Na kole Kongem a Saudskou Arábií

/ Radek Štěpánek, nakl. Host

Tade­áši Šímo­vi vychá­zí dru­há kníž­ka, ten­to­krát s názvem Doma na cestách. Čte­ná­ře zave­de do Kon­ga, kam autor vyra­zil za dal­ším kra­ja­nem Arthu­rem Snie­go­nem. Spo­lu insta­lo­va­li v pra­le­se foto­pas­ti, kte­ré mají mimo jiné chrá­nit popu­la­ce divo­kých zví­řat před pyt­lá­ky. Ve dru­hé čás­ti kni­hy pak Šíma zno­vu sedá na kolo a vydá­vá se na ces­tu, ten­to­krát Saúd­skou Ará­bií, kte­rá se prá­vě po desít­kách let ote­vře­la turis­tům.
Tade­áši Šímo­vi vychá­zí dru­há kníž­ka, ten­to­krát s názvem Doma na cestách. Čte­ná­ře zave­de do Kon­ga, kam autor vyra­zil za dal­ším kra­ja­nem Arthu­rem Snie­go­nem. Spo­lu insta­lo­va­li v pra­le­se foto­pas­ti, kte­ré mají mimo jiné chrá­nit popu­la­ce divo­kých zví­řat před pyt­lá­ky. Ve dru­hé čás­ti kni­hy pak Šíma zno­vu sedá na kolo a vydá­vá se na ces­tu, ten­to­krát Saúd­skou Ará­bií, kte­rá se prá­vě po desít­kách let ote­vře­la turis­tům.

Zdar Tádo, zrov­na ti vychá­zí dru­há kníž­ka. Jaký z toho máš pocit?

Čau Ráďo. Poci­ty jsou pozi­tiv­ní. S napsá­ním posled­ní­ho řád­ku jsem si i tro­chu oddychl. Pře­ce jen se na tom pra­co­va­lo přes tři roky.

A jak ses cítil při jejím psa­ní? Tvo­je prvo­ti­na Na kole přes Afriku zazna­me­na­la na debut vel­ký úspěch, pro­da­lo se něko­lik tisíc výtis­ků, to se kaž­dé­mu auto­ro­vi nestává.

Doma na cestách je tro­chu odliš­ná od mé prvo­ti­ny. Při­jde mi, že někte­ré pasá­že jsou hod­ně osob­ní, mož­ná až intim­ní, a při psa­ní jsem se ptal sám sebe, jak to bude na kon­ci všech­no spo­leč­ně fun­go­vat. Občas na sebe kla­du vel­ké náro­ky, ale mys­lím si, že si nako­nec všech­no hez­ky sed­lo a poda­ři­lo se do kni­hy vlo­žit přes­ně to, co jsem zamýšlel.

A jaká od ní máš očekávání?

Sna­žím se oče­ká­vá­ní nemít. Ale samo­zřej­mě budu moc rád, když se bude čte­ná­řům líbit podob­ně jako Na kole přes Afri­ku, na kte­rou mi stá­le cho­dí nad­še­né reak­ce. To vždy potě­ší a dodá kuráž psát dál.

Nechci pro­zra­zo­vat celý děj, ale snad můžu říct, že se kni­ha sklá­dá ze dvou čás­tí. V prv­ní sed­neš do leta­dla a letíš zpát­ky do Kon­ga, tak­že vlast­ně plníš slib z kon­ce prv­ní kni­hy, kdy už jsi věděl, že se do Afri­ky vrá­tíš. Po těch letech máš pro­ces­to­va­ný kus svě­ta. Proč se vra­cíš prá­vě do Afri­ky, do Konga?

V Afri­ce jsem nechal kus srd­ce. Neu­stá­le jako by mě vola­la zpát­ky, i po těch letech. Do Kon­ga jsem se vra­cel kvů­li pro­jek­tu foto­pas­tí, kte­ré jsme insta­lo­va­li na pyt­lác­kých stez­kách v jed­nom národ­ním par­ku. Byl to asi jeden z těch chlap­ských záchva­tů po spra­ve­dl­nos­ti, kte­ré ego občas nedo­ká­že potla­čit, a člo­věk tak musí vyra­zit pod rov­ník chrá­nit pří­ro­du. Spo­jil jsem ten­krát síly se Save ele­phants a Arthu­rem Snie­go­nem — tři­nec­kým rodá­kem, se kte­rým nadá­le spolupracuju.

Ve dru­hé čás­ti zno­vu sedáš na kolo, na němž pak pro­je­deš Saúd­skou Ará­bií a dal­ší­mi stá­ty Arab­ské­ho polo­ostro­va. Kde ti tam bylo nejlíp?

Zřej­mě prá­vě v té Saúd­ské Ará­bii. Při mra­zi­vém výcho­du slun­ce v pouš­ti. Poti­chu se dívat, jak začí­ná nový den a jak vel­bloudář ze Súdá­nu vaří čaj. Mám to pořád před očima.

A můžeš nějak krát­ce porov­nat, jak na tebe půso­bí Afri­ča­né a oby­va­te­lé Blíz­ké­ho východu?

Ty roz­dí­ly jsou tam hod­ně patr­né na prv­ní pohled. Afri­ča­né jsou tako­ví více kon­takt­ní, barev­ní, hla­si­tí a život­ní stan­dard je na niž­ší úrov­ni než v arab­ském svě­tě na výcho­dě. Na Blíz­kém výcho­dě fun­gu­je obrov­ská pohos­tin­nost k turis­tům. Když nad tím ale pře­mýš­lím, veskr­ze se ti lidé moc neli­ší. Vždyť kaž­dý člo­věk vět­ši­nou chce to samé…

Teď mě napa­dá, že to mož­ná byla blbá otáz­ka. Hned jsem si říkal, že se jí sna­žím dát do dvou pyt­lů hroz­ně moc lidí a že je to pito­most… že pře­ce zále­ží na kaž­dém z nás. Tak jinak: kdy­bys měl kaž­dou tu oblast i s její­mi lid­mi popsat jed­ním slo­vem nebo větou, co bys vybral?

Kon­go — zele­ný chaos.

Arab­ský polo­ostrov — pří­vě­ti­vost pouště.

ukázka z rozhovoru pro Kavárnu Hostu

Další články

Česká detektivka je naprosto originální a svébytný žánr. Vždy je v ní patrný svébytný český humor nebo alespoň nadsázka či ironie. Ostatní detektivní svět jako by se bral víc vážně. Petr Sagitarius je autorem série Trujkunt (vydává Argo), což jsou přesně takové české, respektive slezské originální detektivní příběhy.
Rozhovory

Jak napsat úspěšnou detektivku - rozhovor s Petrem Sagitariem

Česká detektivka je naprosto originální a svébytný žánr. Vždy je v ní patrný svébytný český humor nebo alespoň nadsázka či ironie. Ostatní detektivní svět jako by se bral víc vážně. Petr Sagitarius je autorem série Trujkunt (vydává Argo), což jsou přesně takové české, respektive slezské originální detektivní příběhy.
 | Jarmila Skopalová, Svět knihy
Petr Janyška je publicista a bývalý diplomat. Jako znalec Polska sestavil knihu rozhovorů s významnými a výraznými postavami současné polské společnosti. Je v ní zachycen souboj o liberální demokracii a také varování před plíživým populistickým převratem.
Rozhovory

Současné Polsko v rozhovorech

Petr Janyška je publicista a bývalý diplomat. Jako znalec Polska sestavil knihu rozhovorů s významnými a výraznými postavami současné polské společnosti. Je v ní zachycen souboj o liberální demokracii a také varování před plíživým populistickým převratem.
 | Tomáš Weiss
Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.
Rozhovory

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.