Líbí se mi, že jsi to psal pro svého syna, aby se třeba mohl v tom příběhu zahlédnout. Jaký je jeho názor na knihu . . . nebo je už dost starý na to, aby si ji přečetl?

Mému synovi je sedm let a právě teď (rozhovor je z roku 2019 - pozn. OKO) je u šesté kapitoly poslední knihy o Harrym Potterovi. Přečetl Kámen mudrců v první třídě a je na dobré cestě dočíst sérii sám, než skončí třídu druhou.. Jsem na něj nesmírně hrdý. Je mnohem chytřejší, statečnější, laskavější a lepší než já ve všech směrech, a někdy mě to děsí, protože se obávám, jak se k němu svět bude chovat. Takže ano, chce si přečíst Hněv draků. Je toho bezpochyby schopen, ale... Požádal jsem ho, aby počkal, až bude starší.

Chápu proč. Svou knihu přibližuješ jako částečně Hru o trůny a částečně Gladiátora na Arrakisu. To by mohlo být pro jeho věk přece jen ještě těžké. Měla tato díla, včetně Duny Franka Herberta, na Hněv draků hlavní vliv?

Všechny tři práce ovlivnily moji knihu, ale nepsal jsem Hněv jako nějaký jejich kompilát . Místo toho jsem napsal příběh, který bych si chtěl přečíst. Když jsem ho chtěl čtenářům stručně přiblížit, vyjmenoval jsem ty knihy, aby měli nějakou představu.

Na svých webových stránkách zmiňuješ Roberta Jordana jako svého oblíbeného autora. Jaké jsou některé z tvých oblíbených knih a jak ovlivnily tvoje psaní?

První polovina Kola času pro mě byla čtenářským zážitkem na mnoho let. Ten příběh a jeho svět - to bylo skutečné kouzlo.

Kdy jsi se dozvěděl, že chceš psát fantasy?

Vzpomínám si, že jsem říkal, že chci být spisovatelem už ve třetí třídě v Zambii. Byl jsem ve třídě pana Cooka a on se každého ptal, jakou práci by chtěl dělat, až bude starší. Byli tam nějací policisté, hasiči a lékaři, ale to jsem nechtěl. Chtěl jsem psát příběhy.

Jako režisér a kameraman jsi vyprávěl s pomocí vizuality. Jak to ovlivnilo tvoje vyprávění v próze?

Myslím, že mě moje zkušenosti s filmem naučily vážit si promyšlených záběrů. Čas na place je extrémně drahý a já jsem přišel na to (i když trochu opožděně)), že jsem svůj čas využil nejlépe a dosáhl nejlepších výsledků, když jsem dělal pečlivé plány a jasně znal svůj záměr. Takže moje přípravné práce nad první a druhou knihou, jsou každá kolem dvaceti procent konečné délky textů. Pokud napíšu román o 700 stranách, mám připravený140stránkový scénář, který podrobně popisuje každý jednotlivý příběh. Dělám to proto, abych mohl dobře vést a rozvíjet celý svůj fantasy svět. Takže dělat tyto podrobné "scénáře" zmírňuje moje obavy z toho, aby se mi příběhy úplně nerozpadly..

Pojďme se podívat na světy ve tvém románu. Existují tu draci, kteří jsou černě šupinatí. Je tu také démony obydlené podsvětí, zvané Isihogo, kam se Tau učí posílat sám sebe, aby pokračoval ve výcviku. Jak jsi přišel na tyto detaily světa, ve kterém žije?

Vidím příběhy jako hádanky. Znám obraz, se kterým chci skončit, a pak musím vytvořit kousky, které staví na tomto obrázu. Každý prvek se tak stává dílkem, který vede k finále. Typ magie, její cena, lidé, kasty, všechno pochází z mé zoufalé snahy umístit správné kousky příběhu na správné místo.

Je tvoje budování světa založeno na nějakém výzkumu, který jsi musel udělat? Pokud ano, co jsi musel zkoumat?

Musel jsem udělat nějaký výzkum v Africe, ale otevřeně přiznávám, že jen malý. Šlo o to, aby se upřesnily malé detaily, aby prostředí působilo realisticky versus složité velké představy o skutečné historii a vývoji Afriky jako kontinentu. Udělal jsem to tak záměrně. Chtěl jsem, aby svět příběhu působil jako mé vzpomínky na dospívání v Zambii. Xidda, Osonte a samotný svět (Uhmlaba) jsou překladem mé dětské zkušenosti s pohledy, zvuky, vůněmi a pocity rovníkové Afriky.

z rozhovoru pro lightspeedmagazine.com z roku 2019