Jedna hedvábná ukázka čili Cormoran "Lucky" Strike znovu zasahuje
"Neser," řekl Culpepper a pokusil se chňapnout po důkazu o krácení daně z přidané hodnoty ve Strikeově chlupaté ruce. "Tak dobře, vynecháme ji z toho. Jemu ale stejně bude jasný, kde jsme k tomu přišli. Zase tak úplnej debil to není."
"Co asi tak může udělat? Dát ji k soudu, kde si pustí hubu na špacír ohledně všech těch dalších prekérních záležitostí, kterých byla za posledních pět let svědkem?"
"Jo, tak dobře," povzdychl si Culpepper po chvíli váhání. "Vrať mi to. Nezmíním se o ní, ale budu si s ní potřebovat promluvit, jo? Ujistit se, že je košer."
"Tohle je košer," ukázal Strike na papíry. "S ní mluvit nepotřebuješ," dodal neústupně.
Ta roztřesená, trochu popletená a zrazená žena, od které před chvílí odešel, by – ponechána o samotě s Culpepperem – nebyla v bezpečí. V zuřivé touze pomstít se muži, který jí sliboval manželství a děti, by dokázala nenávratně zničit sama sebe i své další životní vyhlídky. Strikovi netrvalo dlouho získat její důvěru. Bylo jí necelých dvaačtyřicet let; myslela si, že bude mít děti od lorda Parkera, a teď ji svírala ve svých spárech krvežíznivá touha po odplatě. Strike u ní seděl několik hodin, poslouchal příběh o tom, jak se bláznivě zamilovala, díval se, jak přechází v slzách obývacím pokojem, jak se kolébá na pohovce s dlaněmi sepjatýma na čele. Nakonec souhlasila s následujícím: dopustí se zrady a díky ní zároveň pohřbí veškeré své naděje.
"Vynecháš ji z toho," řekl Strike a dál třímal papíry v pevně sevřené pěsti, která byla téměř dvojnásobná oproti Culpepperově. "Jasný? I bez ní je to do prdele pořádně šťavnatá historka."
Po chvíli váhání Culpepper s úšklebkem kapituloval.
"Tak jo, jasný. Dej mi to."
Novinář si strčil dokumenty do náprsní kapsy, hodil do sebe čaj a jeho chvilková rozladěnost nad Strikem pomalu ustoupila úžasné představě, že zničí pověst jednomu britskému šlechtici.
"Milej lorde Parkere z Pennywellu," odtušil šťastně pro sebe, "tak teď už jsi, kámo, fakt v pěkný prdeli."
"Tohle jistě rád zatáhne majitel novin, ne?" zeptal se Strike, když jim na stole přistál účet.
"Jo, určitě…"
Culpepper hodil na stůl desetilibrovou bankovku a oba muži odešli z kavárny společně. Sotva za nimi zaklaply dveře, Strike si zapálil cigaretu.
"Jak se ti povedlo, aby mluvila?" zeptal se Culpepper, když se spolu vydali po zimní ulici kolem motorek a náklaďáků, které stále ještě najížděly do tržnice a zase ji opouštěly.
"Prostě jsem poslouchal," řekl Strike.
Culpepper se po něm úkosem podíval.
"Všechny soukromý očka, který jsem kdy využíval, napíchávaj telefony."
"To je nezákonný," odtušil Strike a vypustil kouř do řídnoucí tmy.
"Tak jak…?"
"Ty si chráníš svý zdroje a já si zase budu chránit svoje."
Padesát metrů prošli mlčky a Strikovo kulhání bylo s každým krokem markantnější.
"To bude bomba. Totální bomba," prohlásil Culpepper se škodolibou radostí. "Ten pokryteckej starej sráč pořád jen mektá o hamižnosti korporací, a přitom má ulitých dvacet melounů na Kajmanech…"
"Jsem rád, že jsi spokojenej," řekl Strike. "Fakturu ti pošlu mejlem."
Culpepper na něj opět ze strany upřel pohled.
"Viděl jsi minulej tejden v novinách syna Toma Jonese?" zeptal se.
"Toma Jonese?"
"Toho velšskýho zpěváka," řekl Culpepper.
"Jo toho," odtušil Strike bez nadšení. "Já znal jednoho Toma Jonese v armádě."
"Viděls ten článek?"
"Ne."
"Docela dlouhej, pěknej rozhovor. Tvrdí, že se s otcem v životě neviděl, že se mu nikdy neozval. Vsadím se, že za to dostal víc, než na kolik bude ten tvůj účet."
"Ještě jsi tu moji fakturu neviděl," řekl Strike.
"To jen tak mezi náma. Jeden slušnej malej rozhovor a můžeš si na pár nocí odpočinout od výslechů sekretářek."
"Jestli mě s touhle nabídkou nepřestaneš otravovat, " řekl Strike, "nejspíš pro tebe přestanu pracovat, Dominiku."
"Jasně," odtušil Culpepper, "stejně o tom můžu napsat sám. Odvrženej synek rockový hvězdy je válečnej hrdina, svýho otce nikdy nepoznal, pracuje jako soukromý…"
"Nabádat lidi, aby odposlouchávali telefony, je údajně taky nezákonný."
Na horním konci Long Lane zpomalili a postavili se proti sobě tváří v tvář. Culpepper se poněkud stísněně zasmál.
"No jo, tak mi pošli tu svou fakturu."
"To rád udělám."
Vydali se opačnými směry, Strike zamířil ke stanici metra.
"Cormorane!" rozlehl se ozvěnou ve tmě za jeho zády Culpepperův hlas. "Šoustal jsi s ní?"
"Už se těším, až si o tom přečtu, Dominiku," zavolal Strike unaveně, aniž by se ohlédl.
Dokulhal k potemnělému vstupu do stanice a ztratil se Culpepperovi z očí...