Pokračování oblíbených příběhů programátora Rampy

Ukázka 1 - rodina:

Další den Rampa přivezl Dášu a malého Rampiče z porodnice domů. ..........S čůráním však vznikl další problém hodný moderního řešení. Protože Dáša neustále kontrolovala stav plínky mezi Rampičovýma nožkama, Rampa jí chtěl ušetřit práci. Sehnal tedy od kamaráda z Tesly čidlo vlhkosti, vložil ho do plínky a připojil na plochou baterii a bzučák. Vynález fungoval skvěle: jakmile se Rampič počůral, byla Dáša o vzniklé situaci ihned informována zvukovým signálem. Za několik dní však zlepšovák přestal fungovat, protože plochá baterie se vybila. Rampa tedy neváhal a připojil svůj vynález přes zvonkový transformátor do zásuvky. Když přišla Dáša do pokoje a viděla, že drát vycházející z Rampičova mezinoží vede přes jakousi černou krabičku do zásuvky, vytrhla přívodní kabel a začala na Rampu hystericky křičet:„Nenechám svý dítě zabít vynálezama jeho poblázněnýho fotra!“ Marně Rampa vysvětloval, že na sekundární straně transformátoru je pouhých pět voltů, což nemůže Rampičovi ublížit. Dáša nechtěla jeho vysvětlování slyšet. „Tak si k němu zase čuchej jako za krále klacka!“ uzavřel nakonec diskusi Rampa a uložil své zařízení do skříně.

Tchyně s katolickou samozřejmostí domluvila ve varnsdorfském Další den Rampa přivezl Dášu a malého Rampiče z porodnice domů. Již měl pečlivě připravenou postýlku a vyčleněný stůl na přebalování potomka. Děťátko cestou spokojeně spalo, ale doma se probudilo a dožadovalo se řevem pozornosti. „Co mu je?“ divil se Rampa a šťouchal do malého Rampiče prstem, chtěje tímto způsobem zjistit příčinu řevu. „Je to takovej náš malej hladoveček,“ vysvětlila příčinu řevu Dáša a vyndala zručným pohybem zpoza trička prso. Rampič okamžitě ztichl a přisál se.

Večer po koupání položila Dáša malého Rampiče na přebalovací stůl a starostlivě pravila: „Je tu trochu chladno.“ Rampa však byl připraven, a okamžitě postavil na druhý konec stolu teplomet. Sotva se jeho spirála začervenala, vytryskl z Rampičova pinďourka dlouhý oblouk přímo na rozžhavený drát. Dáša vyjekla zděšením, Rampa ji však uklidňoval: „Nic se neděje, Dášo. Rampič by musel bejt uzemněnej, aby mu napětí ublížilo. Podívej se na dřevěný nohy od stolu a parkety. To sou všechno nevodiče, takže proud Rampičem nemůže protékat.“

Dáša však byla inženýrkou textilní, nikoliv elektrotechnickou, a tak ji Rampovo vysvětlení neuspokojilo. Teplomet musel do bezpečné vzdálenosti. S čůráním však vznikl další problém hodný moderního řešení. Protože Dáša neustále kontrolovala stav plínky mezi Rampičovýma nožkama, Rampa jí chtěl ušetřit práci. Sehnal tedy od kamaráda z Tesly čidlo vlhkosti, vložil ho do plínky a připojil na plochou baterii a bzučák. Vynález fungoval skvěle: jakmile se Rampič počůral, byla Dáša o vzniklé situaci ihned informována zvukovým signálem.

Za několik dní však zlepšovák přestal fungovat, protože plochá baterie se vybila. Rampa tedy neváhal a připojil svůj vynález přes zvonkový transformátor do zásuvky. Když přišla Dáša do pokoje a viděla, že drát vycházející z Rampičova mezinoží vede přes jakousi černou krabičku do zásuvky, vytrhla přívodní kabel a začala na Rampu hystericky křičet:  „Nenechám svý dítě zabít vynálezama jeho poblázněnýho fotra!“ Marně Rampa vysvětloval, že na sekundární straně transformátoruje pouhých pět voltů, což nemůže Rampičovi ublížit.

Dáša nechtěla jeho vysvětlování slyšet.„Tak si k němu zase čuchej jako za krále klacka!“ uzavřel nakonec diskusi Rampa a uložil své zařízení do skříně.