Vnímej, tanči, dýchej, doufej....oheň hlídej

Ukázky:

Na třetím schodu se usměješ

Už přijíždíš, na rukou slunce,

už podvečerní, na pažích. Líbí

se mi, když řídíš, a líbí se mi jak.

Na třetím schodu se usměješ.

Už odemykáš, známé pachy

tě obejmou, chvíli tak zůstat!

Pak okenice v přesném pořadí,

tahle se rozletí jak křídla, vstříc

lesu, už temní. Tahle jde ztuha,

ty ale znáš ten grif: pozvolna, pak

po straně zachytit jak pramen

sponkou. Pro světlo uvnitř. Už

ukládáš předměty k jejich druhům,

navlhlé zápalky, navlhlou sůl

vynášíš ven. Na prahu stmívání,

přitáhne si tě k sobě, na šíji

škrábne, jen abys věděl. Vlasy

nasáknou ohněm, až přijde

jeho čas.

Láva

Vedro, že už nestačí být

nahá. Bosa rozevřít schránku,

jak mušli, vongole. Sebrals ji

ze dna a pak opatrně odhodil,

dál do moře. Neporušenou

jak listovní tajemství. Uvnitř

jemné pohyby svaloviny. Pach

tlení, vůně soli. Celá ta směs

k nevydržení, jít za ní poslepu,

tady, na tomto místě, kde příliv

pomalu pohlcuje břeh. Pozvolna.

Molluschi. Schránku jsem zavřela,

nechala si vše pro sebe. Našlapování,

ticho, po němž tě poznám.

I rýhy mezi dlaždicemi, pomlky,

předěly. I asfalt, kterým probublává

láva.

Po ohni, lesem, blíž

Opatrně vybírám popel, uvnitř

ještě hřeje. Před dům pak sypu

vzkaz, šipky po celé délce

cesty. Jdeš po ohni, křupe ti pod

nohama, teď jdeš lesem, přivři

oči, trochu můžeš i ve sněhu.

Mech, míza, všechny zvuky, barvy,

nemůžou se dočkat. Zkřehlé ruce

přikládáš ke žhavému, svítí, i když

je noc už dávno pryč. Hřejivé

tělo, přitáhnout si ho blíž.

Dary se chvějí, ukryté

na svých místech.