Tragikomická, jazykově vytříbená road-movie po Dánsku

Hafni vypráví… že se rozvádí. Je jí devětačtyřicet, opouští vyhaslý rodinný krb a rozhodne se vydat na cestu po restauracích, kde se podávají tradiční dánské chlebíčky smørrebrød – bohatě obložené plátky černého žitného chleba, které se jedí příborem a tvoří esenci dánské kuchyně. Hafnina kulinární cesta z ostrova Sjælland na ostrov Fyn je radikálním pokusem změnit zaběhlý život. Během svého putování zažívá banální, ale zábavná setkání s nejrůznějšími samorosty, svérázy, ale taky s úplně normálními lidmi. Kniha neotřele líčí dánskou mentalitu a kulturu, a přitom vyjadřuje cosi obecně lidského a rozpoznatelného.

Ukázka:

že se rozvádí. Zastavila na odpočívadle u městečka Ringe. Na druhé straně přes silnici je pole a mohyla. Na tu mohylu se pak možná zajde podívat, ale jen jestli pole není moc rozbředlé. Vyrašily buky, jaro je tu v plné kráse, travička už zelená se. Kdy jsme spolu mluvily naposled? říká, to už bude nejmíň třináct let. Těsně před začátkem nového tisíciletí. Tak aspoň v tomhle je jasno.

Na sobě má saténovou bundu, semišové kalhoty a mokasíny. Všechno ze Sønderborgu, šátek s třásněmi jakbysmet. Velká změna oproti jejímu obligátnímu psímu oblečku z flísu. K tomu tenký culík a dost povislá oční víčka. Už jí není devatenáct, nikomu už není devatenáct. Devatenáct už jí není několik desetiletí, vybavuje si pokoje s vlastní kuchyní a koupelnou, rohožky, plastové mísy, vícehranné černé talíře. Regál, polovinu ho odřízla. Knihy nakoupené jako dekorace, v sobotu dopoledne do Irmy pro anglické muffiny. Sledování nějakého pořadu za bambusovou roletou, aby unikla autu, co kontroluje placení televizních poplatků. Na ty muffiny opravdové máslo.

Postávala před zrcadlem a pozorovala svoje klíční kosti a hubená stehna, pak se objevilo bříško. Říká: Ty ho určitě nemáš. Jakýsi dravý pták se střemhlav řítí dolů. Dravců se bojí, jednou se dokonce vrátila z hloubi lesa. Na kšiltovku se dají nakreslit oči a pak si ji nasadit obráceně, to ví každý. Omlouvá se, že zapomíná a mluví mimo telefon.

Člověk nesmí vsadit hned na první společný domov, říká Hafni, a už vůbec ne, když má špatné dispozice. Vzpomíná, jak ležela celou noc s očima dokořán, když se měla zaplatit kauce. Táhlé ne jí radši mělo vyklouznout i během namlouvání. K němu došlo na chodníku před kinem Imperial. Omylem šli na Vetřelce trojku, všechen ten sliz. Během celého filmu měla na jazyku ano, ale vlastně to spíš bylo no tak jo.

Normálně položí před každou jízdou na kapotu dlaň, pomodlí se krátkou modlitbičku, i když jede jenom dva kilometry. Už asi čtyři týdny na to ale zapomíná. Myslí na jiné věci. Omlouvá se za ty svoje zadrhávané věty, odteďka se bude snažit mluvit jinak.

Ale zpátky k věci, prostě na tuhle svoji cestu, kterou si sama pro sebe nazvala chlebíčkovou cestou a která začínala u ní ve Frederikssundu a  vedla přes Roskilde, Ringsted, Korsør, Nyborg, Svendborg, Faaborg, Bøjden-Fynshav až k finálnímu velkému jihojutskému zákuskovému stolu v Gråstenu sestávajícímu z třikrát sedmi dezertů, se chtěla vydat, kam až jí paměť sahá, minimálně od chvíle, co si pořídila auto. Všechno bylo naplánované, obědové restaurace, kde mají na jídelním lístku klasické žitné chlebíčky, i ubytování a po cestě řada pamětihodností. Hagbardova mohyla, vikinský hrad Trelleborg, Broholm, Svanninge Bakker. Dlouhé večery, mapa Dánska a zápisník, pokud tedy zrovna neusnula u Big Brothera. Jasně si vzpomíná na dívky jménem Jill a Pil. Taky rodný dům Hermana Banga v Asserballe. Říká: Promiň, strašně melu. Vidí nějakou paní, jak jde po silnici s konví, zahne na jednu z předzahrádek a vrací se s prázdnýma rukama. Hafni si vzpomene na svoje rybízy, dá se odejít z domova i s ovocnými keři? Roub z její drobnoplodé jabloně. Sportovní ponožky těsně obepínají lýtka, večer si je vždycky musí stáhnout jako první, zůstávají po nich červené rýhy, kůže z nich přetéká.

Po poli přijíždí traktor. Je tam i spousta racků. Hafni říká: Já nechci být já. Chci se od základu změnit. Nevím, jak se mám od základu změnit.

.........

překlad Helena Březinová