Berlín, to je to město!

Životní příběhy Čechů, kteří žijí nebo žili v Berlíně. Pankáči i diplomati. Unikátní životní situace, kultura, inspirace. Rozhovory, historie, tipy na Berlín. Vaše předobjednávky pomůžou zaplatit vydání krásné knihy plné jedinečných příběhů a fotek.

Desítky interview s obyvateli squatů i vědci a lidmi z ambasád. Umělci, kterým Berlín změnil tvůrčí život, od Jaroslava Rudiše a Petra Borkovce přes Michala Cimalu a Annu Vaverkovou. Stovky fotografií z jejich osobních archivů i historické snímky z Berlína od Ivana Pinkavy, Roberta V. Nováka a dalších významných českých i zahraničních autorů.
Rozhovory doplňuje kapitola o prvních českých emigrantech v 18. století, jejcihž domy tu dodnes stojí. Sekce o Berlíně jako inspiraci pro umělce a tvůrce počítačových her a tipy na jedinečná místa, která najdete jen v Berlíně.

Jana Kománková je česká novinářka a rozhlasová moderátorka. Publikuje články o kultuře, provozuje web Proti šedi a je autorkou několika knih, například Život v éteru o Radiu 1 a o historii českého soukromého rádiového vysílání.

Ukázka:

BERLÍN BEZ SLUNCE

Martin Konvička je jazykovědec původem z Hané, posledních patnáct let ovšem usazený v Berlíně. Věnuje se němčině, angličtině a nizozemštině a objevuje skryté krásy němčiny i vliv multikulturního rostředí na moderní podobu jazyka. Se stejnou pečlivostí zkoumá méně známé zóny fascinujícího města nad Sprévou.

Odkdy jste v Berlíně?

Nejdřív jsem tady byl půl roku v roce 2010 a od podzimu 2011 jsem tu už pořád.

A vybavíte si své dojmy při prvním příjezdu?

To bylo docela hrozné. Byla strašná zima. Všude šedo, šedé nebe. Jedna z těch posledních zim, kdy bylo na zemi plno sněhu, a čím později bylo, tím šedší byl ten sníh. A počasí, že člověk neviděl slunce, akorát se vždycky někde na obloze objevila světlejší skvrna a jinak jen šedo navrchu, šedo dole. Tehdy každý den vycházelo v novinách, kolik dní už nebylo vidět slunce. Poslední údaj byl dva týdny bez slunce. A to byl můj první zážitek z Berlína...

Odkud původně jste?

Z Frenštátu, ale univerzitu jsem studoval v Olomouci. Kromě počasí byl Berlín super. Když člověk má srovnání ne třeba Praha a Berlín, ale Olomouc a Berlín. To byl důvod, proč jsem tady chtěl být. Ne Olomouc, Haná, ale prostě trochu víc národností, víc lidí, více anonymity, svoboda. Víc věcí, které se dají dělat. Byl to asi i rozdíl stran školy. To se nedalo, aspoň tehdy, srovnávat. Tady univerzita měla peníze v podstatě na všechno. Když chtěli pozvat někoho z Ameriky na nějakou konferenci nebo na workshop na jeden den, tak mohli. To bylo super.

Co jste řešil za témata v rámci studia?

Studoval jsem germanistiku a nederlandistiku. V rámci bakaláře to byla jazykověda, historická jazykověda. Když jsem se vrátil v roce 2011 na magistra, tak jsem se začal specializovat na věci, které postupně vedly k mojí doktorské práci. A to byl jazyk na sociálních sítích. Zabýval jsem se jazykem na Twitteru, dnešním X. Existuje taková věc, kdy po slově „protože“ nenásleduje normální vedlejší věta, ale třeba jenom podstatné jméno.

Protože bagr.

Protože bagr je stará věc. Nedávno jsem ale třeba slyšel reklamu, která láká lidi k návštěvě Plzně, protože nejkrásnější radnice, protože největší synagoga, protože nejvyšší kostelní věž, protože pivovar. Ta konstrukce se dostává do kontextů, které nemají moc co dělat s online světem. A zabýval jsem se tím, jak to funguje v různých jazycích. V češtině, v angličtině, v němčině. Než vás na to někdo upozorní, tak si té konstrukce moc nevšímáte, ale jak začnete, tak to vidíte všude.

Proč jste se vrátil a zůstal?

Narazil jsem na možnost vrátit se zpátky se stipendiem přes DAD. To je Deutsche Akademische Austauschdienst. Německá akademická výměnná služba. Podobná jako Erasmus, jen je specializovaná na Německo. Když jsem tady dokončil magisterské studium, naskytla se příležitost udělat tu doktorát. A během doktorátu se zase náhodou objevila možnost tady pracovat na univerzitě. Po doktorátu jsem změnil katedru. Původně jsem byl na anglistice, teď jsem na nederlandistice, ale univerzita zůstala stejná, Svobodná univerzita (Freie Universität).

Vidíte v němčině nějaké změny za ta léta, co tady jste?

Jo. Pro některé lidi v Berlíně je dorozumívacím jazykem spíš angličtina než němčina. Jsou tu větší expat‑komunity, kde člověk vyloženě žije v tom prostředí, kde se nemusí učit německy, všechno funguje anglicky. Plno lidí, i když mluví německy, používá anglická slova, anglické konstrukce, obraty. A v němčině je část výrazů z dalších jazyků jako turečtina nebo arabština.

Co třeba?

Tak třeba inšalláh.

A říkají to i Němci?

Někteří jo. Nemusí být muslimové. Vykládají o tom, jaké mají plány na příští měsíc, inšalláh. Ale není to nějaký úplně masivní fenomén. Změnilo se i to, jak lidi, kteří mluví německy, ten jazyk vnímají. Minimálně v Berlíně panuje větší otevřenost: úplně nevadí, když člověk nemluví německy tak dobře. Není tu takový ten přístup jako dřív, že dokud člověk nebude umět na úrovni C1, C2, nebudou se s ním bavit.

A je tomu tak i v pracovním kontextu?

Na univerzitě všichni předpokládají, že každý mluví anglicky a německy. Takže když nefunguje němčina, přejde se do angličtiny. A pokud si v Berlíně hledáte místo, často potřebujete angličtinu. A němčina je taková „nice to have“, ale není potřeba.

...................