Jak to vidí… 

Michal Šrajer podnikatel a první český Chief Happiness Officer (Avast), spoluzakladatel a pořadatel mezinárodní konference Happiness@Work Live!

Když se mluví o firemní kultuře nebo kultuře týmu, to první, co mnohé napadne, jsou hezké barevné kanceláře s  čerstvým ovocem nebo seznam benefitů, které ve firmě můžete získat. Už nějakou dobu ale začíná být jasné, že tyto vnější vlivy ve skutečnosti na úspěšnost týmů nemají takový dopad, jaký bychom možná intuitivně očekávali. Ve velkém výzkumu na týmech Googlu se před lety potvrdilo, že nejúspěšnější týmy nejsou ty s nejvyšší odměnou nebo nejlepší kanceláří či benefity. Na prvním místě mezi parametry týmů, které doručovaly excelentní výsledky a v nichž bylo lidem skvěle, dominovalo „psychologické bezpečí“. Paradoxně se ukazuje, že možná to nejdůležitější, co můžeme pro týmy udělat, nemusí stát prakticky žádné peníze. Jak ve své knize popisuje i Daniel Coyle, pocit bezpečí či porozumění společnému smyslu/cíli vzniká úplně jinde než ve věcech, které si můžeme koupit. Možná to byla pro někoho správná cesta v období zdánlivě nekonečného ekonomického růstu. V období, kdy zkrátka dočasně stačilo skvělý tým „nakoupit“. Možná však konečně dochází k lámání chleba.

Už během dvou let COVIDu se jasně ukázalo, že krizi, při které není vůbec jistý zítřek, natož pak příští měsíc, daleko lépe zvládají týmy stojící na něčem jiném. Mnohem hlubším. Daleko lépe dopadly organizace, ve kterých bylo v pořádku přiznat svou nedokonalost a na rovinu diskutovat o možných řešeních. Organizace, v nichž byl jasný dlouhodobý cíl a otevřená komunikace. Bohužel se zdá, že doba, kdy jsme mohli snadno plánovat pětiletky, je pryč. A nějakou chvíli se nevrátí. Protože v nejbližších letech možná nebude tak snadné spoléhat na to, že si budeme moci dovolit nakoupit „externí motivaci“, bude potřeba něco změnit v tom, o co se naše týmy a organizace opírají. Pohled optimisty říká, že je to asi dobře. Ano, budeme muset v lecčem dojít až na dřeň. Ale třeba právě tam se jasně potvrdí, že jen daleko hlubší principy fungují opravdu dlouhodobě i v tak nejistých obdobích. Když nebudeme moci hýřit bezmeznými benefity, dovede nás to k hledání podstaty, namísto pozlátek na povrchu.

A možná nám nezbude než objevit a na vlastní kůži vyzkoušet právě to, o čem skvěle píše i autor této knihy. Možná začneme místo relaxačních zón budovat sounáležitost a  pocit bezpečí. Raději než jasnou hierarchii, ve které je na vrcholu vždy jasná pravda, si dovolíme nedokonalost. A místo finančních bonusů se budeme soustředit na smysl toho, co doopravdy společně tvoříme. Občas je potřeba rázné znamení, abychom se obrátili tím správným směrem. Takových už se pár ukázalo a bohužel ještě zřejmě přijdou. Věřím ale, že v dlouhodobém horizontu nám i něco takového může nakonec opravdu prospět a podtrhnout to, co je ve skutečnosti důležité.

▪ ▪ ▪

Dušan Murčo Chief Growth Officer v Behavera, ex- Martinus a Slido, tvůrce RemoteLeader.Me

Je únorový pátek pozdě odpoledne, krátce před západem slunce, a  já sedím na horské chatě v Pyrenejích. Piju cappuccino, užívám si možnosti pracovat na dálku a na týmovém videohovoru si procházíme kreativy, které budeme za několik dnů prezentovat potenciálním uživatelům při spuštění nového produktu Slido na veletrhu SXSW v  USA. Krátce před uvedením se ale celý veletrh ruší. Nastupuje pandemie. Nejenže tým do USA neodletí, ale celý nový produkt ztrácí prioritu. Svět se z týdne na týden mění, končí veletrhy a celá firma se musí přizpůsobit nové situaci. S odstupem let pořád cítím vzrušení, že jsem to mohl zažít. Být součástí týmu, který dokázal během pár týdnů zareagovat na nové potřeby trhu. Být součástí kultury, kde leadership zvládl nejen komunikovat bezprecedentní situaci, ale i úspěšně nastavit novou vizi, dát týmu pocit bezpečí a udržet jej pohromadě.

Žijeme dobu plnou výkyvů. Správní lídři, kteří by vždy měli být o krok napřed a vidět za roh, říkají, že jedinou konstantou je změna. Jak pak ale ještě výstižněji popsat horskou dráhu plnou obratů, které zažíváme posledních pár let? Žijeme dobu plnou výzev. Miliony lidí po celém světě teď dávají výpovědi, protože jim jejich práce nedává dostatečný smysl, zatímco další miliony v práci sice fyzicky zůstávají, ale mentálně ji opouštějí pod vlajkou tiché rezignace. Jeden rok je největší problém lidi sehnat, aby další rok bylo největším problémem je udržet. Bylo někdy lepší období pro vedení lidí? Žijeme dobu, kde za pět let budou ve firmách pozice, které nám dnes přijdou úsměvné, a naším největším konkurentem bude pravděpodobně firma, která ještě ani neexistuje.

Jsem optimista v tom, že jedna věc zůstane natrvalo. Bez ohledu na to, kolik lidské práce se zautomatizuje, kolik z našich činností nahradí technologie, týmy lidí budou nadále hybnou silou, která povede firmy, pomůže jim dosáhnout stanovených cílů, zachrání planetu nebo posune společnost kupředu. Více než kdykoliv předtím bude výzvou poskládat týmy správně. Různorodost týmů je dnes běžnou, ba dokonce žádanou praxí. Jsou složené z lidí různých oddělení, věku, kultur, z poloviny v kancelářích, z třetiny na dálku a navíc každý v jiném časovém pásmu. Je to umění? Určitě ano. Je to nemožné? Určitě ne. :-) Daniel Coyle napsal už před lety kuchařku firemní kultury. Knihu plnou inspirativních příběhů, která změní způsob, jakým vedete lidi. Nezáleží, jestli jste CEO v korporátu, máte malou restauraci nebo učíte studenty latinu – vždy nějakým způsobem vedete tým. Držíte v ruce knihu, která vám ukáže, co jsou ty správné a nadčasové ingredience skvěle fungujících týmů, kolektivů nebo skupin. Nastal správný čas si ji přečíst a začít uplatňovat popsané principy. Teď vaše týmy potřebují pocit bezpečí a sounáležitosti. Teď můžete před týmem ukázat svou nedokonalost a být mu blíž, než kdykoliv předtím. Teď vaši lidé potřebují cítit smysl své práce a vyšší cíl. Staňte se lídrem připraveným na budoucnost a skládejte týmy, jichž budou lidé hrdou součástí.