Martin C. Putna: Ježíš se stal sprostým slovem v ústech současné ultrapravice

Kniha Ježíš a jiná sprostá slova vznikla jako rozhovor o víře, společnosti i osobních zkušenostech. Je tedy především o vás, nebo o světě, ve kterém žijeme?

O mně ze všeho nejméně. Tak o společnosti a o víře, řekněme. Motiv sprostých slov se knihou opakovaně vrací.

V jakém smyslu se právě Ježíš stal sprostým slovem?
Ten motiv sprostých slov tam prochází několikrát sem a tam. To, že mnohé věci, které jsou pokládány za sprosté slovo, ve skutečnosti nejsou a naopak. A Ježíš se stal sprostým slovem v ústech současné ultrapravice. Jo, mnoho lidí se odvolává na Ježíše, ale vlastně tím myslí a konají něco velmi zlého.

Co vám na současných podobách křesťanské víry vadí nejvíce a dá se proti jejímu zneužívání něco dělat?
Toto spojení s ultrapravicí. Jinak různé podoby víry jsou legitimní, ale tohle je prostě strašlivé zneužití, to je únos křesťanství, který zažíváme. Drobná práce. A potom je tu samozřejmě víra, která je navzdory vší pravděpodobnosti. To je přesně to, co je víra.

Komu je kniha určena? Musí mít čtenář blízko k víře, nebo může oslovit i člověka stojícího mimo ni?
Pro kohokoliv, kdo si chce nechat trochu rozbít svoje zažité obrazy o světě a o náboženství.

S čím by měl čtenář po dočtení knihy zůstat? Bude moudřejší, dostane odpovědi, nebo si naopak začne klást další otázky?
Moudřejší určitě ne. Bude mít víc otázek. Ale doufám, že bude mít odvahu více se smát.

Smích označujete za teologickou metodu. Jakou roli hraje ve víře i ve vašem vlastním životě?

Zcela zásadní. Smích jakožto teologická metoda. Životadárný. Je to i způsob výkladu. A způsob boje s hlupáky a démony.

Jak spolu mohou souviset smích, víra a historie?
Je to úplně konkrétně. Je to odvolávání se na pojetí Ježíše jakožto kynika, což je motiv, který není moc známý. Ale někteří teologové říkají, že Ježíš byl ovlivněn kynickou školou filosofickou, která vlastně tam v té Galileji byla přítomna hned za Jordánem, a že mnohá jeho podobenství vlastně jsou takové velmi drsné vtipy, že se vlastně vnitřně smál, když to učedníkům říkal. A pak je celá ta dlouhá linie myslitelů, kteří používají smích jakožto způsob obrany proti hlupákům, ať už církevním nebo společenským nebo jiným, a jako způsob nalézání pravdy skrze vyvracení toho falešného. A to jsou konkrétně Erasmus a Rabelais a potom další, různě v dějinách. Ale Erasmus a Rabelais, to jsou ty dvě zcela zásadní postavy, na které se tam odvoláváme a o kterých tam mluvíme.

Znamená pro vás smích totéž co humor?
Nejenom. Nemám rád slovo humor. To je příliš bezzubé. A rozhodně to nemá být takzvaný laskavý humor. Laskavý humor je na houby. Tváří v tvář hlupákům a démonům laskavý humor je na houby.

Jedna z kapitol nese název „Jsem smutný muž, který se směje“. Nakolik je autobiografická?
Ta je trochu autobiografická. Tam mluvím o své vlastní směšnosti, co si myslím, že je na mně směšné. A je tam velká pasáž o nemocech. Takže mimo jiné vyprávím, jak mě klepla mrtvice, jak jsem to přežil a co jsem si z toho vzal.

Kniha propojuje mystiku, liturgii, reformaci, židovství, teologii i vaše osobní zkušenosti. Jak to všechno drží pohromadě?
To já nevím. To si musí každý zase složit. Já to rozkládám a každý ať si to složí.

Může v knize čtenář přesto najít nějakou odpověď nebo návod, jak se vyrovnat se současným světem?
Že všechno je složitější. Tohle rozhodně není knížka, která poskytuje self-help. Self-help je komerční záležitost.

Další z kapitol se jmenuje „Čůrkem se požár světa těžko zhasne“. Co je podle vás největším požárem současnosti?
Tak samozřejmě ten požár doslovný, to znamená to, že ta zeměkoule hoří. Jestli si toho mnozí ještě nevšimli, tak ona hoří a hasí se povodněmi. Ale je to zároveň metafora. Mám tím na mysli tu zběsilost na pravici i na levici, ke které dochází, která se prostě zvětšuje v posledních letech ve světě i u nás. A ve středu schází nějaké nové myšlenky, nové osobnosti. Je to jenom odvolávání se na to, že vlastně máme tady staré dobré hodnoty, kterých bychom se měli držet. A to zjevně nestačí.

Citujete biblický verš „Propast volá propast“. Co znamená?

Ano, tam používám ten biblický verš Abyssus abyssum invocat. To znamená propast volá propast. Čím víc je zběsilá jedna strana, tím je zběsilejší ta druhá.

Dá se dnes o náboženství a víře mluvit bez soudů a předsudků?
Samozřejmě. Dokonce celé evangelium je o odmítání předsudků.

Kdyby dnes Ježíš přišel mezi nás, co by podle vás řekl Čechům?
Smát se umíte dobře na rozdíl od jiných národů. Ale ještě kdybyste brali něco vážně.

rozhovor vedla a foto pořídila Barbora Měkotová