Ruth J. Weiniger

TŘI FILOSOFICKÁ POJEDNÁNÍ G. E. LESSINGA: Ernst a Falk 

(ukázka z průvodní studie)

Lessingova zkušenost se zednářstvím byla specifická. Poprvé se s ním setkal nejpozději koncem studií a od té doby se o ně průběžně zajímal. Zdá se, že přitom měl zvláštní ambici, totiž proniknout do jeho tajemství zvenku, vlastním rozumem, aniž by musel být zasvěcen. Zednářství vnímal, podobně jako další osvícenci, se smíšenými pocity: na jednu stranu většinou vítali jeho požadavek rovnosti všech lidí a náboženské tolerance, na druhou stranu mnoha z nich vadil důraz na tajemství, který byl v rozporu s požadavkem všeobecné přístupnosti poznatků.

Někdy počátkem léta 1767 mluvil Lessing o záměru napsat knihu o zednářském tajemství se svým nakladatelem a přítelem Johannem Joachimem Christophem Bodem (1731-1793), který byl nejen jedním z nejvýraznějších německých osvícenských překladatelů a nakladatelů, ale i výraznou postavou tehdejšího zednářství. Bode prý tehdy Lessingovi odpověděl: „Lessingu! Nerad bych byl vaším soupeřem v jakékoli vědě, ale v tomto víte tak málo, že by pro mne bylo lehké namířit proti vám své kopí.

Po tomto rozhovoru následovala někdy v příštích měsících Lessingova prosba k Bodemu, aby ho přijal do hamburské lóže Absolon, jejímž stoličním mistrem tehdy byl. Bode Lessinga údajně odmítl slovy: „Neznám muže, jehož bych měl za bratra raději než vás: Ale musím vás proto jednoduše odradit od toho, abyste se nechal přijmout, protože pokroky našeho systému jsou pro váš věk a váš ohnivý charakter příliš pomalé. Způsob, jímž Bode Lessingovi vstup do řádu vymlouval, vedle ke spekulacím, zda Bode není předobrazem Falka. Systémem, jehož pokroky jsou „příliš pomalé“ měla být konkrétně Striktní observance, založená baronem Karlem baronem Gotthelfem von Hundt (1772-1776) a považující se za nástupce Templářského řádu, zrušeného roku 1312. Baron von Hundt po léta tvrdil, že je ve styku s „Vyššími neznámými“, kteří jsou pokračovateli tajně přežívajícího templářského řádu a kteří ho tajně zasvětili do nejhlubších tajemství zednářství.

                Nabízí se otázka, proč k tomuto odmítnutí došlo: Byla důvodem Lessingova dřívější provokativní věta? – Bauer se domnívá, že důvodem bylo to, že Lessing ve svých spisech projevoval velkou nezávislost a dával najevo, že si ji hodlá udržet. Navíc, dávno před zaklepáním na dveře lóže se netajil tím, že o zednářství hodlá psát. Nedalo se tedy čekat, že bude ochoten za všech okolností dodržovat disciplínu Striktní observance: „Neboť buď by [Bode] musel slavnému spisovateli uzavřít vyšší stupně, jejichž systém tehdy zasáhl téměř do všech lóží; v takovém případě by ovšem vzbudil nedůvěru a zvědavost tohoto smělého ducha. Nebo by ho musel uvést do rytířských stupňů; a pak by jeho kritice nabídl látku, kterou chtěl chránit před nešetrným zacházením.“

                Zednářství v Německu se tehdy dělilo na několik vzájemně soupeřících systémů, z nichž nejvýraznější byly Striktní observance, k níž patřil Bode, a Zinnendorfský systém, pojmenovaný podle zakladatele Velké zemské lóže svobodných zednářů v Německu, Johanu hraběti Wilhelmu von Zinnendorf (1731-1782). Oba systémy se nějakým způsobem považovaly za dědice duchovního odkazu templářského řádu. To je důležité pro pochopení kontextu templářství-zednářství, s nímž Lessing v Ernstu a Falkovi pracuje.

Nakonec byl Lessing coby vážený hledající přijat 14. října 1771 do hamburské lóže „U tří zlatých růží“ (Zu den drei goldenen Rosen), která patřila k Zinnendorfskému systému, k němuž se hlásili též Matthias Claudius, J. H. Voss a další. Práce vedl mistr lóže baron von Rosenberg, v jehož domě se také celý rituál konal. Jak bývalo u zvláště vážených uchazečů zvykem, byl Lessing ještě téhož večera povýšen na tovaryše i pozdvižen do mistrovského stupně. Během několika hodin tedy prošel všechny tři stupně modrého zednářství a podle některých pramenů už nikdy do lóže nevstoupil. V lóžovém seznamu členů byl však jako řádný člen veden až do roku 1778, kdy vyšel Ernst a Falk a kdy se Lessing zároveň stal členem „přespolním”. Takto byl veden až do roku 1780, kdy vyšla druhá část Ernsta a Falka a Lessingovo jméno se již v seznamu přestalo objevovat.

Vzhledem k obsahu Ernsta a Falka se lze dohadovat, zda Lessing nebyl zasvěcen i do systému vyšších stupňů – ale zde zůstáváme jen u spekulací. Jeho narážky na práci na hrobech našich předků, které by měly být obklopeny plameny, ve čtvrtém rozhovoru patřily podle A. von Reitzensteina do Clermontského systému vyšších stupňů, odkud se údajně tyto symboly rozšířily do dalších systémů té doby. Naopak vydavatel Lessingových souborných spisů Kurt Wölfler v poznámce k textu Ernsta a Falka tvrdí, že jde o „symboly, které zná jen stoliční mistr“. Podle stejných zpráv byl iniciační večer jedinou Lessingovou lóžovou prací; přestože se zednářstvím dále zabýval, nikdy už prý do lóže nevstoupil.

Toto podání se však liší od Lessingova životopisu z pera jeho bratra Karla, v němž se uvádí, že Lessingovi byla při přijímání tato výjimka nabídnuta pod podmínkou, „že zatají pokračování svého Ernsta a Falka a zdrží se všech dalších výzkumů, nebo si je alespoň nechá pro sebe, aniž by o tom něco nechal vytisknout. Dodejme, že příliš miloval pravdu, aby na takovou podmínku přistoupil.“

Karl Lessing v bratrově životopise píše: „Tak postupoval obvyklým způsobem až k mistrovskému stupni (Zinnendorfský systém měl sedm stupňů), dále však už nedospěl; co se týče jeho samotného, za templáře se nikdy nepovažoval – ani za symbolického, natož za skutečného!“

Tady se nabízí otázka, jak to vlastně bylo: obě verze si tak příkře protiřečí, že se můžeme buď domnívat, že Lessing využil nabídky (pokud byla skutečně učiněna!) a slíbil nastávajícím bratřím něco, co krátce nato porušil, nebo že se mu tohoto privilegia dostalo, aniž by musel cokoli slibovat (byl dostatečně prominentní osobou).

Je jisté, že 3., mistrovského stupně dosáhl, protože roku 1775 je veden v seznamu lóže „U tří zlatých růží“ jako mistr. Roku 1777 je veden pod číslem 59. jako „přespolní“ (Auswärtiger) a jeho jméno ze seznamu mizí až roku 1780.

                Po přijetí se von Rosenberg Lessinga údajně zeptal: „Nu, vidíte přece, že jsem vám říkal pravdu. Nenašel jste tu nic proti náboženství ani státu!“ Lessing prý odpověděl: „Ha! Chtěl bych, abych našel to, co by mi bylo milé!“ Podle jiné verze měl říci: „Ne, kdyby nebesa chtěla, abych u vás něco takového našel, tak bych u vás našel aspoň něco!“

Bode později tvrdil, že se Lessing musel při iniciační ceremonii příšerně nudit. Toto tvrzení mohlo mít dobrý motiv: znamenalo by, že konkurenční Zinnendorfský systém není schopen uspokojit Lessingova velkého ducha, a zároveň by v sobě obsahovalo nevyslovené „já mu to říkal“. Sám se této slavnostní události účastnit nemohl, neboť příslušníci Zinnendorfského systému a Striktní observance se samozřejmě při pracích vzájemně nenavštěvovali.

Volba této obedience vedla k ochlazení vztahů se zednáři v Lessingově bydlišti, knížectví Braunschweig-Wolfenbüttel, kde jak již bylo řečeno, vládla Striktní observance. Zatímco dříve byl Lessing údajně v čilém styku s bratry obou směrů (aniž patrně věděl, kdo kam patří), nyní tomu bylo jinak. Je pravděpodobné, že Lessing s touto možností úplně nepočítal a že se v Ernstově zklamání odráží i tato zkušenost.

Zklamaný a roztrpčený Ernst se však od Falka dozvídá potěšující novinu: lóžový život a praxe nejsou zednářstvím jako takovým. Lóže se má k zednářství jako církev k víře a člověk může plnit ty nejvznešenější povinnosti zednářství, aniž by se nazýval zednářem. Zatímco současná podoba je nahodilá a nedokonalá, zednářství samo není ničím nahodilým a postradatelným, ale čímsi nezbytným, založeným na podstatě člověka a lidské společnosti. A jako takové existovalo vždycky.

Jinými slovy, zednářství je podle Lessinga antropologická konstanta, stejně jako rozumové poznání a náboženství. (…) Navzdory tomuto přinejmenším nejednoznačnému vztahu k zednářství se Lessing stal jeho emblematickou postavou. Například tři prsteny či kruhy (slovo Ring může znamenat obojí), odkazující na metaforu tří prstenů z Moudrého Nathana, se v pozici tří teček \ se staly jakousi šifrou, kterou můžeme najít na obálkách zednářských knih, stavbách, náhrobcích apod. Mohla znamenat jak přihlášení k zednářskému řádu, tak obecněji k programu náboženské tolerance a humanismu.