Nanao  Sakaki byl nevázaný, divoký duch obyvatel rybářských vesnic ostrovů jižního Japonska, horských vesniček, tuláků podsvětí velkých měst, daleko od učesaných čajových salonů vznešené společnosti, který bez peněz a bez domova od konce druhé světové války prochodil velkoměsta, hory a pobřeží oceánů čtyř světadílů. Nepoután zaměstnáním, domácností, náboženskou či politickou ideologií, byl schopen vidět jasně.

„Nestarám se o tradici — jsem pouštní krysa.“

...............

Máš-li čas na mluvení

Čti knihy

Máš-li čas na čtení

Jdi do hor, pouští a k moři

Máš-li čas na chození

Tanči a zpívej

Máš-li čas na tančení

Tiše seď, Šťastlivý blázne

Kjóto 1966

Choď se zablácenýma nohama

Slyšíš-li špinavé řeči

umyj si uši.

Vidíš-li špatné věci

umyj si oči.

Máš-li nedobré myšlenky

umyj si srdce

a

Nech si bláto na nohách.

Hokkaidó, Čubecukawa, prosinec 1983

To stačí

Zem pro nohy

Sekyra pro ruce

Květ pro oči

Pták pro uši

Houby pro nos

Úsměv pro ústa

Píseň pro plíce

Pot pro kůži

Vítr pro mysl.

To stačí.

údolí Ošika, Japonsko, říjen 1984

Velkolepý den

Přinesl jsem vodu ze studánky

Nasbíral dříví do kamen

Popovídal si se sousedem

Slunce zapadá.

Velkolepý den.

 únor 1982

Praha

Bylo – nebylo

Byl jsem jednou brusičem skla v Praze.

Jmenoval jsem se

Rainer Maria Rilke.

Bylo – nebylo

Byl jsem jednou houslistou v Praze.

Jmenoval jsem se

Franz Kafka.

Bylo – nebylo

Byl jsem jednou zahradníkem v Praze.

Jmenoval jsem se

Karel Čapek.

Bylo – nebylo

Byl jsem jednou sládkem v Praze.

Jmenoval jsem se

Nanao Sakaki.

hora Taisecu, Japonsko, září 1988

překlad Jiří Wein