Dá se psát o izraelsko-palestinském konfliktu bez ideologického třeštění?

Ukázka z úvodu knihy:

Kataklyzma ze 7. října 2023 a jeho okamžité následky mne ve spojitosti s vyvolanou lidskou tragédií a nesmírným traumatem utvrdily, že tak zásadní událost je třeba osvětlit a uvést do kontextu. Nebylo na co čekat, bylo třeba neprodleně určit příznaky neštěstí, které se šířilo rychlostí pandemie, z níž jsme se sotva vymanili, a promptně stanovit diagnózu. Především jsem se chtěl vymezit vůči protichůdné a ohlušující radikální rétorice, která zní veřejným prostorem. Zastírala totiž složité příčiny jevu, aby podpořila zjednodušující ideologický zápal. Snažil jsem se co nejrych eji odhalit fanatsimem opomíjené „slepé skvrny“, abych přinesl nezaujatou, racionální a ověřitelnou tezi. Oba zrcadlové masakry se týkaly nás všech a od počátku jsem vzhledem k jejich symbolickému významu předpokládal, že v celém Středomoří, Evropě i Americe přinesou střednědobé i dlouhodobé důsledky. Skýta jí totiž potenciál destabilizovat světový řád platný od roku 1945.

Kniha o tragédii završuje půlstoletí výzkumu Blízkého východu, s nímž jsem začal v létě roku 1974. Čtyři dekády jsem působil jako vysokoškolský profesor na univerzitách ve Francii i po celém světě. Za ta léta jsem vedl čtyřicet pět disertačních prací a publikoval přes dvacet knih přeložených téměř do stejného počtu jazyků. Tento text o bezprostředních událostech si klade za cíl zasadit je do širší perspektivy, aby do nich vnesl světlo a mohl nastínit jejich možné důsledky. Smysl mé práce tkví v pozorování, analýze následků a zapojení do veřejné diskuse. Je to o to naléhavější, protože akademickou půdu opouštím ve chvíli, kdy ji ty samé události ve spárech protichůdných vášní pustoší. Kampusy od Kalifornie po Evropu okupují studenti a vyučující, kteří z výsostného podhoubí myšlenek a vzdělanosti udělali bitevní pole, kde lačnost po vědění nahradil ideologický zápal. Naopak já jsem se účastnil debat a vyměňoval jsem si korespondenci s těmi, na něž vyhrocení konfliktu dopadlo nejvíce. Od konferencí v evropských sy nagogách až po vydání arabského překladu prvního francouzského vydání knihy Holocaustes (vznikl v Libanonu a vyšel v Kuvajtu v květnu 2023) jsem se snažil podělit o nashromážděné vědomosti, abych zájemcům pomohl utříbit si střípky potřebné k nalezení realistického a spásného východiska z této bezprecedentní tragédie.

Události ze soboty 7. října 2023 a jejich následky v podobě krvavé trestné výpravy Hamásu na židovský stát a zmasakrování Palestinců v Gaze při izraelské odvetě v první čtvrtině 21. století totiž znamenají prudký zvrat. Třetí tisíciletí křesťanské éry již 11. září 2001 zahájila slovy jejího saúdskoarabského strůjce Usámy bin Ládina „dvojitá požehnaná trestná výprava na New York a Washington“. Tak bin Ládin útok nazval, když z afghánské jeskyně promluvil pro televizi al-Džazíra 7. října 2001. Úder spáchaný nadnárodní sunnitskou organizací al-Káida, který měl stanout na prahu islamistického tisíciletí, však ducha tehdejšího západního světa nezlomil. Pařížský deník Le Monde můžeme stěží podezírat, že straní Spojeným státům, a přesto se na jeho první stránce objevil titulek: „Všichni jsme Američané“.

O dvě desetiletí později nový nájezd jiného islamistického hnutí, tentokrát palestinského, napojeného na šíitskou íránskou osu odporu, nejenže židovskému státu přivodil nejhorší vojenský a existenční šok od vyhlášení nezávislosti v roce 1948, ale také hluboce a v nebývalém měřítku ochromil západního hegemona zevnitř. Ten se dočkal démonizace a jeho vlastní mládež jej začala častovat jako opovrhovaný Sever, proti němuž povstala vznešená ad hoc koalice globálního Jihu. Izrael se v jejich očích smrsknul na výčet svých hříchů a stal se příkladným symbolem zavrženíhodného Severu. V tomto morálním přehodnocování světa ztělesňuje Gaza utrpení par excellence a stala se nositelkou současného chápání „genocidy“ páchané Severem na Jihu. Palestinské území sužuje naprostá spoušť v důsledku bombardování, jež si vyžádalo deseti tisíce mrtvých a raněných, nucené přesuny obyvatelstva z jednoho konce enklávy na druhý, hladomor šířící se s přerušením humanitární pomoci… To vše se interpretuje jako vyvrcholení největšího zločinu v dějinách lidstva, který představovala evropská kolonizace, provázená otrokářstvím. V tomto metanarativu se na trestnou výpravu Hamásu taktně pozapomíná.

Epistemologický převrat korunuje pronikání woke a dekoloniálních ideologií na americké a evropské univerzity od konce dvacátého století, kdy se začaly šířit po sociálních sítích. Spočívá především v redefinici termínu holokaust – v současném chápání se ustálil po konci druhé světové války pro označení vyhlazování evropských Židů nacisty. Právě na tomto základě OSN v roce 1947 vytvořila židovský stát jako útočiště pro přeživší šoa, což je hebrejský termín znamenající vyhlazení. Koncem podzimu 2023, po bombardování Gazy v odvetě za pogrom ze 7. října, ztratil Izrael, protivníky nyní označovaný za genocidní stát, kredit na mezinárodní scéně právě z toho důvodu, z jakého jej OSN morálně a právně založila.

A opovržení se dostává i vládám očerňovaným za příslušnost k Severu, které podporují právo židovského státu na existenci, ač kritikou premiéra Netanjahua nešetří. Naši ideologové je odkazují zpět k vlastnímu prvotnímu hříchu – evropské koloniální expanzi. Přiřkli jí narativ holokaustu světových dějin par excellence, který nyní nahrazuje vyhlazování Židů nacisty, jakožto zosobnění univerzálního Zla. Zatímco tedy pokračuje izraelská vražedná ofenzíva v Gaze, Írán se svými spojenci z osy odporu útočí na židovský stát, ten mu to oplácí a narušuje se mezinárodní námořní plavba v Rudém moři a Suezském průplavu, na Severu vzplála další bitva: kampusy okupují aktivisté z řad studentů, kteří požadují přerušení veškerých vztahů s izraelskými univerzitami a skandují globalizované heslo v angličtině: „From the river to the sea, Palestine will be free!“

Chytlavý rým a plná ústa svobody nicméně znamenají, že mezi řekou Jordán a Středozemním mořem má podle nich místo pouze Palestina, Izrael tudíž nikoli. V podobném duchu vyhánějí šovinističtí židovští osadníci palestinské obyvatele ze Západní ho břehu Jordánu, aby v něm mohli opět nastolit biblickou Judeu a Samaří, které Hospodin zamýšlel věnovat výhradně Izraelitům. Oproti těm, kteří zpětně dávají požehnání dějinným událostem, aby je podřídili přehnaně mystickému vzpomínání, mladí demonstranti na euroamerických kampusech, skandující své rýmované slogany, mají znalosti geografie, a dokonce i té nejnovější chronologie, jen povšechné a navíc se na ně nabalil ideologický balast: z minulosti ignorují vše, kromě případů, kdy ji přepisují, aby ospravedlnili své dnešní přesvědčení. Ještě před narozením generace Z s telefony neustále připojenými k sociálním sítím byl v roce 1993 zahájen mírový proces v Oslu. Ve svaté zemi Židů, křesťanů a muslimů se po první intifádě, palestinském povstání započatém roku 1987, začalo pracovat na dvoustátním řešení. Jak uvidíme níže, úsilí rovným dílem torpédovaly strana Likud premiéra Netanjahua, inspirovaná americkými neokonzervativci, a palestinský Hamás, podporovaný Íránskou islámskou republikou.

...........................

překlad Barbora Šůchová