Co všechno znamená být člověkem ve 21. století?

/ nakl. N Media

Kniha rozhovorů Lidský rozměr novinářky Deníku N Karolíny Klinkové svými otázkami symbolicky reviduje zdánlivě banální pravdy o životě a s upřímnou zvědavostí se ptá – jak být člověkem v 21. století, se všemi rodinnými, společenskými i psychologickým rolemi, které k tomu náleží?
Kniha rozhovorů Lidský rozměr novinářky Deníku N Karolíny Klinkové svými otázkami symbolicky reviduje zdánlivě banální pravdy o životě a s upřímnou zvědavostí se ptá – jak být člověkem v 21. století, se všemi rodinnými, společenskými i psychologickým rolemi, které k tomu náleží?

Ukázka:

O čem mluvíme, když mluvíme o manželství

Dokud byla Devorah Baum ještě svobodná, nad povahou manželství se příliš nezamýšlela – nad tím, co přesně tento institut znamenal v minulosti a co znamená dnes, jak souvisí se společností či státem nebo jakou má moc. Všechny tyto otázky si začala klást až po svatbě. Ve své knize nazvané On Marriage akademička nevystupuje ani „pro“, ani „proti“ němu; pojmenovává jeho krásu i problematické aspekty. Pracuje v ní s fi lozofickými texty, s náboženským, feministickým a politickým myšlením i s mnoha literárními díly, ve kterých pozoruje, jak se vyvíjely příběhy, jež si o manželství vyprávíme. „V západní tradici je dominantním paradigmatem vyprávění o manželství samotná svatba. Téměř celou divadelní hru či román strávíte tím, že čekáte na svatební obřad, a poté příběh skončí. Ale co se stane po svatbě? Jako by byla svatba svým způsobem smrtí – poté už se nestalo nic,“ říká.

Jaká byla vaše představa o manželství předtím, než jste se sama vdala?

Myslím, že jsem si představovala manželství, jaké měli moji rodiče. Nikdy přesně nevíte, co se v manželstvích děje, dokonce ani v tom vašem – avšak z toho, co jsem viděla zvenčí, to vypadalo, že jsou v něm moji rodiče šťastní. Byli spolu velmi dlouho, až do otcovy smrti. Nikdy jsem mezi nimi nezažila žádné hádky, vždycky se k sobě chovali velmi romanticky. Proto jsem si myslela, že je manželství asi o tomto – byla to jediná představa, kterou jsem měla k dispozici. Jak jsem se jen mýlila (smích).

Co vás tedy po vaší vlastní svatbě nejvíc překvapilo?

Někdo mě měl upozornit, že se vdám za svého manžela, ne za svého otce! Jsou to dva velmi odlišní muži. S mým manželem jsme před svatbou tvořili pár osm let, žili jsme spolu. To mi mohlo naznačit, co nás čeká později. Já jsem si ovšem myslela, že nás manželství takříkajíc změní na mé rodiče. Velká část první fáze mého manželství byla o uvědomování si, že nejsem svoje matka a nevzala jsem si svého otce. V manželstvích i partnerstvích obecně velmi rychle narazíte na to, že v nich má každý zúčastněný svou představu o tom, jak by měl život vypadat. Tato představa vyplývá z prostředí, ze kterého pochází. A bez ohledu na to, zda je člověk pro, nebo proti modelu partnerství, které kolem sebe během dospívání viděl, zdá se, že tyto vzorce stále jedním či druhým způsobem replikuje nebo imituje, i když to dělat nechce. Pak tedy dochází k mnoha rozpravám, které dokážou být poměrně svárlivé: „Věci musí být takhle!“ – „Ne, takhle!“ Trvá dlouho, než si uvědomíte, že jste dva samostatní lidé, kteří to celé budou muset vymyslet znovu a přizpůsobit manželství svým vlastním osobnostem.

Další články

Migrace neznamená jen odchod člověka do zahraničí. Součástí tohoto fenoménu jsou rodiny, které zůstaly doma – nejčastěji ženy a děti. Co se s nimi děje? Jaký je jejich každodenní život například v Mexiku, Senegalu, Etiopii, ale také v Rumunsku nebo na Slovensku? Jak čelí výzvám, nutícím jejich muže, syny nebo otce k odchodu? O tom píše reportérka Magdaléna Rojo.
Ženy, které zůstaly je kniha o migraci. Nebo spíše o mateřství? Dětství bez otců? Životě bez manželů? Stárnutí bez dětí?
Ukázky

Muži odejdou, ženy a děti zůstávají

Migrace neznamená jen odchod člověka do zahraničí. Součástí tohoto fenoménu jsou rodiny, které zůstaly doma – nejčastěji ženy a děti. Co se s nimi děje? Jaký je jejich každodenní život například v Mexiku, Senegalu, Etiopii, ale také v Rumunsku nebo na Slovensku? Jak čelí výzvám, nutícím jejich muže, syny nebo otce k odchodu? O tom píše reportérka Magdaléna Rojo. Ženy, které zůstaly je kniha o migraci. Nebo spíše o mateřství? Dětství bez otců? Životě bez manželů? Stárnutí bez dětí?
 | nakl. Absynt
Jako náměstkyně ministra pro místní rozvoj seděla Věra Jourová v roce 2006 měsíc ve vyšetřovací vazbě. Vypadalo to tak, že na ni chtěl někdo něco hodit. Nakonec odešla s miliónovým odškodněním a postupem času se stala politicky nejznámější ženou České republiky jako osm let působící evropská komisařka. A možná to časem zkusí i na prezidentku. Znáte to, kdo jednou seděl, ten….
Ukázky

Vazba, vláda, Evropa...

Jako náměstkyně ministra pro místní rozvoj seděla Věra Jourová v roce 2006 měsíc ve vyšetřovací vazbě. Vypadalo to tak, že na ni chtěl někdo něco hodit. Nakonec odešla s miliónovým odškodněním a postupem času se stala politicky nejznámější ženou České republiky jako osm let působící evropská komisařka. A možná to časem zkusí i na prezidentku. Znáte to, kdo jednou seděl, ten….
 | nakl. Zeď
Co mají společného fejetony a menopauza? Lenku Kapsovou! Napsala už na tohle téma tak trochu výzkumnou knihu Padesátka. Lenka je ale hravý typ, jako dělaná na krátké, zábavné a vypointované texty. Udělejte si na ně pauzu!
Ukázky

Zákruty menopauzy ve fejetonech

Co mají společného fejetony a menopauza? Lenku Kapsovou! Napsala už na tohle téma tak trochu výzkumnou knihu Padesátka. Lenka je ale hravý typ, jako dělaná na krátké, zábavné a vypointované texty. Udělejte si na ně pauzu!