Nejvyšší dovršení společnosti spočívá ve spojení pořádku a anarchie

Ukázka z úvodu:

Naším cílem není přinést vyčerpávající historii českého anarchismu ve všech jeho různých podobách a kontextech. Jde o výběr témat z dávnějších i soudobých dějin českého anarchismu, které pokládáme za relevantní jak historicky, tak z hlediska lepšího porozumění konceptům, které podle nás anarchismus definují. Chceme tak přispět k reflexi českého anarchismu jak z hlediska historie a společenských věd, tak z hlediska teoretické reflexe politického jednání. Jednotlivé kapitoly vycházejí z odlišného oborového zázemí svých autorů. To se projevuje i v jazyce, například kolísáním v užívání minulého a přítomného času.

Podtitul knihy je parafrází názvu článku Stanislava K. Neumanna „Volné kapitoly o českém anarchismu“. Zbavili jsme jej adjektiva „volné“: knihu propojují analytické koncepty, k nimž se také vrátíme v závěru. Nabízí ovšem více možných způsobů čtení. Bude-li čtenář postupovat celou knihou od začátku do konce, může očekávat lineární vyprávění příběhu českého anarchismu, právě tak jako postupné sledování toho, jakých významů mohou nabývat různé koncepty, které anarchismus definují. Zároveň lze číst kapitoly samostatně. Dvě části knihy by měly poskytnout rozrůzněný vhled do českého anarchismu v obdobích, kdy se výrazně rozvíjel: na přelomu 19. a 20. století a na přelomu 20. a 21. století. Oddělená četba těchto oddílů (oba mají své vlastní dílčí úvody, na jejichž konci jsou podrobněji představeny jednotlivé kapitoly) tak dává smysl pro ty, kdo se zajímají pouze o jednu z těchto etap. Další možností je výběr kapitol podle sledovaných a postupně rozvíjených konceptů.

První oddíl knihy přiblíží v pěti kapitolách český anarchismus na přelomu 19. a 20. století. První kapitola ukazuje vývoj anarchismu z polemiky uvnitř sociální demokracie, roli teroristické „radikální taktiky“ a mladé radikální inteligence. Následující kapitola analyzuje vývoj hornických odborů na severu Čech. Třetí kapitola představuje názorový vývoj českých anarchistických myslitelů a básníků od individualismu přes kolektivistický anarchismus, příklon k nacionalismu až po vstup do KSČ. Čtvrtá kapitola se věnuje roli žen a s nimi spojeným tématům v anarchistickém hnutí. Pátá kapitola pak interpretuje plebejskou autostylizaci a přímé akce Franty Sauera, s exkurzem ke knize, jejímž prvním nakladatelem byl a která výrazně vstoupila do debat o rezistenci i o české politické kultuře: Osudům dobrého vojáka Švejka bývalého anarchisty Jaroslava Haška.

Druhý oddíl knihy se věnuje v pěti kapitolách novodobému anarchismu, který se v Česku rozvíjel od konce sedmdesátých let 20. století. Šestá kapitola zachycuje počátky anarchismu spojené zejména s dějinným vřením sametové revoluce, v rámci kterého hledala vznikající anarchistická prostředí odpovědi na formativní otázky – jak, s kým, proti komu, za co. Následují čtyři kapitoly, jimž je společné to, že trasují v dlouhodobější časové perspektivě vždy jedno z ústředních témat novodobého anarchismu. Sedmá kapitola se zaměřuje na debaty a repertoáry jednání anarchistického antifašismu, přičemž zachycuje, jak se na pozadí antifašistických taktik rozvíjela různá pojetí anarchistické strategie. Osmá kapitola se věnuje souvislostem mezi environmentálním a anarchistickým hnutím. Devátá kapitola analyzuje fenomén anarchistického squattingu v Praze s důrazem na jeho politickou kartografii, vztah ideálů a praxe, a v neposlední řadě i postoj ke státu. Desátá kapitola ukazuje roli novodobého anarchofeminismu jako hnutí paralelně rozvíjejícího kritickou solidaritu s dvěma prostředími: s feministickým hnutím, kde převládal institucionální a liberální feminismus, a anarchistickým hnutím, v němž bylo třeba dekonstruovat imprinty patriarchátu.