Náčelník si o pokroku nemyslí nic dobrého

Předmluva

Většinu lidí bohužel zajímají povrchní bulvární či módní zprávy nebo politické žabomyší války. Naopak zájem o osudy Země není příliš rozšířen. Je však zajímavé, že indiány to zajímá. Jejich zákon kontinuity je nutí chovat se tak, aby třeba nebrali z přírody víc, než musí, aby si vážili i života jednoho mravence, aby se k světu chovali posvátně a s pokorou. Aby tak zachovávali rodinu, rod, kmen, potažmo lidstvo.

Naše nekonečná chamtivost s rabováním všech zdrojů Země nás vede před brány pekelné. Biji na poplach desítky let. Pravdou však také je, že pomalu čím dál větší skupinu, zvlášť mladých lidí, budoucnost Země začíná vskutku zajímat a někteří jsou dokonce schopni se podle zásad ochrany Matky přírody, a tedy potažmo i lidstva chovat a žít. Ještě je naděje, ještě není vše ztraceno? Možná ze všech těchto důvodů mně obyčejní lidé rádi naslouchají a čtou, a proto i publikace s výběrem mých článků vyjadřující se k různým aspektům naší existence na Zemi pod názvem Pokrokem k zániku měla úspěch.

Právě z těchto důvodů jsem se rozhodl nabídnout vám, čtenářům, další výběr mých článků, tentokrát pod názvem Pokrokem nad propast. Název jsem si částečně vypůjčil od australského filozofa Tobyho Orda, který mne oslovil velmi podobnými a mně blízkými názory o směrování a vývoji naší civilizace na Zemi. Vzhledem k jeho akademické úrovni jsou jeho názory mnohem fundovanější, a proto jsem rád, že souzní s těmi mými, odpozorovanými „jen“ selským rozumem a selskýma očima. Publikaci v zásadě člením na část komentující civilizace sběračů, rybářů a lovců či pastevců, ať v Amazonii, v Andách, na zapadlých ostrovech oceánů, nebo hluboko na Sibiři, tedy na svět kmenový, a na část popisující civilizaci euroatlantickou, technologickou, tedy svět globalizovaný, s ohledem na jejich cestu do budoucnosti, jejich možnosti na přežití.

Jsem přesvědčen, že svět existující na společenské úrovni kmenů, klanů a rodin, nemající žádné ambice se vyvíjet, jehož členové žijící velmi skromně na jakémsi pomyslném existenčním vývojovém dnu jsou zvyklí přežívat z mála a schopní i trpět po delší dobu, má větší šance na přežití už jen proto, že na tom tzv. dnu propasti vlastně stále žije a nemá kam spadnout. Naše globální civilizace vinou toho, že převážná část jejích obyvatel žije v neskromnosti a v blahobytu a ničí svůj svět rabováním Země, určitě nepřežije, když se rychle nevzpamatuje. Tomuto vzpamatování však nic nenasvědčuje, protože převážná část lidí se nechce vzdát svých vymožeností a luxusu, v kterém žije, což je na jedné straně zpohodlňuje a činí neschopnými vydržet nedostatky a svízele, které s pokrokem ničícím Zemi a drancováním zdrojů logicky přijdou, a na druhé straně je zbožštěný technologický pokrok sám přivede na dno propasti. V části Úvahy si dovoluji předložit ucelenější názory na hodnoty lidské civilizace, na charakter, přirozenost, zločin a trest, křesťanství, rituály, sex, život a smrt. A v poslední části představuji několik osobností, s kterými jsem se sešel, či se zapsaly do naší minulosti a přítomnosti každá svým způsobem, i když nejsou příliš mediálně známé.

2. 7. 2023, Mnislav Zelený - Atapana