Ukázka:

Kapitola 1

Existují dva typy žen, jak jsem zjistila. Ty, které jsou závislé na čokoládě, a mrchy. Mrchy jsou ta sorta žen, které říkají: „Kdepak, v životě bych nedokázala sníst celou tyčinku Mars, mohlo by mi po ní být špatně.“ Nebo: „Došla jsem k názoru, že jeden dílek tmavé čokolády je víc než dost, nemyslíte?“ Nebo ještě hůř: „Já čokoládu moc nemusím. Mám radši pikantní chutě.“ Tohle všechno vám vykládají a při tom upejpavě uždibují tyčinky Twiglet, jako by kvasnicový výtažek byl dostatečnou náhražkou naprostého blaha. O co jim jde?

To my, členky Čokoládového klubu, jsme naprosté závislačky. Milujeme tuhle nejlahodnější potravinu na světě ve všech jejích podobách. A nestydíme se za to. Dneska jsme se s kamarádkami sešly v hlavním stanu našeho klubu, v útulném nebi, které se nachází v postranní uličce ve spořádané části Londýna. Jmenuje se to tu Čokoládové nebe – a opravdu to je čokoládové nebe. Je týden před Vánocemi, ráda bych vám popsala, že venku to vypadá jako kouzelná zasněžená scéna z Dickensových románů, ale to nejde, protože zažíváme období globálního oteplování, a tak je nebe nad Londýnem šedé jako sukně od školní uniformy, leje jako z konve a fouká silný vítr. Nám je to ale jedno. Přestože venku zuří živly, jsme tu všechny. Chantal, Autumn, Nadia a já, Lucy Lombardová – nenapravitelná čokoholička a zakládající členka klubu –, sedíme na pohovce u krbu a hned tak se nehneme. Není to krb s hořícími poleny, jen jeho moderní plynová náhražka, ale nám stejně vyhovuje. Je to naše nejoblíbenější místo. A touhle dobou, po zavírací době, už nám ho upřímně řečeno nikdo nevyfoukne. Před sebou máme talíř čokoládových pochoutek – piškot lehký jako peříčko s kopečkem kapučínového krému, skvělé čokoládové brownies a výběr nejlahodnějších lanýžů, jaké lidstvo zná vyrobených z madagaskarské čokolády a smetany, ty mám ze všeho nejradši. Protože je v nich čerstvá smetana, musí se sníst během pár dní – jako by to byl problém! Věřte mi, tohle je nejblíž, jak se na veřejnosti můžete dostat k orgasmu. Ze rtů mi unikne uznalé zasténání.

Majitelé Čokoládového nebe, Clive a Tristan, což jsou skvělí mužští, homosexuálové – heterosexuální muži by si přece neotevřeli kavárnu s cukrárnou specializovanou na čokoládu, že ne? –, nás rozmazlují, protože jsme jejich zdaleka nejlepší zákaznice. Nejradši bychom si tenhle koutek ohradily provazem s cedulí JENOM PRO VÝZNAMNÉ HOSTY, ale oni nám to nedovolí, drzouni, trvají na tom, že sem musejí mít přístup i jiní zákazníci, přestože tu nespořádají ani z poloviny tolik čokolády jako my. Mokré kabáty máme naházené na kupě vedle sebe, stoupá z nich pára. Mladistvý nadýchaný účes, který se mi podařilo vytvořit žehličkou na vlasy a půl kilem tužidla, se mi připlácl k hlavě. Ale situace se obrací k lepšímu. Před každou z nás stojí sklenice s horkou čokoládou posypanou značně pálivým červeným chilli a ozdobenou notnou dávkou šlehačky. Mé chuťové buňky se nedokážou rozhodnout, zda mají omdlít, nebo se rozhořet. Zbývá už jen chloupek k dokonalé spokojenosti. No lépe řečeno zbýval by, nebýt jedné drobné překážky.

Na stěně Čokoládového nebe visí vtipná keramická plaketa. Clive, když měl jednou slavnostní náladu, na ni nechal stříbrným písmem napsat: Rady, jak přežít stres: 1. Zhluboka se nadechněte. 2. Počítejte do desti. 3. Snězte čokoládu. To je naše politické prohlášení. Posvátný výnos zdůvodňující náš způsob života. Zhluboka se nadechnu, napočítám do tří a strčím si do pusy další báječný lanýž. Ze rtů se mi vydere úlevný povzdech, nedokážu ho potlačit. Prožívám období obrovského stresu. Mám oblečené kalhotky s nápisem KDEPAK MILOVAT MUŽE, JÁ MILUJU ČOKOLÁDU – což vám může napovědět, jak na tom asi jsem.

„Pořád ještě nemáš žádné zprávy o Idolovi?“ vyzvídá Nadia zpod knírku ze smetanové pěny. A tím se dostáváme k oné zmíněné drobné překážce. Zavrtím hlavou. Můj současný přítel, pan Aiden Holby alias Idol se v současnosti pohřešuje. Ztracen v akci. V Austrálii. Z nějakého důvodu je být ztracen v akci v Austrálii ještě horší. Kdyby byl ztracen v akci řekněme v Belsize Parku, mohla bych tam zajet autobusem nebo metrem a v pravidelných intervalech bušit na dveře jeho bytu, dokud bych nezjistila, co přesně se děje. Takhle za ním nemůžu odjet a trčím tady. Napsala jsem mu spoustu vášnivých e-mailů, ale zůstaly bez odezvy. Mám o něj starost, volám mu, ale hovory padají rovnou do schránky. Na počítači vidím, že je online, ale neodpovídá mi. Nevím proč. Dřív jsme vedli dlouhé transkontinentální hovory prostřednictvím webkamer, některé z nich byly příjemně lechtivé. Ať žijí moderní technologie! A pak zničehonic konec, vůbec nic.

„Nechápu to,“ postěžuju si. „To k němu nesedí.“ Chantal si hlasitě odfrkne. To odfrknutí znamená: „Je to jen chlap, cos čekala?“ „Vážně,“ trvám na svém. „Není jako jiní chlapi.“ Jako jiní chlapi znamená, že není jako Marcus, ten mizera, můj teď už bývalý snoubenec, což je nevěrník a největší sukničkář na světě. Dokonce větší než Bill Clinton, Tom Jones a Darren Day. Má kamarádka původem z Ameriky, s dokonalým účesem a překypujícím bankovním kontem, si znovu odfoukne. Snažím se udržet jazyk za zuby. Přestože je Chantal jedna z mých nejlepších kamarádek vůbec, vztah mezi ní a mnou je v této chvíli poněkud napjatý. To proto, že spala s mým bývalým přítelem – ne s Marcusem, s jiným, mnohem milejším, jmenuje se Jacob. V současnosti prožívám dost zmatené období. Můj milostný život vypadá jako obdoba hromadné havárie, jenže ne na dálnici, ale na poli lásky. Zmačkané plechy, houkající sirény, zkáza, všude těla. Promiňte, budu si muset zobnout další čokoládu prostě jen z toho důvodu, abych se nesesypala…

Než začne čokoládová nálož působit, dovolte mi to vysvětlit. S Jacobem jsme prožili krátký, ale oboustranně uspokojivý vztah, ačkoli jsme spolu následkem nešťastných okolností nikdy nespali. Na rozdíl od Marcuse to byl velmi milý chlapík. Jenže naše randění poněkud ztratilo na pozlátku, když jsem přišla na to, čím se živí. Jacob mi sdělil, že pracuje v zábavním průmyslu, což v podstatě nebyla lež. Pak se ale ukázalo, že je mužský prostitut. Jak to, že vždycky zjistím až příliš pozdě, že muži v mém životě mají hluboko skryté temné stránky? Zato má drahá kamarádka Chantal věděla, jakou práci si Jacob zvolil jako způsob obživy. Takže když se to vezme kolem a kolem, v podstatě s ním nechodila, jen si ho najímala a platila ho od hodiny. Přesto vědomí, že s Jacobem spala, byť šlo o obchodní vztah – zatímco já jsem se mu do kalhot nedostala, přestože jsem chtěla –, zanechalo na našem vztahu jizvy.

Pak jsem se vrátila k Marcusovi, což byla obrovská chyba, která skončila obrovským průšvihem. Jen mi dokázal, že se mu v žádném případě nedá věřit. Je to nenapravitelný děvkař, nikdy nebude jiný a už mu v životě neuvěřím, že se změní. Tato etapa mého života je teď uzavřená. Vraky jsou odklizeny a provoz na mé životní dálnici je znovu plynulý. Emocionálně jsem vyzrála a pohnula se dál. Díkybohu mám teď moc hezký milostný vztah se svým starým šéfem, Aidenem „Idolem“ Holbym. Až na to, že se, jak to tak vypadá, nachází dočasně na nesprávném místě. Možná ale jde jen o drobnou překážku na cestě, o nic víc. „Aiden se objeví,“ konejší mě Autumn, jako by mluvila o pantoflích, které nedávno ztratila. Navíjí si na prst pramínek svých nespoutaných zrzavých kadeří a soustředěně mě pozoruje. Kéž bych byla jako Autumn, jejíž sklenička je neustále víc než z poloviny plná. Na dně mé skleničky většinou usychá jedna ubohá kapička. „Uvidíš, že se to vysvětlí k tvé naprosté spokojenosti,“ pokračuje. „Jen počkej, a uvidíš.“ „Později se mu zase pokusím dovolat,“ řeknu jim. Pak si v zoufalství nacpu do pusy dalších pár lanýžů a má zdánlivě klidná fasáda je tatam.

Podle mého názoru je vždycky složité udržet si vztah, když se každý z partnerů nachází ve zcela opačném časovém pásmu, ale Idol za to stojí, to mi věřte. Je milý, velmi milý. Je to zdaleka nejlepší přítel, jakého jsem kdy měla, a přestože seznam mých kluků není nijak obsáhlý, pár jich bylo. Oba, Aiden Holby i já, pracujeme v Tarze, což je firma na obnovu dat, jež, logicky, zachraňuje data. Jak to dělá, na to se mě neptejte. V technice nejsem zrovna zběhlá. Jak jsem říkala, Aiden byl můj šéf, takže tam, v práci, jsem se do něj tak trochu zakoukala a stal se mým „idolem“ – i když tu přezdívku mu přidělily členky Čokoládového klubu. Idola nedávno povýšili do funkce vedoucího nějakého mezinárodního tentononc, prostě něčeho strašně důležitého. A to je důvod, proč se teď nachází u protinožců, zatímco já trčím tady v Londýně v obchodním oddělení s krátkodobou smlouvou na záskok a nespecifikovanými úkoly, takže hlavní náplní mé pracovní doby je snaha vyhnout se práci, která by mohla být příliš náročná.

Jsem patrně brigádnice, kterou si Targa najímá nejčastěji, ale přesto nehodlám v téhle firmě zkysnout navěky. To v žádném případě. Dalo by se říct, že čekám, až najdu svou roli v životě, pro kterou jsem předurčená. A která se mi v současné době samozřejmě vyhýbá. Podle plánu jsem měla odjet za Idolem do Sidney a začít tam s ním nový život plný veselí a zábavy jako jeho přítelkyně na plný úvazek, ve vážném, veřejně ohlášeném vztahu. Měli jsme spolu bydlet se vším všudy, co k tomu patří. Takové to „žili spolu šťastně až do smrti“. Jenže, s mým štěstím, jsem si zlomila nohu. Spadla jsem ze schodů, když se nám tak trochu vymklo z rukou erotické laškování. Jako by to zranění samo o sobě nebylo dost. Kvůli těžkopádné sádře mi na několik týdnů zakázali cestovat letadlem. Idol musel odletět do Austrálie beze mě – takovéhle veledůležité místo na nikoho nečeká. Měl tam všechno připravit a já jsem za ním měla podle předpokladu co nejdříve přijet. Teď už mi noha srostla a sádru mi sundali, jenže si nemůžu dovolit koupit letenku, protože ceny se v současnosti vyšplhaly do závratných výšin. A jak to tak vypadá, můj přítel Idol zatím v zámoří zmizel z povrchu zemského. „Nevíš, jestli přijede domů na Vánoce?“ vyzvídá Nadia. „Nevím. Mluvil o tom, ale…“ Ale neodpovídá mi sakra na esemesky, na maily, na nic. Místo abych chodila na pivo a užívala si grilování a Bondi Beach, můj výše zmíněný přítel zmizel bůhvíkam. Což si žádá další čokoládu v duchu našeho politického prohlášení. Tady ten nádherně zdobený brownie vypadá, jako že mi dokáže zlepšit náladu. Nadechni se. Počítej. Sněz ho. Ňam. Hned je mi líp…