Je Amerika skutečně Disneyland, kde může být prezidentem kačer Donald?

Předmluva autora:

Toto není biografie Donalda Trumpa, je to pokus postihnout, proč se fenomén Trump objevil a co vlastně znamená. Říkejme mu knižní esej. Nebo příběh. Má povahu polemiky, vzpomínek a zamyšlení. Je o politice, komunikaci, kultuře a všem, co se dotýká naší éry. Trump je určitě v dnešním světě nejzajímavější a nejnebezpečnější politickou veličinou. Každé americké prezidentské volby ovlivňují disproporčně svět, tedy i nás, ale tyto jsou zvlášť důležité. Trump hrozí revokovat některé ustálené politiky, které se v případě NATO a volného obchodu týkají naší bezpečnosti a prosperity. 

Když tohle píšu, ještě nemůžu tušit, jak v prezidentských volbách 8. listopadu 2016 dopadne. V důležitém smyslu však Trump už vyhrál, a to bez ohledu na výsledek jeho klání s Demokratkou Hillary Clintonovou. Je symbolem měnících se časů a zároveň jejich spolutvůrcem. Nově lajnuje hřiště a určuje pravidla. Je to regres. Jako bychom se z fotbalového zápasu znovu ocitli v gladiátorské aréně. Dnes ještě nepáchne krví, ale kdo ví, jak zítra? Hodně lidí reaguje po svém: Fandíme našim! Ale kdo jsou naši? Lidé s vlajkami kolem ramen? Přátelé na Facebooku? Lidé stejné barvy pleti? Tohle už není fandění, jak o něm mluví kolega Hríb. Tohle jsou počátky válečného pokřiku. 

Ve Spojených státech jsem žil, studoval a pracoval dohromady skoro jednu dekádu. Je až neuvěřitelné, jak se ta země za čtvrt století změnila a jak jsme se s ní změnili my.  Z toho důvodu je v této knize hodně osobních vzpomínek a příkladů. Každý nakonec nějak dává smysl, i když to třeba hned tak nevypadá. Ale kniha, která nemá aspoň trochu podobu hádanky, rébusu k řešení, která neobsahuje tajemství, je kniha zbytečná. 

Z jistého pohledu je to esej o frontálním útoku na slušnost, na liberální pohled na svět, na nadhled a laskavý vtip. Na svobodu a tolerantnost. Čili na hodnoty západní civilizace, které jsou, jak jistě v Česku už pár let cítíme, v defenzívě, pod tlakem politických atavismů. Píšu tedy zároveň polemiku s oněmi atavismy, s oním útokem, a i když chci primárně objasňovat a vysvětlovat, můj názor je, myslím, vždy zcela zřejmý. Pro koho jsem psal? Pro všechny, které to zajímá. Ke čtení člověk nepotřebuje mít žádné znalosti politiky, komunikace, filozofie a dalších oborů. A hlavně jsem se pokoušel o něco, co se v poslední době dělá velmi těžko, oslovit názorové odpůrce. Ne přesvědčit, ale oslovit. Vím, bláhové. 

Tomáš Klvaňa