Shaun Tan, držitel Oscara, chystal Domovinu sedm let

Dívka představuje své rodiče (otce se zatahovacími chapadly, matku s mnoha pažemi) a sourozence (někteří s tesáky) a pak vzpomíná na den, kdy se poblíž jejího domova zřítila vesmírná loď. Bytost, která se z ní vynoří, říká, že je stejná bytost jako ona a že patří do jejího světa. Reakce vypravěčky však není taková, jakou by čtenáři očekávali. Tan vykresluje svět, který je zároveň zvláštní i útulný, a to v příběhu o setkání s někým, kdo si je jistý, že zná pravdu. 

Jak Domovina vznikla?

V roce 2017 dával jeden můj kamarád dohromady antologii na téma strojů a emocí. Řekl jsem mu: „Ve skutečnosti nic nemám, ale přemýšlel jsem o dívce, která se poprvé v životě setká s bytostí z jiného vesmíru,“ a on řekl: „Jo, zní to dobře, máš 20 stran a asi měsíc.“

Trochu jsem se vyděsil. Napsání jedné stránky mi trvá asi dva týdny. Prostě jsem ten příběh načrtnul, jak nejrychleji to šlo. Myslím, že ten stav paniky mi docela pomohl, protože mi zabránil v přílišném přemýšlení o příběhu nebo malých nesrovnalostech. Prostě jsem musel…

Ale jakmile jsem si ten svět načrtnul, tak jsem se do něj tak nějak zamiloval. Říkal jsem si, že se mi tohle místo moc líbí, že miluju tuhle rodinu, že miluju ty lidi a že miluju vypravěčku. Je tak temperamentní, a tak trochu nevinná, ale zároveň moudrá a docela přímočará. Takže jsem na tom nakonec strávil sedm let a vymýšlel to pořád dokola.

Co vás přitahuje k tématu střetu světonázorů?

Zajímali mě misionáři – co někoho vedlo k takové práci? Kupodivu, jedním z prvních zdrojů inspirace bylo, když jsme si s mojí ženou prohlíželi Knihu Mormon. Nic jsme o ní nevěděli; já jsem jen viděl jednou plakát na boku tramvaje. Byl vtipný a rouhačský, ale myšlenka, která nás opravdu zasáhla, se týkala toho, proč lidé věří věcem, které jsou v podstatě neuvěřitelné. Odpovědí je láska a společenství; cítíte se výjimeční, když tomu věříte s jiným člověkem, který se také cítí výjimečný, a máte tuhle tajnou věc, která vás spojuje a odděluje od ostatních lidí.

V knize Domovina je chlapec a jeho přístup ke světu je dogmatický. Je fundamentalista. Nevíme, jestli je fundamentalistický racionalistický vědec, nebo jestli je to náboženský fundamentalismus. Ale má knihu a ta kniha je prostě 100% pravda a basta.

Pamatuji si, jak někdo v Mexiku popisoval, jak byly některé katolické kostely postaveny z kamenů aztéckých chrámů a v některých případech místní zotročení stavitelé schovávali své obrazy do zdí kostela, aby při uctívání stále vzdávali hold svým vlastním bohům a předkům. To je také prvek v mém příběhu – jakýsi úskok. Dívka v příběhu něco udělá, což znamená, že může být šťastná ona i chlapec. Ale je v tom trochu podvod.

Kresby v Domovině působí éteričtěji než vaše dřívější ilustrace. Můžete nám říct něco o práci s akvarelem?

Akvarelu jsem se nedotkl téměř čtyřicet let. Pracoval jsem od tmavého ke světlému, používal jsem akrylové a olejové barvy – neprůhledná média, kde máte tmavý nebo střední podklad a světlé části děláte až nakonec, takže obrazy tak nějak dokreslujete. Vždycky jsem si myslel, že akvarel je velmi náročné médium. Že je hrozný, když potřebujete provést nějaké změny. Udělal jsem pár experimentů a zjistil, že je vlastně docela flexibilní. Můžete věci opravit, když uděláte chybu, a navíc - ty chyby jsou často dobré. Takže akvarel dokáže opravdu skvěle vyjádřit podobu tohoto světa a jeho kroutících se a rozpíjejících tvarů.

Zdroj: pw.com

Shaun Tan ( 1974) je  australský výtvarník, spisovatel, filmař a ilustrátor grafických románů.Tan se popisuje jako pomalý pracovník, který svou práci mnohokrát reviduje. Zajímá se o ztrátu a odcizení a věří, že zejména děti dobře reagují na otázky přirozené spravedlnosti. Cítí se „jako překladatel“ myšlenek a je šťastný a polichocen, když vidí, jak je jeho dílo adaptováno a interpretováno ve filmu a hudbě.  Čerpá z velkého zdroje inspirace a uvádí mnoho vlivů na svou tvorbu.  Za zdroj své inspirace považuje českého rodáka Petra Síse, taktéž světoznámého ilustrátora.