českém překladu vyšla kniha Nic není pravda a všechno je možné s podtitulem Surreálné srdce nového Ruska.