Píseň zaslechnutá v baru

Polib mne, jako bych byl dívka.

Chci jen, abys věděla, mám červené šaty a měsíc,
lodičky na jehlách a jsem naživu.

Dráty cvakají jak pasti, zlato, jsem v ohni.
Mám nenarozené dítě tady v těle.

Vím, že když nadejde večer, zemřu šťastný.
.

Moment slasti

Jako když vyházíš skříň plnou zašedlých triček.
Nechávat za sebou vše, cos nikdy neměl.
Ještě se naposledy prohlédnout

v odrazu na skle.
Města v zrcátku, naděje.
Obrazy, co sebou škubají, než dokvičí a ztichnou.
Na Prahu, Berlín, na ostrovy.

Muž opouští ženu a přitom by chtěl vědět,
zdali to tak mají i jiní:

Takové přátelství s životem,

že by to chtěl povědět všem. 

.

Píseň z jukeboxu

Tolik se mi líbil váš hlas,
ale dívala jsem se na ruce,
štíhlé prsty, strážníky.

Proč jste přišel ke mně v noci?
Přišel jste z pouště

a našel loď z jednoho kmenu.

Dlouhou pirogu.

Proč jste přišel ke mně v noci?
Proč jste přišel ke mně v noci? 

.

Jazyky Babylonu

Na pultě jsem místo placení nechal ruku.
Poslední noc.

Světlo olizovalo srnu.

Rádio Babylon chraptělo na přání
mrtvým jezdcům z diskoték.
Než srna skočí, na chvíli strne a její oči svítí.

 — — —

Ležím v tiché rokli ve vlhkém listí, které hřeje.
Okusuji lišejníky, než se odvážím do polí.

Srna přechází mezi domy.

Vyhne se sběračům kovů, než nahlédne do okna
po páteční hádce.

Nachází správné dveře.

Sedá ke stolu.

Mluví vlídně s mou ženou
a talíř jí svítí do lidské tváře

jako měsíc.

.

• • •

Hledím do slunce a jsem už někdo jiný.

Narodil jsem se ve svých dětech,

šedivějící Odysseus, jednu ruku skvrnitou,
uschlou, držím před sebou jak ratolest.

Po rozkoších lásky se oddávám rozkoši vyprávění

o světle, které se třese ve dveřích,

o nikdy nespatřeném přístavu,

na jehož břehu nakonec umřu

s očima zanícenýma sluncem jako řecký pes.