Vnímej, tanči, dýchej, doufej....oheň hlídej

/ nakl. Protimluv

"Tmu, která trne, prořízne oheň, není na co čekat, když mrzne, pod ovocnými stromy. V přesně určených bodech, hlídat ho celou noc. Myslím si: oheň, co hoří jen tak akorát, není oheň. Myslím si, ale neřeknu to. Z exponovaných míst sklízím předměty, co by mohly překážet, věci, co by mohly vzplát." Nová sbírka Simony Rackové. Z každodennosti vyhlížet opakovaně dávné touhy a prokrvení.
"Tmu, která trne, prořízne oheň, není na co čekat, když mrzne, pod ovocnými stromy. V přesně určených bodech, hlídat ho celou noc. Myslím si: oheň, co hoří jen tak akorát, není oheň. Myslím si, ale neřeknu to. Z exponovaných míst sklízím předměty, co by mohly překážet, věci, co by mohly vzplát." Nová sbírka Simony Rackové. Z každodennosti vyhlížet opakovaně dávné touhy a prokrvení.

Ukázky:

Na třetím schodu se usměješ

Už přijíždíš, na rukou slunce,

už podvečerní, na pažích. Líbí

se mi, když řídíš, a líbí se mi jak.

Na třetím schodu se usměješ.

Už odemykáš, známé pachy

tě obejmou, chvíli tak zůstat!

Pak okenice v přesném pořadí,

tahle se rozletí jak křídla, vstříc

lesu, už temní. Tahle jde ztuha,

ty ale znáš ten grif: pozvolna, pak

po straně zachytit jak pramen

sponkou. Pro světlo uvnitř. Už

ukládáš předměty k jejich druhům,

navlhlé zápalky, navlhlou sůl

vynášíš ven. Na prahu stmívání,

přitáhne si tě k sobě, na šíji

škrábne, jen abys věděl. Vlasy

nasáknou ohněm, až přijde

jeho čas.

 

Láva

Vedro, že už nestačí být

nahá. Bosa rozevřít schránku,

jak mušli, vongole. Sebrals ji

ze dna a pak opatrně odhodil,

dál do moře. Neporušenou

jak listovní tajemství. Uvnitř

jemné pohyby svaloviny. Pach

tlení, vůně soli. Celá ta směs

k nevydržení, jít za ní poslepu,

tady, na tomto místě, kde příliv

pomalu pohlcuje břeh. Pozvolna.

Molluschi. Schránku jsem zavřela,

nechala si vše pro sebe. Našlapování,

ticho, po němž tě poznám.

I rýhy mezi dlaždicemi, pomlky,

předěly. I asfalt, kterým probublává

láva.

 

Po ohni, lesem, blíž

Opatrně vybírám popel, uvnitř

ještě hřeje. Před dům pak sypu

vzkaz, šipky po celé délce

cesty. Jdeš po ohni, křupe ti pod

nohama, teď jdeš lesem, přivři

oči, trochu můžeš i ve sněhu.

Mech, míza, všechny zvuky, barvy,

nemůžou se dočkat. Zkřehlé ruce

přikládáš ke žhavému, svítí, i když

je noc už dávno pryč. Hřejivé

tělo, přitáhnout si ho blíž.

Dary se chvějí, ukryté

na svých místech.

Další články

Martin Jun (1976) se zapsal do povědomí čtenářů již svým debutem Doživotí (2014), formálně propracovanou hříčkou, v níž „není ani slovo míněno vážně“. Jeho druhý román Meteorit s rodokmenem (2019) ze života středočeské vesnice zmítané katastrofami biblických rozměrů. Jeho novinka s názvem Křivda zachycuje formou beletrie fenomén zvaný transgenerační přenos traumatu. Přes kolik generací se propíše týrání a špatné zacházení?
Ukázky

Román o zděděných traumatech

Martin Jun (1976) se zapsal do povědomí čtenářů již svým debutem Doživotí (2014), formálně propracovanou hříčkou, v níž „není ani slovo míněno vážně“. Jeho druhý román Meteorit s rodokmenem (2019) ze života středočeské vesnice zmítané katastrofami biblických rozměrů. Jeho novinka s názvem Křivda zachycuje formou beletrie fenomén zvaný transgenerační přenos traumatu. Přes kolik generací se propíše týrání a špatné zacházení?
 | nakl. Cosmopolis
Pohrát si s Kafkovou Proměnou v roce stého výročí Kafkova úmrtí je určitě koncept, který zaujme. U Kafků je veselo. Maminka má radost, že se synek v sanatoriu spravil, tatínek s čte jeho inspekční zprávy z rodinné továrny na azbest. Franz vzorně plní očekávání rodičů, ale jediné, na co při tom všem myslí, je psaní. Tolik potřebný oddech přinášejí návštěvy nevěstinců s Maxem. A ten chce ještě pozvat svou sestřenici z Berlína, nějakou Felici. O Kafkově Proměně svěže jinak.
Ukázky

Tělo stáhne mysl do peřin jako stydlivou holku

Pohrát si s Kafkovou Proměnou v roce stého výročí Kafkova úmrtí je určitě koncept, který zaujme. U Kafků je veselo. Maminka má radost, že se synek v sanatoriu spravil, tatínek s čte jeho inspekční zprávy z rodinné továrny na azbest. Franz vzorně plní očekávání rodičů, ale jediné, na co při tom všem myslí, je psaní. Tolik potřebný oddech přinášejí návštěvy nevěstinců s Maxem. A ten chce ještě pozvat svou sestřenici z Berlína, nějakou Felici. O Kafkově Proměně svěže jinak.
 | nakl. Argo
Mohl, co by ne, ale díky Michalu Ctiborovi už nemusí v originálu. Za překlad eposu Aenéis získal překladatelskou Cenu Josefa Jungmanna 2024.
Ukázky

Proč by si dělník ve šroubárně nemohl přečíst Vergilia?

Mohl, co by ne, ale díky Michalu Ctiborovi už nemusí v originálu. Za překlad eposu Aenéis získal překladatelskou Cenu Josefa Jungmanna 2024.