Jak si Irma obtáčí tatínka kolem prstu

Ukázka:

Musíme začít od začátku.

Když se Irmička narodila, spala v růžovém houpátku zavěšeném ze stropu na veliké pružině. Tím pádem se mohla houpat nejen na všechny světové strany, ale i nahoru a dolů. A to všechno najednou.

Nejdřív jí ale musel někdo rozhoupat. Třeba táta, který pospával na posteli pod ní.

Strčil vždycky do houpátka palcem u nohy. Irmička zavrněla pod lehounkou dekou a rozhoupala se třeba z jihu na sever. Nebo z jihovýchodu na severozápad. A zároveň ke stropu a zase k podlaze. To jí mohlo připomínat pobyt v teplém bazénku maminčina bříška. Když ještě žila jako rybička. Celé dny ve vodě.

Často pronikaly růžovou látkou houpátka sluneční paprsky a zalévaly Irmičku nádherným růžovým světlem. To jí mohlo zase připomínat svět, ze kterého přišla do maminčina bříška. Svět, o které nic nevíme, ale vidíme, že všechna miminka jsou toho světa plná. Voní tím světem, který je taky v jejich očích a dechu. A tenhle svět z nich, jak rostou, pomalu vyprchává, ale to je spíš smutné, a tak toho necháme.

Někdy si táta ovázal okolo palce bílý provázek, který visel z houpátka. A jak se na posteli různě převracel, skrčoval a zase natahoval, Irmička se houpala v rytmu jeho lehkého spaní.

A neplakala. Nejvíc neplakala, když jí maminka kojila z prsíček.

Někdy ale houpání nestačilo, a tak táta vyndal mrzutou Irmičku z houpátka a položil si ji na prsa. Dlaní ji poplácával po ekologické plence, přičemž hlubokým hlasem zpíval:

Je to slon Chlombontron, krásný Chlombontron.

A to byl první tátův výmysl.

Irmička ho tiše poslouchala a k tomu nejspíš i tlukot tátova srdce. A to pokaždé zabralo.

A co mezitím dělala Irmiččina maminka? Spala. Měla tvrdé spaní. Šťastná to žena.

Jak Irmička rostla, tátových výmyslů přibývalo a byly čím dál delší a složitější. Měla je ráda všechny, až na ty, které táta říkal se zavřenýma očima. Ty ráda neměla, protože to nebyly žádné výmysly, nýbrž nesmysly.

Jakmile s nimi táta začal, šťouchala do něj, nebo ho tahala za nos. On pak otevřel oči a tvářil se, jako by se právě probudil. Naštěstí se to stávalo častěji při čtení knížek než při vyprávění příběhů. Někdy spadla velká knížka tátovi na obličej. A když se zpod ní ozývaly úplné blemblály, tak tátovu huhňání a drmolení Irmička říkala, přišlo jí to aspoň srandovní.

O všechno, co Irmička nedělala ráda, se jí starali skřítkové. Česálek, Zoubálek, Oblíkálek, Obouválek, Usínálek, Umýválek a další.

S Česálkem chodil často i Tahálek, který tahal Irmičku při česání za vlasy. Nejvíc ty rána, když si den předtím zapomněla učesat vlásky před spaním. Takže měla vzadu na hlavě takzvané hnízdo.

Z něj musel táta v koupelně vyhnat hnízdící ptáčky, koňadry, dudky s korunkami a někdy i malou ospalou sovičku, kulíška trpasličího. Přestože ten jinak žije jen v pouštích Střední a Severní Ameriky.

Zoubálek si zase občas přivedl Kousálka, který měl za úkol pořádně rozkousat štětičky na zubním kartáčku.

Oblíkálek s Obouválkem se často zjevovali ve společnosti skřítka Převrátílka, ten obracel oblečení naruby a navlékal obráceně punčocháče. Taky způsoboval, že si Irmička obula pravou botu na levou nohu a pravou nohu strčila do levé boty.

Na to máma říkala: Máš to na kozu!

Není to jisté, ale Převrátílek nejspíš mohl i za zmuchlané hromádky oblečení, které zůstávaly na místech, kde se Irmička svlékala. Nejčastěji pak před vanou, na jejímž okraji už seděl Koupálek a chystal se postříkat koupelnu vodou až ke stropu.

A Usínálek? Ten měl s sebou pokaždé hned několik skřítkových holek s indiánskými jmény:

Ta, která tajně leze dolů z palandy

Ta, která má hned po večeři hlad

Ta, která má žízeň, ale nechce obyčejnou vodičku

Ta, která chce potřetí čůrat

Ta, která chce nechat rozsvícenou lampičku

Ta, které je horko

A konečně Ta, která si stěžuje, že musí jít spát první, i když jsou ostatní vzhůru.