Knižní rozhovor s vězeňským kaplanem plus fotografie Jindřicha Štreita
V rozhovoru, který je zároveň zajímavým dialogem dvou různých stran o přístupu k odsouzeným a trestaným, vypráví Otto Broch o práci vězeňského kaplana, o základech vlastního pastoračního přístupu k vězňům i o zkušenostech s nemilosrdným světem nápravných zařízení.
Říkáte o sobě, že jste „pastorační typ“. Jak vypadá vaše působení ve vězení?
Každý z kaplanů má svůj osobitý přístup k pastoraci. Kdybych chtěl tuto oblast zobecnit, myslím, že platí takový efekt, který bych nazval zkracování vzdálenosti. Zdálky si skutečnost, člověka nebo skupinu lidí snadno zařadíme, nevidíme detaily. Podle toho s nimi pak zacházíme a lehce soudíme.
Pastorace ve vězení je svým způsobem výjimečná v tom, že tuto vzdálenost k člověku zkracuje. Proniká tak do způsobu myšlení, do nitra každého člověka. Bez toho není možné nabídnout druhému takovou pomoc, kterou přijme a nezneužije pro své vlastní představy. Lidé, kterým chce kaplan pomáhat, mají zkušenost s různými druhy pomoci. Většinou se odehrává na nějaké formální, administrativní bázi, která se soustředí na samotný úkon, zatímco ten, kdo pomoc přijímá, už vlastně není důležitý. Vězeňská pastorace je založena na pochopení, vcítění se do situace toho člověka.
Dlouhou dobu vás při návštěvách věznic doprovázel renomovaný umělecký fotograf Jindřich Štreit, jehož vězeňské fotografie se kromě této knihy objevily už na několika výstavách. Jak vaše setkání začalo a co vám přineslo?
S fotografem Jindřichem Štreitem spolupracujeme, a troufám si říci, že se i přátelíme, od roku 2007. Ještě v době totality jsem se seznámil s jeho tvorbou a viděl ho na několika výstavách, ale k bližšímu kontaktu došlo až při jeho práci na výstavě o duchovní službě ve věznicích, která měla vernisáž v roce 2008 na Velehradě.
Tehdy fotografoval průběh mše svaté ve Vazební věznici Olomouc a bylo to velice inspirativní nejen pro něj, ale i pro nás účastníky. Vznikl působivý soubor černobílých fotografií k desátému výročí založení kaplanské služby, a začala tím i naše spolupráce a přátelství.
...................
Pokud tě kniha oslovila, dej o ní vědět dál, napiš recenzi.
Další články
Českovietnamsko - a jak se v něm žije
Třicet povídek třiceti českých autorů a autorek, napsaných po roce 1989