Co píše kráska z kontrolního stanoviště

Šani Boianjiu (1987) napsala knihu Věčný národ se strachy netřese. Důležitou zprávu. Ten svět izraelsko-paletinského soužití je opravdu třeskutý. Takový dusný, upocený, jde v něm o každodennost i o život. Jedině turista zůstane stát v autobuse, když na něj začne lítat kamení. Je vidět, že nemá ty správné místní instinkty. Dívá se, odkud ten kámen přiletěl...to všichni místní už dávno leží na zemi a drží se za hlavu.
Ta kniha zaujala především tématem: holky na základní vojenské službě. Byl jsem bohužel na dva roky a holky si tam nedokážu představit. Prostě...nedokážu.

Ukázka:

Dozvěděla jsem se o tom, až když mě odvedli, ale existují tři různé typy kontrolních stanovišť, přičemž to, kde jsem skončila já, bylo toho nejidiotštějšího typu. Některá kontrolní stanoviště bývají umístěna přímo v palestinských vesnicích nebo na hlavních tazích, jako je silnice 433, uprostřed mezi palestinskými městečky. Vojáci, kteří tam slouží, kontrolují Palestince na jejich území. Asi to zní šíleně, ale právě tam se najde nejvíc bomb a střelných zbraní. Na jiných kontrolních stanovištích se zase kontrolují zdravotní propustky, dostávají je pacienti s onemocněním, které se dá léčit jen v našich nemocnicích. Dokonce, i když se rozlehne houkání sanitky a je slyšet, jak pacient uvnitř vyje bolestí, propustka se zkontrolovat musí, kvůli jedné těhotné Palestince. Měla v břiše devítiměsíční zárodek a přímo pod nosítky bombu o průměru třicet centimetrů. Kontrolní stanoviště těhle dvou typů dávají najevo, že své životy nehodláme prodat lacino, kdežto kontolní stanoviště jako to moje. dávají najevo jenom to, že máme zájem stavět lacino domy a že i palestinská zloba se dá koupit, zloba, která má kořeny tak hluboko, že nás čas od času zabijí.
Většinu dní se stávalo, že někteří z dělníků se na druhou stranu nedostali a izraelští zprostředkovatelé čekající na své pracovníky na druhé straně kntrolního stanoviště potom nadávali nám vojákům. Palestinští dělníci nadávali nám vojákům taky. Na mě obvykle ječeli, že jsem ruská děvka, jenom jednou na mě pro změnu někdo zavolal, že jsem německá čubka. To mě rozesmálo, ale jenom asi tak na minutu.