Dívám se do očí rybě Fugu - přesvědčivý básnický debut Nikolaje Ivaskiva

„…Nikolaj Ivaskiv čerpá inspiraci z reality, ale nazírá ji z úhlu určité duchovní tradice, která ji přesahuje.

Mluví často o sobě, za verši čteme osobní zkušenost, ale ta je jen nutným rámcem pro vyslovení trvalejšího básnického postřehu: „dívám do očí rybě Fugu / a věřím že všechen jed / co vystačí pro tolik lidí / se dá scedit do zkumavek“. Ivaskiv v básních medituje nad různými póly dobra a zla, ale nijak je nehodnotí, naopak snaží se skrze poezii svůj život spasit, posvětit, vydestilovat jej skrze báseň na cosi trvalejšího, co jej pak možná zpětně poznamená i životě osobním.“

Jakub Řehák

Ukázky:

Lana a sítě

teplo kouše vše, co vidí

dort z čokolády v ústech slunce

hořká kůra pomeranče

za jasného dne

jsou vlny moře skusem zubů

a má záda přilepená na patru

bílá zeď přímořského domu

trajekt mé vůle troubí

na plachetnici rozvernosti

nemotorně zavazí mu ve vlnách

kdybych se oženil

kdybych se provdal

bylo by snad lépe

kdybych neopisoval

kdyby nebylo kdyby

bosé nohy prošlapují malý mys

v malé vesnici na malém ostrově

je bílý od racků a jejich výkalů

(jsou zaprášené jejich peřím)

do kůže tlačí kosti kdysi živých ryb

myslím na to, jak jsem ukázal na dvoje bílé větvoví

oproti prozářené obloze

ukázal na dva ptáky

nic, co jsem kdysi pokládal za důležité

nemělo tehdy takovou váhu

dnes je to vzpomínka pro moře

jakožto žánr nové hudby

nebo sardinka lapená v síti

s velikými oky

obtiskl jsem rty mokré od kávy

opět do bílé

vzpomínku pro moře uslyšel

v mořských varhanách

šlapal jsem po hladkých kamenech

a přestože bylo sucho

a korintský sloup byl léty seschlou květinou

uvědomil jsem si

že do uší bubnuje mi déšť

na malém náměstí

je malý tichý bod

Dáma s hranostajem

možná jsme si nemuseli nic říkat

náhodou potkali jsme se jednou

náhodou

jak jen život je, jen

na procházkách

a čarami na dlaních

nás vedou navigace

v odlišných jazycích

co se mi to stalo?

vracím se k tomu

stejně jako k místům

kde napadly mě verše pro Tebe

říkám si

všechno je možný

jenom to nějak nešlo

asi jsme si ani nemuseli nic říkat

stejně se nepotkáme

umím vůbec nemluvit?

jdeš a jedeš a upíráš pohled na oblohu

dva mraky dělají něco

co by snad mohlo být symbolické

žádný déšť však nepadá

předpovědi zase lhaly

je třeba počkat na hvězdy

ty snad odhalí více pravdy

možná jsem až příliš ukecaný

a za každou hláskou není

operní zpěv

přitom souostroví hvězd

co jsem pojmenoval Caruso

mi zpívalo věrněji

než symbolický výjev v mapách oblohy

já si zpíval s ním

s pusou dokořán

to je život

to je život

je to orchestr!

čím víc jsem zpíval

tišší jsi byla

mám vůbec mluvit?

a když nebudu

a nepotkáme se

a ani náhodou

možnosti tu jsou

osud teď spíš čmárá po rukou

než aby konejšil a těšil

co mi to má vlastně říct, jestli vůbec něco?

mám něco říct já?

co na tomto světě mluví?

zbyla mi sbírka haiku

a verše o sakurách a jejich slavnostech:

slavnosti sakur

květy již opadaly

to je život

..................

Napište vlastní recenzi. Dejte ostatním vědět o svém zážitku.