Stříbrná křídla, část I.

Dnes ráno uprchli při transportu dva vězni, kteří si odpykávali trest za vraždu. K útěku došlo během krátkého zastavení na odpočívadle na dálnici E4 nedaleko obce Gränna, kde muži využili příležitosti a zmizeli v lese. Na místo dorazilo několik policejních jednotek, pátrání po uprchlých zločincích však dosud nepřineslo žádné výsledky. Podle mluvčí Vězeňské služby Karin Malmové by muži neměli představovat jakékoli ohrožení bezpečnosti obyvatel.

Deník Aftonbladet, 5. června

Faye spustila kávovar. Nespresso se dalo do přpravy jejího nápoje, ona si mezitím krátila čekání pohledem z vysokého kuchyňského okna. Ten výhled ji nepřestával fascinovat. Dům v Ravi se stal jejím rájem na zemi. Městečko samo o sobě nijak velké nebylo, mělo jen dvě stěstálých obyvatel. Projít ho celé Faye zabralo přibližně pět minut, pokud trochu zvolnila krok. Uprostřed malého náměstí se však nacházela restaurace s nejlepší pizzou a těstovinami, jaké kdy Faye v životě jedla. A každý večer měla plno. Občas sem zabloudilo pár turistů, zvlášť teď na konci května jich pomalu přibývalo. Faye tu potkávala nadšené francouzské cyklisty nebo americké důchodce, kteří si s půjčeným obytným autem plnili dávný sen objevovat Itálii. Doma přitom zanechali dospělé děti, jen ať si klidně ukroutí hlavu nad tím, že se jejich rodiče rozhodli žít vlastní život a nehlídat vnoučata na zapískání.

Ale na Švéda tu člověk nenarazil. Faye od zakoupení domu nikoho z vlasti nepotkala, což ostatně při výběru lokality sehrálo zásadní roli. Ve Švédsku ji znali všichni. V Itálii si přála a potřebovala zůstat v anonymitě.

Krásný starý dům se nacházel mimo samotnou vesnici, vzdálený přibližně dvacet minut pěšky. Stál vysoko na kopci, po jehož svahu se až nahoru k domu šplhaly záhony vinné révy. Faye ty procházky milovala, nahoru a dolů přes kopečky do města, kde nakoupila chléb, sýr a sušené prosciutto. Klišé života na italském venkově naplňovala dokonale a naprosto si to užívala. Stejně jako její matka Ingrid, stně jako Kerstin a Julienne. Během těch dvou let od chvíle, kdy jejího bývalého manžela Jacka odsoudili, se z nich stala nerozlučná čtyřka. Kerstin s Ingrid spolu soupeřily v rozmazlování Julienne a teď, když Kerstin trávila čím dál víc času daleko od nich, jí Ingrid ochotně každý den posílala fotografie a novinky z Juliennina života.

Espresso dokapalo, Faye si vzala šálek a obývacím pokojem prošla ven. U zadní strany domu se nacházel bazén, cákání a veselý dětský křik ho prozrazovaly ještě dřív, než člověk vodu zahlédl. Faye obývací pokoj zbožňovala. Nějakou dobu trvalo celý dům vybavit, ale trpělivost a jeden z nejšikovnějších italských designérů docílili přesně takového výsledku, jaký si přála. Silné zdi nedovolovaly teplu zvenčí proniknout dovnitř,a dokonce i v nejrozpálenějších letních měsících se tu držel chlad. Nepouštěly sem však ani moc světla. Tmu v interiéru vyřešili velkým světlým nábytkem a spoustou intimního osvětlení. Slunce sem proudilo i velkými okny v zadní stěně. Milovala to, jak obývací pokoj téměř neznatelně přecházel v terasu.

Vyšla ven, bílý závěs ji pohladil po tváři. Lokla si espressa a pozorovala svou dceru a matku, které si jí nejprve ani nevšimly. Julienne neuvěřitelně vyrostla, vlasy jí tu od sluníčka téměř zbělely. Skoro každý den jí naskákaly nové pihy, byla krásná, zdravá a šťastná. Nic víc si Faye nepřála. A nic z toho by nebylo možné, kdyby zůstala s Jackem.

„Mami, mami, dívej, plavu bez křidýlek!“

Faye se na ni s uznalým výrazem usmála, aby dceři ukázala, jak moc si jejího úspěchu považuje. Julienne usilovně plavala čubičku v hluboké části bazénu, rukávky s medvídkem Bamsem zůstaly ležet na bře-hu. Ingrid vnučku nervózně pozorovala, napůl v pozoru, připravená vrhnout se okamžitě do vody.

„V klidu, mami, ona to zvládne.“

Faye si lokla téměř dopitého espressa a vyšla na terasu. Zalitovala, že si raději neudělala cappuccino.

„Trvá na tom, že chce plavat jenom v hloubce.“

Matka se zatvářila lehce zoufale.

„To má po svojí mámě,“ popíchla ji Ingrid.“

„No jistě, vždyť já vím, děkuju pěkně!“

Ingrid se zasmála a Faye si opět uvědomila, jako tolikrát za poslední dva roky, jak krásná její matka je. I přesto, čím vším si v životě prošla. O tom, že jsou Ingrid a Julienne naživu, věděly jen Faye a Kerstin. Pro zbytek světa byly mrtvé. Julienne zavraždil její otec Jack, za což si teď ve Švédsku odpykává doživotí. Chybělo tak málo, a byl by Faye zničil. Její láska k němu z ní učinila oběť. Nakonec si však černého Petra vytáhl on.

Faye se posadila do ratanového křesla vedle matky. Ingrid nespouštěla oči z Julienne, stále v napětí.

„Musíš zase pryč?“ zeptala se, aniž od vnučky odtrhla zrak.

„Expanze do USA se blíží mílovými kroky a my máme spoustu práce s novou řadou. Pokud ten obchod v Římě klapne, ohromně to Revenge posílí. Majitel Giovanni by to rád prodal, stačí ho jen přesvědčit, že lepší nabídku než tu mou nedostane. Ovšem stejně jako všichni muži svou hodnotu značněpřeceňuje.“

Matka se znepokojeně podívala zpět k Julienne.

„Nechápu, proč tolik pracuješ. Z Revenge sis nechala už jen deset procent a díky tomu, co jsi za akcie dostala, už nikdy nemusíš pohnout ani malíčkem.“

Faye pokrčila rameny, dopila espresso a postavila šálek na kulatý ratanový stolek.

„Jistě, jedna moje část by tu moc rád trávila čas s vámi. Ale znáš mě. Po týdnu bych se ukousala nudou. A nehledě na to, jak malý podíl mám, vnímám Revenge pořád jako své dítě. Pořád ještě jsem předsedkyně správní rady. Navíc cítím ohromnou zodpovědnost za všechny ty ženy, které na mě vsadily a kterým teď část akcií Revenge patří. Riskovaly kvůli mně, kvůli firmě, i proto si chci nechat nad podnikem kontrolu. V poslední době jsem vlastně uvažovala, jestli bych neměla odkoupit větší podíl, pokud by některá chtěla ten svůj prodat. Beztak by si přišly na velmi slušné peníze.“

Ingrid se lehce nadzvedla, když se Julienne u opačné strany bazénu pokoušela obrátit.

„No jo, to tvoje sesterství,“ řekla nakonec. „Asi nemám na loajalitu mezi ženami stejný pohled jako ty.“

„Je nová doba, mami. Ženy drží při sobě. Julienne každopádně nevadí, když zaskočím do Říma, včera jsme o tom mluvily.“

„Víš doufám, že jsi podle mě úžasná? Že jsem na tebe pyšná?“

Faye vzala Ingrid za ruku.

„Já vím, mami. Postarej se tady o to hádě, hlavně ať se neutopí. Já jsem tu dřív, než napočítáš do deseti.“

....................