Fenomén New age - od 60. let 20. století až k propojení se životním stylem obyvatel současného Západu

Zuzana Marie Kostičová (1980)religionistka, odbornice na současnou alternativní spiritualitu, stará náboženství Mezoameriky a latinskoamerické inspirace současné alternativní spirituality. Dříve se zabývala zvláště náboženstvím Mayů a je autorkou několika knih jak o mezoamerických náboženství, tak specificky o Mayích a mayistice.

Během několika let, které předcházely mileniálnímu fenoménu 2012, se však začala zaměřovat i na současnou alternativní spiritualitu (“new age”), zpočátku zejména na její rozměry inspirované indiánskými náboženstvími Latinské Ameriky. V současnosti se zaměřuje zvláště na zkoumání rodících se doktrinálních rysů současné alternativní spirituality, včetně toho, jak se následně projevují v širší, spiritualitou ovlivněné populární kultuře a v médiích.

Ukázka:

Úvod (ukázka)

Kniha, kterou otvíráte, má za cíl narýsovat orientační mapu fenoménu, kterému se v Česku nejčastěji říká „ezo“. Odborníci jej pak znají i pod názvem „new age“ nebo „hnutí nového věku“, v této knize mu pak budeme říkat „alternativní spiritualita“. Jak uvidíme hned v první kapitole, jedná se o široce rozšířený jev, a to jak na Západě, tak specificky v Česku. Vzdor tomu si dosud získal jen malou pozornost – jeho neuvěřitelně rozmanitá krajina tak zůstává nepříliš pochopená. Místy dokonce úplně neviděná. Jsme tak svědky paradoxní situace. Na jednu stranu se prvky alternativní spirituality šíří současnou kulturou a pronikají do nejrůznějších sfér – od románů, filmů a počítačových her přes lifestyle a mainstreamová média až po vědu a umění. Tam se mísí s dalšími motivy pocházejícími z novopohanství nebo západního esoterismu a vzniká něco, čemu britský odborník Christopher Partridge přezdívá „okultura“.

Na druhé straně ji ale mainstream v podstatě nevnímá. A pokud ji na chvíli zahlédne, bývají to jen její dílčí projevy, zvláště takové, které něčím provokují nebo pohoršují. Není neobvyklé, že se pak alternativní spiritualitě dostává osré kritiky, nebo dokonce posměchu. Může se to týkat populárních osobností, které propagují zaručené návody na šťastný život nebo nabízejí drahé produkty opentlené spirituální rétorikou – jiným typickým terčem jsou vyhrocené narativy, které stojí na pomezí spirituality a extremismu či konspiračních teorií. Krásně to ilustroval český novinář Pavel Šplíchal, který se spolu s Magdalenou Duškovou rozhodl na jaře 2025 napsat knížku o „fenoménu ezo“. Téhož roku v říjnu pak zveřejnil na svém facebookovém profilu, že si původně myslel, „že celá alternativní spiritualita/ezo je jen duchovní přípravka na fašistickou propagandu“.

Jakmile se ale do celé věci ponořil hlouběji, ukázalo se, jak je alternativní spiritualita komplexní a mnohovrstevnatá. Není to okrajová bizarnost: je to celý oceán symbolů, příběhů, idejí, praktik a norem.

Cílem této knížky jsou proto dvě věci. Za prvé, poprvé představit vzdělanému českému čtenáři fenomén „ezo“ souborně, synteticky a v nejširším kontextu. Přestože v posledních letech zájem veřejnosti o toto téma narůstá, velká část dostupných textů s ním pracuje zaujatě (tedy buď kriticky, nebo oslavně/apologeticky). V Česku zcela schází text, který by představil alternativní spiritualitu synteticky, nezaujatě a srozumitelnou formou přístupnou i těm, kteří technicistní a stylisticky sešnerovaný akademický text číst nedokážou. Ale za druhé, ukázat, že „ezo“ (respektive alternativní spiritualita) je náboženství. Tedy ne jakási chaotická směs okrajových myšlenek a praktik, ale rodící se globální systém, který má zajímavou historii, komplexní nauku, jasně patrné instituce a typické zavedené praktiky. Jistě, je zároveň velmi eklektický a každý jeho příznivce si ho může interpretovat svobodně a po svém, aniž by ho za to kdokoli perzekuoval. Přesto je fakt, že jde o systém, naprosto jasně vidět – a ukázat to je důležitým cílem této knihy.

Ve světě spadá počátek vědeckého poznání alternativní spirituality zhruba do sedmdesátých let 20. století. Na Západě tehdy začaly vycházet články a knihy, které si všímaly, že se tu nečekaně zformovalo něco specifického, nového a zajímavého. Zpočátku byli někteří autoři spíše kritičtí, jak je vidno například v textech Colina Campbella nebo později Williama Sims Bainbridge.
 Mezi významnějšími ranými pracemi však najdeme například i texty J. Gordona Meltona, který poukazoval na to, že se „new age“ vyvinulo ze západního esoterismu. V devadesátých 
letech pak celé odborné pole zásadně proměnilo několik monografií, mezi nimiž vyniká především New Age Religion and Western Culture holandského vědce Woutera Hanegraaffa. Ten prostudoval desítky pramenných textů a vystavěl na nich monumentální portrét toho, co sám nazýval „náboženství nového věku“.

...................................

Až po přelomu tisíciletí některé sociologické výzkumy ukázaly, jak silné početní zastoupení v Česku má a jak obrovsky prorůstá napříč naší společností.

Ve svém nedávném článku v časopise Religio jsem se pokusila dát dohromady nejvýznamnější česká jména, která zahájila postupné poznávání alternativních spiritualit v Česku. Nejdůležitějšími z nich jsou bezesporu Dana Hamplová, Dušan Lužný, Zdeněk Nešpor, David Václavík a Zdeněk Vojtíšek.Poznatky, které vzešly z jejich práce, se však na veřejnost dostávaly jen pomalu a obtížně. Jak uvidíme hned v první kapitole, na vině je především tvrdošíjnost, s níž Češi trvají na své identitě „největších evropských ateistů“.

Sama se věnuji tomu, čemu se obvykle přezdívá „ezo“, zhruba posledních patnáct let. Mým původním úmyslem bylo specializovat se na náboženství starých Mayů, ale halas kolem „konce mayského kalendáře“ v roce 2012 obrátil mou pozornost novým směrem. Zpočátku jsem se soustředila především na milenialismus, tedy fenomén očekávání konce světa. Čím více jsem se však do problematiky nořila, tím více jsem si začínala uvědomovat, že alternativní spiritualita je nepoměrně komplexnější, než se zdá, a že zároveň drží pohromadě mnohem více, než stávající odborníci (čeští i zahraniční) typicky tvrdí. Před očima mi začaly vyvstávat společné rysy, sdílené ideje a základní kameny. Ty pak dohromady tvoří složitý a komplexní, ale přesto v jádru propojený světonázor, A není důvod nepoužít pro něj zavedený výraz náboženství.

Kniha, již držíte v ruce, proto představuje pokus důkladně zmapovat to, o čem velká část odborníků tvrdí, že to vůbec neexistuje.

Tedy alternativní spiritualitu jakožto systém, který je sice velmi otevřený, svobodný a eklektický, ale i tak se soustřeďuje kolem více či méně sdílených jádrových motivů. Záměrně se v ní odkláním od detailů a partikularit, a to přesto (či dokonce proto), že právě detaily a partikularity světa alternativní spirituality studovali v posledních dekádách akademici nejvíce. Cíleně chci nabídnout jiný obrázek, který nebude vykreslen drobnými črtami mikrotužky, ale namalovaný rozmáchlými tahy širokého štětce. Nebudu se snažit zvýraznit odlišnosti, ale naopak syntetizovat, porovnávat a propojovat.

................

Zuzana Marie Kostičová