Lidská sexualita je předmětem nekonečné inspirace
Hlavní hrdinka se kvůli životní situaci stane prostitutkou. Jak vás tento námět napadl?
Zajímá mě všechno, co je společností vnímáno jako špatné, nechtěné, problematické. Postava sexuální pracovnice a prostředí, ve kterém se pohybuje, do těchto oblastí zapadá. A také jsem potřebovala postavu, která by byla kontrastní ke světu víry a duchovního hledání. Někoho, nad kým je snadné se pohoršit a cítit se vůči němu nadřazeně. A mým cílem je pak takového člověka ukázat ve světle, kdy ho pochopíte.
Co jste kontrastem mezi vírou a sexualitou sledovala?
Lidská sexualita je předmětem nekonečné inspirace. Sex nás umí sblížit i odcizit, potěšit i zranit, naplnit i frustrovat. Umí zajistit nekonečnou slast i nekonečnou bolest. Některé civilizace či náboženství sexualitu oslavovaly, jiné ji zatracovaly nebo nad ní chtěly mít kontrolu. To jsou naprosto fascinující paradoxy.
A paradox, který se objevuje ve Vírech, je katolická církev a její vztah k tělesnosti. Všechno se to ale odehrává podprahově, na příběhu Ester a jejích vzpomínek na babičku, která ji ve víře, poslušnosti a pravidlech vychovala. Nefiguruje tam žádná viditelná postava církevní autority, ale jen něčí neviditelné chapadlo, kterým se do rodiny zasahuje a které do hlav věřících umí nasoukat potřebná dogmata — sexualita před manželstvím je hřích, sebeuspokojování je hřích, netradiční praktiky jsou hříchem. Jako by si člověk mohl zajistit lepší verzi sebe sama tím, že se zbaví tělesnosti. Posedlost duchovní čistotou tak podporuje snadné pohoršování se nad těmi, kteří žijí jinak. A to je také příčinou různého pokrytectví — protože když selžeme my sami, víme, jak se na nás budou dívat druzí ze stejného společenství, a o to víc se budeme přetvařovat. Takže ten hlavní paradox spočívá v tom, že se „dobře“ vychovaná žena přesto stane prostitutkou.
Jak je to tedy možné?
Ester je kvůli získanému strachu z hříchu odpojená od svého těla. Neví, jak s ním nakládat, co potřebuje, a neumí to ani později vysvětlit svému manželovi. Nenaučila se mít své tělo ráda takové, jaké je — chtivé i cudné, něžné i dravé, slabé i silné. A její odpojenost ji provází i tehdy, kdy se dostává do světa sex byznysu. Je sice naučená, že sex mimo manželství je špatný, ale je to jen pravidlo vyžadované strachem ze zatracení, a ne její niterná potřeba a láska k sobě samé. Její tělo je vypnuté, nevysílá žádné signály. A pak je tam druhá věc — poslušnost, která je v církvi vyžadována vůči autoritám. Věřící jsou učeni přijímat teze, ale ne o nich přemýšlet. Kněz káže a věřící poslouchají. Dialog v církvi neexistuje. A pokud ho někdo provozuje, je brán za heretika, protože dogmata z podstaty věci nelze zpochybňovat. A tato poslušnost církvi je velmi snadno zneužitelná. Je-li někdo někomu poslušný, aniž by přesně věděl proč, může být zítra poslušný vůči někomu jinému. A to je v případě Ester její pasák, který s ní manipuluje a dělá si s ní, co chce.
Hlavní postava i její životní situace je líčena velmi citlivě. Způsob fungování v nehostinném prostředí prostituce, prodeje drog i gamblingu je zachycen autenticky. Měla jste nějaký zdroj?
Zdroje jsem měla čtyři — rešerše, lidi kolem sebe, vlastní zkušenosti a představivost. Tím neříkám, že by mojí zkušeností byla zrovna sexuální práce, ale v rámci této knihy je to právě to celoživotní pobývání v náboženském prostředí, nahlížení nevěřících spatra, poslušnost vůči autoritám, manipulace a mnoho dalších věcí. Nemyslím si, že by víra byla špatná. Naopak. Je to fascinující záležitost — ale snadno zneužitelná v rámci mocenské struktury, kterou církev je. I já sama jsem byla zapálená katolička, čehož v mých sedmnácti letech využil jeden kněz. Celé dospívání jsem žila v té deklamované „čistotě“ a pak přijde o třicet let starší muž, zmanipuluje mě k tomu, co dělat nechci a z čeho je mi zle, dá mi peníze a řekne, že to chtěl bůh a zůstane to mezi námi, protože jeho „ovečky“ by to nepochopily. Nešlo sice o klasický sex, ale sexuální podtext to mělo. Zůstalo to ve mně viset jako vykřičník.
...................
Ve vyprávění nalezneme šifry. Metatext, který je spojen s politicky orientovanou linkou. Byl součástí příběhu již na počátku psaní, nebo vás napadl až ve spojení se současným světovým děním?
Chtěla jsem do románu politickou situaci zapojit už od začátku, jen jsem nevěděla jak. A také už na počátku psaní byla světová politická situace dramatická. Literatura podle mě není odpojená od doby, ve které vzniká. A pokud ano — pokud se nějakým tématům vyhýbá —, i to je vlastně svého druhu postoj.
Kromě psaní máte ještě mnoho dalších uměleckých zájmů — malbu, architekturu, streetart. Jakému projektu se věnujete nyní nejvíce?
Věnuju se všemu, střídám to a navzájem mixuji. V příštím roce bychom měli s kapelou vydat druhou desku, která už je skoro hotová. Také pracuji na sbírce básní a dostala jsem krásnou funkci básnířky města Prahy pro rok 2026, takže i s tím mě bude čekat nějaká práce. Píšu komiks o architektuře, mám námět na další prózu, sem tam se někdo ozve s nabídkou výstavy. Takže je to pestré a pořád se něco učím. A to mě nesmírně naplňuje a cítím za to obrovský vděk.
psáno pro Kavárnu Hostu, redakčně kráceno
Další články
Copak je možné se v pekle, při očekávání vlastní popravy, zamilovat?
Ze Soluně do Moravagradu - svatí Cyril a Metoděj s humorem, ale historicky